...

Dokážu si představit uvěřitelnější obhajobu Kalouska, kterou jsem možná trochu kostrbatě popsal v prvním příspěvku. Kalousek jednoduše řekne, že ho Nečas požádal o to, aby jistým poslancům zajistil nějaké funkce a že on tak učinil bez toho, aby věděl o konkretní "dohodě" mezi Nečasem a poslanci. Není třeba používat náhodu, ta příčinná souvislost je tam klíčová a žádost Nečase sama o sobě nic nedokazuje. Nezpůsobilý pokus v tomto případě není možný, protože se jedná o předčasně dokonaný trestný čin, tzn. že jednání, které je de facto příprava nebo pokus je de iure považováno za dokonaný trestný čin. Jednoduše řečeno ten pokus je konsumován již skutkovou podstatou trestného činu, a tedy v těchto případech pokus ve smyslu §21 TZ neexistuje. I když tedy Nečas nebyl způsobilý sám splnit učiněnou nabídku, dokonaným trestným činem je už samotné učinění nabídky, a k účinení nabídky zpusobilý byl. (Další věc je, že ani nezpůsobilý pokus by nevylučuoval trestní odpovědnost. To vždy zavísí na závažnosti a společenské škodlivosti v každém konkrétním případě. Váš případ s nezpůsobilým pokusem o vraždu mrtvoly je tuším staršího data a tento výklad je již překonaný, takže podle mého je za určitých podmínek trestný i takovýto skutek.) A teď k meritu věci; trestnost podplácení se neváže na ochotu, ba dokonce ani na možnost či schopnost podplácejícího takouvou nabídku splnit. Pokud někdo nabídne jako úplatek věc, kterou objektivně nemůže splnit, a příjemce úplatku, nevěda o tom, bude jednat podle požadavku podplácejícího, společenská škodlivost takového jednání se nijak nesnižuje, nedáva tedy smysl aby nebylo trestné. Stejně tak pokud někomu jako uplatek nabídnu peníze, které mu ve skutečnosti dát nechci, nebo které ani nemám, na závažnosti to nic nemění. Pokud je taková nabídka způsobilá vyvolat žádanou reakci, docházi k porušení zákonem chráněného zájmu a její společenská škodlivost je nezpochybnitelná. A naopak pokud je taková nabídka natolik absurdní (např. příslib jmenování prezidentem EU, pokud nejste významný člen Evropské rady :), že by ji nikdo nebral vážně, a tedy nebyla způsobilá vyvolat kýžnou reakci u příjemce úplatku, zřejmě bude společenská nebezbečnost značně nižší, případně žádná. V takovém případě by se mohl uplatnit princip subsidiarity trestní resprese a takové jednání by nebylo trestné. Objektivní ani subjektivní nezpůsobilost splnit učiněnou nabídku tedy sama o sobě nemůže znamenat zánik trestnosti takového skutku, nýbrž je třeba rozlišovat a posuzovat konkretní případy.

Díky,

člověk se furt učí.(Ano, ten nezpůsobilý pokus vraždy mi kdysi vykládal Antl, je to už vlastně hodně dávno.)Jen poslední dotaz: neměl by se Kalousek řídit při obsazování statutárních orgánů odbornými hledisky, a ne přáním nadřízeného? Není-li pak automatické plnění přání nadřízeného svým způsobem získáváním neoprávněného prospěchu (udržení se ve funkci, i za cenu nedodržení profesionálních standardů a bezmyšlenkovité poslušnosti)?Ostatně, jak v kauze Baracka Alona, tak i Opencard, nemohly trestněprávní orgány asi stíhat nikoho jiného, než kdo je pod různými dokumenty podepsán. To budiž mementem pro všechny úředníky, že je lepší odejít z exponovaného místa, v němž je "po telefonu" nadřízenými tlačen do různých alotrií. Když to totiž praskne, telefon zůstane němý, ale úředník to odnese.