Na rozdíl od Maďarů (a třeba i Poláků) Češi už od dob národního obrození viděli (bláhově) v Rusech velkého slovanského bratra, ochránce před německým nacionalismem a germanizací. Výsledky 2WW je v tom jen utvrdily. Hlavním pocitem z invaze 1968 proto bylo zklamání a zhrzenost, spíše než nějaká nenávist. Proto neměli tendenci křivit "bratrovi" vlásky, místo toho vehementně vysvětlovali nic nechápajícím soldátům, že "kontrarevoljuciji zděs nět" - jako by šlo o nějaké nedorozumění. Prostě Čechům chyběly (a mnoha dodnes chybí) obranné antiruské protilátky, které Maďaři i Poláci hojně nastřádali hlavně během 19. století.

Sověti Maďarsko nenapadli, Sověti v Maďarsku měli vojska na základě toho, že bylo Maďarsko poraženým státem ve 2. světové válce. Takže jen vyjeli z kasáren. A co se bojů týče, nezačali vraždit jako první. Pravda ale je, že to pak brali bez ohledu na cokoli, přítel nebo nepřítel.

No Madari to pokladaji za minulost a zurive s Rusakama obchoduji - pokud je to vyhodne.

Cesko stale resi Bilou horu (aj co to hovorim neco jine).

Zajímavé, že češi jsou hrdi na to, že sovětským okupantům nezkřivili ani vlas na hlavě.

A odsuzují ty, kteří měli odvahu se postavit proti komunistické diktatuře se zbraní v ruce.