Články autora
Vznik vzdělanců je dnes nemožný. Museli by jít proti duchu doby
Současný vzdělanec je postavou okrajovou, většině světa lhostejnou, možná až obludně komickou. Nějak totiž v drtivě dominujícím pragmatismu není jasné, co ten člověk (blázen?) chce. Dnešní inteligentní lidé většinou přijali pragmatismus absorbující jejich schopnosti a přestali strážit absolutní kontext životů. Píše Radim Seltenreich.
Bez pomníků nelze žít stejně jako bez vzduchu, který dýcháme
Než se pomník vztyčí a odhalí, měli by dostat příležitost „ďáblovi advokáti“ k veškerým námitkám, a jen projde-li kandidát aspoň v poměru 90 procent dobra ku deseti procentům zla, měl by se vybudovat.
Na strašení apokalypsou nelze vybudovat nic pozitivního
Pokud se „dobová apokalypsa“ rozběhne, lze už jen bojovat na straně dobra, přičemž se z podstaty vedení války dopouštět i zla. To, co bývá mnohem těžší, ale také smysluplnější, je být ostražitý již v dobách, kdy apokalyptičtí jezdci ještě podřimují ve svých zimovištích a pečlivě střežit zámky od jejich ohrad.
Příběh jako ze Stefana Zweiga: Zpěvák versus Herečka
Jak by se asi zaradoval rakouský spisovatel Stefan Zweig nad souběhem dvou smutných událostí v naší zemi, kdy nejprve na věčnost odešel Zpěvák téměř vzápětí následovaný Herečkou. A právě tato dvojice nastavuje zrcadlo naší současnosti, přičemž její příběh je i o selhání společnosti, katolické církve a státu.
Je třeba svést bitvu o transparentnost volebních procesů
Demokratické vládnutí není jen soubor pravidel, ale i hodnot, který by měl obecný konsenzus vyznávat, a v němž přednosti pravdy a lásky k bližním tvoří nikoliv poslední položku. Bez mravní integrity vládnoucích však mohou občanské ctnosti platit jen omezeně. Není jedno, kdo konkrétní úřad v demokracii zastává.
Není lepší pojistky než pevné ukotvení ve strukturách Západu
Zhruba před 30 lety se v naší zemi odehrál zázrak. A následně jsme vstoupili do NATO a Evropské unie. Od počátku jsou však přítomni i zlí našeptávači, kteří tento vývoj zpochybňují. Ve starořecké báji o Orfeovi, který ohlédnutím zničil své štěstí, se v mnohém odráží situace naší postkomunistické společnosti.
V transcendentním řádu světa od nepaměti náležíme pravdě
Liberální právní stát je vydán zejména ve svobodě projevu na milost a nemilost svých občanů, kteří mají rozdílné názory, přičemž se předpokládá jejich korekce na základě pravdivých faktů. Jenže žijeme i ve věku oblbování lidí na internetu a sociálních sítí.
Outsiderství aneb Je skutečná svoboda možná a dostupná všem?
Existují dva druhy outsiderů – ti, kteří se tak narodili, a ti, kteří se pro tak rozhodli. Ti první jsou často natolik jiní než většinová společnost, že pobyt mimo ni je pro ně předpokladem smysluplné existence.
Chlapci by měli ve věku soumraku otců unést břímě muže
Problémem dnešní společnosti není, že mladíci v boji, jejž na ně svou básní Když… naložil anglický básník Rudyard Kipling, prohrávají, a občas hanebně. Zejména jím je, že zapomínají či nevědí, že životní úspěch nepřináší „majetek, zvučné úřady a sláva“, ale drobná vítězství, jež tento svět zpravidla neocení.
Demokracie ve věku hlouposti
Demokracie není dělaná, aby většina lidí dala průchod „pokušení hlouposti“ a nechala se dlouhodobě opíjet demagogickými přísliby. Stane-li se to, záhy nevyhnutelně degraduje jen na pouťové šidítko v rukou vyvolených spasitelů.
Utopickému myšlení je vlastní dvojakost
Utopie jsou osvěživé, neboť kladou provokativní otázky. V případě nekritického přístupu však jsou hrou s ohněm, jež může skončit až násilným potlačením všech jinak smýšlejících a vybudováním totalitního státu. Proto je třeba důsledně zvažovat, co je opravdu nadčasově utopické.
Volby do sněmovny by neměly být zásadním „horizontem událostí“
Mělo by se učit, že žijeme v demokracii jako ve špatném systému vlády tvořeném chybujícími lidmi. To musíme dokázat skousnout, chceme-li mít status nespokojeného občana s nezadatelnými ústavními právy, a nikoliv spokojeného poddaného vyhřívajícího se v přízni ochranitele.
Témata populistů je třeba převzít
Jednou za čas v lidských dějinách přicházejí „hvězdné hodiny“ populistů a demagogů. Je nebezpečné vyklidit pole a v nemístné demokratické ušlechtilosti jim přenechat prostor, ve kterém mohou lid nerušeně ovlivňovat.
Niccòlo Machiavelli: Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí
Spor o italského renesančního politického myslitele Niccòlu Machiavelliho zůstává nerozhodnut. Každá doba se totiž k němu musí kvůli vlastním výzvám vědomě i nevědomě vracet.
Čeští prezidenti by měli být střízliví a slušní úředníci
Zdá se, že nazrává doba na „odkouzlení“ českého prezidentského postu. Dokázali bychom si tím, že už jsme skutečně dospěli, a nepotřebujeme nejen falešné, ale ani „pravdivé“ otce a ochranitele, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk nebo Václav Havel. Předpokladem takového odkouzlení však je poprava „prvního muže“.
O autorovi
Radim Seltenreich
