Články autora
Měli bychom si přiznat, že demokracii je třeba od základů přestavět
„Z hlediska dějin idejí nejsou demokracie a liberalismus synonyma. Demokracie je založena na suverenitě lidu, liberalismus uznává jen suverenitu individua,“ říká v rozhovoru francouzský myslitel Alain de Benoist, považovaný za jednoho ze zakladatelů „nové pravice“.
Jak postoupit k cíli bez hluku a mučednictví
Asi má dnešní hon na revizionismus něco společného s posvátným „textem“, který musíme číst doslova, a nic na něm neměnit, protože jinak se dopouštíme něčeho velezrádného. Nevím, či vím jen to, že takové vymítání zavání fundamentalismem. Navíc ani netuším, kde revizionismus hledat.
V bezbřehé oslavě liberální emancipace je třeba být opatrný
„Velebme liberalismus za emancipaci, je třeba jej za ni velebit, protože leccos skutečně dobrého přinesla. Jen nezapomínejme, co všechno lidem vzala. Kráčíme vpřed, ale ne vždy nahoru,“ říká v rozhovoru americký konzervativní myslitel Patrick Deneen.
Bolševismus i sionismus přicházely s řešením židovského problému
Americký historik Yuri Slezkine v rozhovoru říká, že když se proroctví bolševického proroka nenaplnilo, bolševici propadli neurózám. A když zestárli, nedokázali mnozí z nich vysvětlit, za co v mládí bojovali, a dospěli k závěru, že své životy promarnili.
Přestaňme být posedlí fašismem
Skutečným nebezpečím, jemuž jsou západní společnosti vystaveny, není fašismus ani návrat do třicátých let 20. století, ale rozmělnění demokracie, její vyprázdnění, ritualizace, čehož názorným příkladem je maďarský premiér Viktor Orbán, konstatuje v rozhovoru britský teoretik fašismu a emeritní profesor moderních dějin Roger Griffin.
Čínský systém je socialistický na papíře
„V Číně se systému oficiálně říká socialismus s čínskými rysy. Důraz je třeba klást na slovo rysy, nikoliv socialismus. Čínské rysy převálcovaly socialismus, vysály jeho podstatu, zbyla skořápka, prázdný název. Záleží jen na rozhodnutí lidí u moci,“ říká v rozhovoru čínská spisovatelka Šeng Kche-I.
Udělat diktaturu ve jménu svobody není nemožné
„Pokušení omezit demokracii je silnější v takzvaně liberálně-demokratickém prostředí než v zemích, jež někteří nazývají téměř neliberálními polodiktaturami se sklony k úplným diktaturám,“ říká v rozhovoru polský filozof a publicista Dariusz Karłowicz.
Diktátorské tlupy chtějí rozdělit společnost, aby ji mohly ovládat
„Dvě třetiny společnosti se chovají podle hesla ,Třeba na jatka, ale hlavně že nás vedouʽ. Potřebují autoritu ve všech otázkách, jež ve svých životech řeší. Jinak jsou ve světě naprosto ztracení,“ říká v rozhovoru psychiatr Radkin Honzák.
Stalin nebyl hlupák
Otázku, kdo byl Josif Vissarionovič Stalin, se pokoušelo zodpovědět mnoho historiků. Nikdo však nešel do takové hloubky jako americký historik Stephen Kotkin. Napsal o něm již dvě tisícistránkové knihy a ještě jednu další – o jeho životě v letech 1941 až 1953 – píše. Kotkin líčí Stalina jako lidskou bytost, neboť zlo je mnohem zajímavější, je-li lidské.
Reprezentativní demokracie, jakou jsme znali, nefunguje
Britský politický filozof David Runciman loni upoutal pozornost svou knihou How Democracy Ends. Jeho diagnóza demokracie je na první pohled krutá: stárne, přestává odpovídat současné společnosti. V rozhovoru však pesimismus odmítá.
Perský záliv drží basu se Saúdskou Arábií
„Politika EU by měla být konzistentní. Říct, že svou politiku bude uplatňovat vůči všem, nebo přiznat, že ji vůči všem uplatňovat nehodlá a její přístup je selektivní, a tudíž závisí na zájmech, jež v daném regionu sleduje. Bylo by to poctivější než neustálé lhaní,“ říká v rozhovoru arabista Petr Pelikán.
Čekáme na katastrofu
Věčný zápas dobra a zla, dobro a zlo v moderních či postmoderních přetechnizovaných společnostech, ztráta vnitřního kompasu lidí, strach z atomových zbraní, internet nebo čínský sledovací systém. Těmto problémům i svým básním se v rozhovoru věnuje čínský básník Jidi Majia.
Po listopadu 1989 rozvoj občanských aktivit nenastal
Signatář Charty 77 a jeden z nejpůvodnějších českých historiků Jan Tesař žije v Brezové pod Bradlom na Slovensku, ale občas zavítá i do moravské metropole. A právě v Brně umožnil vést rozhovor a debatovat nejen o roli státu, konformitě, disentu a českých a československých dějinách, ale především o současnosti, zvláště pak o tom, co se mu na ní nelíbí.
Masaryk, Patočka a Havel na Nové scéně Národního divadla
Ve foyeru Nové scény Národního divadla se v pondělí 29. října diskutovalo o třech klíčových českých osobnostech našeho „krátkého“ 20, století. Co pojí T. G. Masaryka s Janem Patočkou a Václavem Havlem? A v čem se jimi můžeme nechat inspirovat? Takové otázky si kladli Václav Bělohradský, Eliška Fulínová, Roman Joch a Martin Palouš.
Do vzpomínek promlouvají i jiné věci než to, co jsme zažili
„Paměť v principu nefunguje příliš jinak než stránka na Wikipedii. Můžete na ni vstoupit a cokoli na ní změnit – neznatelně, ale i zásadně –, ale musíte si současně být vědomi, že totéž mohou kdykoliv učinit i jiní lidé,“ říká v rozhovoru americká psycholožka Elizabeth Loftusová.
O autorovi
Přemysl Houda
