Články autora
Celý moderní svět svými kořeny pevně tkví v renesanci. A to italské
Rozsáhlá dvousvazková antologie Italská renesanční literatura je pomník nějakému cizímu písemnictví, jichž jsme dosud mnoho nepostavili. A vše se zde vlastně na ten nejlepší myslitelný způsob sešlo – slavná i méně slavná jména autorů italské renesance nebo známá i méně známá jména jejich českých překladatelů. Píše Radim Seltenreich.
O četbě Marcela Prousta aneb Jak bez hlubokého čtení půjdeme do háje
K přečtení šestisvazkového Hledání ztraceného času francouzského spisovatele Marcela Prousta (1871–1922) je naprostá zdrženlivost od digitálního světa neodmyslitelnou podmínkou. Zatímco na Mount Everestu lezců přibylo, počet těch, kteří zdolají toto veledílo, klesl.
Právo studených čumáků na čtení v klidu svých domovů budiž zachováno
Jako by neplatilo právo nebýt obtěžován. Kdo je tím bezohledným agresorem, jemuž rušení posvátného soukromí a klidu projde? Nadbytečný hluk, randál a kravál vyvolaný lidskou bezohledností a křupanstvím.
Stoupenec pravice by měl být antifašistou. A levice antikomunistou
Na tom, že nacistický režim byl zločinný, zvrácený a zavrženíhodný, panuje v podstatě společenská shoda. Proč to neplatí i o komunismu?
Životní příběh monstra jménem Hitler neustále až uhrančivě fascinuje
Co se stalo, že outsider Adolf Hitler stanul v čele státu s obrovskou kulturní tradicí a zcela jej zničil? Jak se to jen mohlo stát, je proto stěžejní otázkou moderních německých i světových dějin.
Milan Kundera jako předem načrtnutý a pak již jen vybarvený obraz
Jan Novák si ve své knize Kundera. Český život a doba nedokázal od svého vyprávění udržet odstup. A je to škoda, protože kromě obří odvedené práce jsou v knize i krásné literární obraty, výborné postřehy a inspirativní sdělení.
Nejdůležitější úkol dnešních dní: Nenechat se spoutat obavami
Není dobře, trvá-li stát na dodržování něčeho, co je absurdní, a ještě horší, pokud lidé „absurditu“ ze strachu či z nemístné úcty ke státní autoritě bez reptání akceptují.
Vznik vzdělanců je dnes nemožný. Museli by jít proti duchu doby
Současný vzdělanec je postavou okrajovou, většině světa lhostejnou. Nějak totiž v drtivě dominujícím pragmatismu není jasné, co ten člověk (blázen?) chce.
Bez pomníků nelze žít stejně jako bez vzduchu, který dýcháme
Než se pomník vztyčí a odhalí, měli by dostat příležitost „ďáblovi advokáti“ k veškerým námitkám, a jen projde-li kandidát aspoň v poměru 90 procent dobra ku deseti procentům zla, měl by se vybudovat.
Na strašení apokalypsou nelze vybudovat nic pozitivního
Pokud se „dobová apokalypsa“ rozběhne, lze už jen bojovat na straně dobra, přičemž se z podstaty vedení války dopouštět i zla. To, co bývá mnohem těžší, ale také smysluplnější, je být ostražitý již v dobách, kdy apokalyptičtí jezdci ještě podřimují ve svých zimovištích a pečlivě střežit zámky od jejich ohrad.
Příběh jako ze Stefana Zweiga: Zpěvák versus Herečka
Jak by se asi zaradoval rakouský spisovatel Stefan Zweig nad souběhem dvou smutných událostí v naší zemi, kdy nejprve na věčnost odešel Zpěvák téměř vzápětí následovaný Herečkou. A právě tato dvojice nastavuje zrcadlo naší současnosti, přičemž její příběh je i o selhání společnosti, katolické církve a státu.
Je třeba svést bitvu o transparentnost volebních procesů
Demokratické vládnutí není jen soubor pravidel, ale i hodnot, který by měl obecný konsenzus vyznávat, a v němž přednosti pravdy a lásky k bližním tvoří nikoliv poslední položku. Bez mravní integrity vládnoucích však mohou občanské ctnosti platit jen omezeně. Není jedno, kdo konkrétní úřad v demokracii zastává.
Není lepší pojistky než pevné ukotvení ve strukturách Západu
Zhruba před 30 lety se v naší zemi odehrál zázrak. A následně jsme vstoupili do NATO a Evropské unie. Od počátku jsou však přítomni i zlí našeptávači, kteří tento vývoj zpochybňují. Ve starořecké báji o Orfeovi, který ohlédnutím zničil své štěstí, se v mnohém odráží situace naší postkomunistické společnosti.
V transcendentním řádu světa od nepaměti náležíme pravdě
Liberální právní stát je vydán zejména ve svobodě projevu na milost a nemilost svých občanů, kteří mají rozdílné názory, přičemž se předpokládá jejich korekce na základě pravdivých faktů. Jenže žijeme i ve věku oblbování lidí na internetu a sociálních sítí.
Outsiderství aneb Je skutečná svoboda možná a dostupná všem?
Existují dva druhy outsiderů – ti, kteří se tak narodili, a ti, kteří se pro tak rozhodli. Ti první jsou často natolik jiní než většinová společnost, že pobyt mimo ni je pro ně předpokladem smysluplné existence.
O autorovi
Radim Seltenreich
