Závist

Není pochyb o tom, že takoví, jako Tomáš Baťa u nás nebo Bill Gates v USA, jsou lidé zcela vyjímeční a bylo by nesmyslné omezovat je v jejich příjmech, protože oni je neprojedli nýbrž investovali a vytvořili tak velké kvantum drahocenných pracovních míst. Omezit (odebrat) jim jejich výdělky by znamenalo bránit  rozvoji společnosti. Na druhé straně jsou tu případy manažerů bank vyplácejících si bonusy, přestože jejich banky byly ve ztrátě, či před krachem. Je zřejmé, že právě zde vzniká závist, protože výdělky byly nezasloužené. Je to nezdravá situace, která by měla být řešena, aby nedodávala munici levici. Zákonodárce by měl zajistit, aby schopný manažer vydělával úměrně tomu, jaké riziko podstupuje. Tedy v případě velkého zisku jím řízené společnosti, nechť má třeba i stonásobný výdělek v srovnání s průměrem. Ať však nese i stejný podíl na případné ztrátě společnosti (ze svého). Pokud však nemá vlastní majetek na pokrytí ztrát (a nenese tím pádem žádné riziko), neměl by mít ani žádné obrovské výdělky. Pokud by se tento princip podařilo vtělit do zákona, společnost by navíc byla uchráněna před riskanrtním investováním a tím i před hlubokou hospodářskou krizí.

Proč by měl zákonodárce zasahovat do práv vlastníků

Když současně nenese spoluodpovědnost za chybná rozhodnutí? Podle Vaší logiky, by měl zákonodárce posoudit, zda je Váš byt přiměřený vašim potřebám a bydlíte-li lépe, než lidé s minimálním příjmem, měl by vám nařídit, aby jste u sebe doma ubytoval jednoho chudáka sociálně vyloučeného a postaral se o něj. Ostatně vzdělání, které vám umožňuje mít se lépe, než pologramotný a nekvalifikovaný nezaměstnaný Vám přece poskytl stát reprezentovaný zákonodárci a úředníky...