Politik nesmí sáhnout na sociální luxus, Romové ani procento

těch nákladů, mnohem více lidí si zvyklo, že peníze tekou. Není to sice moc, nápadné jako snad právě v extremech, kde náklady na bydlení dané způsobem bydlení jsou rekordní. Sociální síť je v pořádku, jako záchrana, ne jako houpačka do stínu k vodě. Po prohře legitimity práva revolucí ´89, kdy se vsadilo spíše na horký byznys bez perspektivy, kdy lidé odškodněni za tržní systém, aby se nevrátili do bolševismu, kdy peníze jen jako v reportáži s panem Ransdorfem v Bruselu. Zbývá druhá polarita k jistě správné sociální podpoře, nejen běhat a shánět práci, ta je k mání i v klidu, pokud jeden ví, co lidé potřebují a co umí či chce a kolik za to čeká. Kdokoliv, skoro,  v zemi dokáže zaměstnat pomocnou sílu třeba jen na měsíc. Není to o moc dražší, než resort u móře. Nebo jen brigádníka. A tak si opatřit z první ruky přehled, kdo má zájem a jaké požadavky vznese. Nikdy ale to neudělají media, nemyslím jako trik, i kolem redakce je nepořádek. Nikdy to neudělá politik, má filtr agentury, s normálními lidmi se nepotká. Tak bují iluze nezaměstnanosti, roste naučená bezmoc, kvete sociální byznys. Nejsnazší cesta, jak si opatřit voliče, klidně na dluh,