Jančíkovo prádlo

Na motivu uklízení po Jančíkovi může konkurence ještě dlouho stavět své kampaně, jak loni předvedla Strana zelených.

Petr Bušta 4.1.2011

Vděčné téma na několik sezón. foto: Česká pozice

Vděčné téma na několik sezón.

Osoba bývalého starosty Prahy 5 Milana Jančíka je pamětihodná nejen pro pitoreskní postavu, která je už léta k vidění na cestách mezi smíchovskými gastronomickými provozovnami oblíbenými ve vrstvě decision makerů. Neměli by na ni zapomenout hlavně činovníci mateřské ODS, ač již v červnu 2010 se ji pokoušeli vytěsnit z politické paměti.

Když po volební kocovině volili nové vedení strany, drtivá většina řečníků hledala důvod v ideovém vyprázdnění a vnitřních nesvárech. Osvědčená silná slova. Přízemnější důvody i v neoficiálních debatách někteří partajní matadoři bagatelizovali. Prý maličkosti na okraji, minulost. Míněny maličkosti: Monte Argentario, Opencard, Viamont, Jančík…

Na motivu uklízení po Jančíkovi však může politická konkurence nadále stavět své kampaně, jak loni předvedla Strana zelených. Košťata nyní dodává policie. Obvinila Jančíka ze zneužití pravomoci v případu prapodivné smlouvy se společností Agentura Praha 5, jíž radnice postoupila pohledávky za nájemné. (V kostce jde o to, že agentura platila jen za pohledávky, jež se jí podařilo vymoci. Radnice dostala jen 60 procent hodnoty, kterou měly v době nákupu. Nabíhající úroky z prodlení a penále zůstávaly agentuře. A podle dostupných informací smlouvu neschválilo zastupitelstvo.)

Pátrá-li člověk v archivech zpráv pár let do minulosti, objeví hned několik pozoruhodných vyjádření Milana Jančíka k předmětnému případu. Například na téma výše odměny pro Agenturu Praha 5: „Ano, suma 40 procent je vysoká, dá se říct, že je to až nekřesťanská odměna. I tak je to pro nás efektivní, protože agentura má padesátiprocentní úspěšnost,“ řekl Milan Jančík v roce 2007.  A další argument: „Společnost na sebe převzala veškerou agendu spojenou s nájmy. Platí právníky, soudní spory. Za tyto věci stejně utratí přibližně 30 % získané částky, takže konečná odměna je pouze 10 %, což je naprosto přiměřená suma.“

Zato když zastupitelé 28. června 2010, tedy ještě za Jančíkova starostování, smlouvu vypověděli, podle Pražského deníku se týž Jančík pasoval div ne na vymetače zlořádů.  Způsob vymáhání dluhů považoval náhle za příliš komplikovaný, navíc prý „vzbuzoval dotazy a kritiku“. To je fakt. „Nakonec i sami dlužníci posílali peníze na několik různých účtů. Tři roky už bojuji za zpřehlednění systému.“

Doufejme tedy, že při soudním procesu – dojde-li na něj – budeme moci sledovat obhajobu bojovníka za přehlednost a průzračnost. To by si nikdo teprve neměl nechat ujít. Když v červenci 2010 Milan Jančík odstoupil z postu starosty, řekl pro iDnes: „Myslím, že si zasloužím trochu oddechu. Hodlám se také vrátit ke svým firmám, které mimo jiné obchodují se spodním prádlem.“ Na beton nemyslel prádlo vězeňské.