Vláda? Jaká vláda? Teď jsem se vyděsil!

Většina vrcholných manažerů oslovených ČESKOU POZICÍ není s působením vlády v první polovině jejího funkčního období spokojená.

foto: © Wikipedia, ČTK, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

V pátek 13. července 2012 jsou tomu přesně dva roky, co prezident Václav Klaus jmenoval kabinet pod vedením Petra Nečase úřadující vládou České republiky. A rozhodně s ní nebyla nuda. To by bylo její pozitivní hodnocení, kdyby to nebylo následkem neustálých vládních krizí.

Na nich se podílely všechny tři původní koaliční strany – ODS, TOP 09 a do svého odchodu z vlády letos v dubnu i Věci veřejné, z nichž se odštěpila frakce okolo Karolíny Peake pod názvem LIDEM – liberální demokraté. Tato nová koalice pak 27. dubna 2012 dostala důvěru sněmovny, ale podpora vlády se tím v ní snížila z původních 118 na 105 poslanců. Navíc se v Nečasově vládě až do současnosti vyměnilo devět ministrů na osmi ministerstvech ze čtrnácti (na ministerstvu dopravy dvakrát).

Nečasova vláda se na svém začátku ohlásila jako vláda boje s korupcí a rozpočtové odpovědnosti. Během svého vládnutí se však musela vyrovnávat s aférami z různých, ale i údajně korupčních důvodů svých členů, například Pavla Drobila (ODS), Alexandra Vondry (ODS), Martina Kocourka (ODS), Víta Bárty (Věci veřejné), Josefa Dobeše (VV), Jiřího Bessera (TOP 09), Jaromíra Drábka (TOP 09) či nejnověji Jiřího Pospíšila (ODS). Stejně aférově plodnou vládu jsme asi až dosud neměli. Ani její reformy se nesetkaly s příznivým ohlasem ve společnosti. A to nejen voličů stranících ČSSD a KSČM, ale i jí samotné.

Možná i proto v průzkumu ČESKÉ POZICE nebylo 60,5 procenta vrcholných manažerů spokojených s působením vlády v první polovině jejího funkčního období.

graf hlas oprava

 Odpovídalo 81 vrcholných představitelů firem.

Jeden z nich vyjádřil svou nespokojenost s vládou následovně:

„Otázka mi připadá natolik žertovná, že jsem velmi nedočkavý výsledků ankety, jestli se objeví alespoň jediný jedinec ,z druhého břehu‘ – kromě recesistů.“

Dvě nerozhodnuté odpovědi se nesly v podobném duchu:

„Naštěstí vás neopouští smysl pro humor. Bohužel nevím, co je to za vládu, kdo ji zvolil a koho zastupuje.“

Vlády? Jaké vlády? Teď jsem se vyděsil, že něco nevím. My máme nějakou skutečnou vládu? Pokud myslíte shluk lidí s titulem ministr obklopujících charismatického vůdce, pak to snad raději ani nebudu hodnotit.“

Pádná kladná odpověď, není-li myšlena ironicky, všechny předchozí výhrady zpochybňuje:  

„Nejlepší vláda od roku 1996. A nejlepší předseda vlády vůbec, neboť je to schopný a zároveň charakterní člověk.“

Stejně pádně, tentokrát však záporně odpověděli tito dva respondenti:

„Vláda Petra Nečase je zřejmě tou nejhorší, kterou Česká republika vůbec kdy měla. Naivně jsem si myslel, že Topolánkova vláda byla tím nejšpinavějším bahnem a že již nelze klesnout níž. Mýlil jsem se.
Říká si vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. Skutečnost je však přesně opačná. Před volbami sliboval Petr Nečas snižování daní, přičemž výrazně narůstá složená daňová kvóta. Běžný občan to pociťuje především zvýšením DPH u potravin a dalších věcí denní potřeby. Zvyšování daní pak těžce dusí ekonomiku.

Zdálo by se, že se vláda uskrovní alespoň ve vlastních výdajích. Opět je opak pravdou. Například ministr Jaromír Drábek zbytečně pořídil software pro úřady práce, což přišlo na 3,6 miliardy korun – o čtvrt miliardy víc, než se do tohoto systému celkem investovalo za uplynulých 19 let. Tento software stále nefunguje, přičemž nikdo za to nenese odpovědnost. Dalším obřím tunelem ministra Drábka je takzvaná S-karta. Co na tom, že jsou porušovány zákony, zadávají se veřejné zakázky v rozporu se zákonem nebo se zákony zcela ignorují.

Pro ministra Drábka ani pro ostatní členy Nečasovy vlády zákony neplatí, což se musí odrazit i v podnikatelském prostředí. Není divu, že dle průzkumu společnosti ČSOB Faktoring je platební morálka firem nejhorší od roku 2009. Neschopnost ministrů Nečasovy vlády se také fatálně podepisuje na ztrátě globální konkurenceschopnosti ČR, nárůstu chudoby – téměř 80 tisíc lidí se meziročně propadlo ze střední třídy do pásma chudoby –, omezování výroby ve firmách, které jsou významnými zaměstnavateli, například Continental v Otrokovicích či TPCA v Kolíně a na dalších negativních společenských jevech.

Někteří ministři mají obrovské štěstí, že nepůsobí ve vládě třeba Severní Koreje. Za svůj ,výkon‘ by totiž byli hned po prvním roce za úsvitu zastřeleni.“

„Místo, aby vládla, řeší prakticky kontinuálně vlastní koaliční nebo korupční problémy.“

Kladně ani záporně se nedokáže rozhodnout tento vrcholný manažer:

„Nevím, jak dlouho jí ten tanec mezi vejci ještě vydrží.“

V podstatě pozitivní hodnocení vlády se objevuje v těchto dvou kladných odpovědích:

Vláda plní programové prohlášení a většinu slibů (jejich průnik) z volebních programů tří koaličních stran. KSČM, ČSSD a jejich voličům se to nelíbí. To je normální.

Nenormální jsou hysterické kampaně těch, kdo zvoleni nebyli (ProAlt, odbory a další) a za podpory části parlamentní opozice chtějí svrhnout vládu i za tu cenu, že rozloží stát. Této nesystémové opozici by měla vláda rázněji čelit. Nepřestane totiž, dokud jí nebude umožněno uchopit veškerou moc a znovu beztrestně zabíjet, vraždit, krást a likvidovat hospodářství bezprecedentním tempem i způsobem.“

„V rámci možností. Čekal jsem větší aktivitu i odvahu v reformách a změnách. Ale na to, kolik času jí zabírají různá policejní vyšetřování, ještě občas stihne pracovat.

Kritikou vládu naopak nijak nešetří další tři záporné odpovědi:

„Příliš nezlepšila ani ekonomickou situaci ČR, ani vnímání své činnosti, respektive politických stran.“

„Plošné úspory byly a jsou tím nejhloupějším způsobem řešení dluhové krize. A absence prováděcích vyhlášek pro nový zákon o zadávání veřejných zakázek je jen vrcholem neschopnosti vlády řídit tuto zemi.

„Poprvé po mnoha letech začínám mít obavy, že nespokojenost obyvatelstva může narůst natolik, že se rozhodne své vlády zbavit s klackem v ruce. Možná je to dáno i tím, že velká očekávání na počátku této vlády vystřídalo velké rozčarování.“

Navzdory výhradám k působení vlády následující tři respondenti odpovídají kladně:  

„Jsem rád, že to není mnohem horší! Premiér Petr Nečas je sice slabý, ale slušný a zřejmě i poctivý, zato ministr financí Miroslav Kalousek skutečný ,Mefisto‘. Ti ostatní se většinou bezmocně potácejí mezi tím.

Situace se ovšem s žádnou jinou vládou zlepšit nemůže. Náš volební systém bude vždy produkovat slabé koaliční vlády a slaboučké premiéry, a nikdy se to nezmění. Většinový volební systém by bylo možné zavést pouze po hrubém nátlaku veřejnosti, ale nic takového není ani vzdáleně na obzoru.“

„Mohlo to být ještě horší. Otázku je však třeba doplnit: O který tým vlastně jde? Ministři jsou z poloviny vyměnění za jiné, kvalitou však stejné, například na ministerstvu životního prostředí Tomáš Chalupa za Pavla Drobila (oba ODS).“

„Rozhodně však nesouhlasím se vším, co vládní činitelé předvádějí, a některé jejich výroky mě přímo vyděsily. Pro kladnou odpověď mám dva pádné důvody. Za prvé, za této vlády, zejména v minulém půlroce, se začínají hýbat ledy, neboť stále roste počet obviněných vlivných a vrcholných politiků. Rathovo uvěznění by za předchozích vlád bylo nemyslitelné! Můžeme jen doufat, že brzy v roli obžalovaných skončí i výtečníci, jako je Miroslav Kalousek (TOP 09) či Bohuslav Sobotka – minimálně za vědomé a cílené drancování státních rozpočtů.

K mému umírněnému optimismu také přispívá, že tento vládní kabinet je schopný sice malých, ale viditelných samoočistných procesů. Brzký odchod naprosto nekompetentního žvanila Radka Johna (Věci veřejné) z postu ministra vnitra či vyhazov evidentně profesně nedostačujícího, možná dokonce slaboduchého, byť chorobně iniciativního Josefa Dobeše (VV) z ministerstva školství jsou toho důkazem.

Druhý důvod je pragmatický. V televizních zprávách, novinách či většina mých známých si všichni neustále na něco stěžují. Máme ale skutečně tolik důvodů ke stížnostem? Jsem přesvědčen, že pravý opak je pravdou. V naší zemi se nikdy v její historii nežilo stejně dobře jako dnes. Jediné, co většinu pálí, je pověstné dobré bydlo.

Jsou opravdu jen ti druzí natolik špatní a my sami čistí jako nevinné batole? Kdepak! Za všemi těmi stížnostmi se obvykle skrývá frustrace z vlastních neúspěchů či neschopnosti, popřípadě závist, lenost a pohodlnost. Přestaňme kňučet a fňukat, jak jsou ,ti nahoře‘ hrozní a jak nám život neustále hází klacky pod nohy! Jsme a budeme to vždy, a především jen my sami, kdo neseme odpovědnost za svůj život a štěstí. Proto se o vlastní spokojený život postarejme sami. Stojí to za to.“

Zcela negativně hodnotí vládu tito tři vrcholní manažeři:

„Vláda toho zatím příliš nepředvedla. Na začátku sice měla podporu 118 hlasů v Poslanecké sněmovně a chtěla být reformní a protikorupční, ale výsledkem její ,snahy‘ je odvolání několika ministrů kvůli podezření z korupce, víc než stomiliardové schodky státního rozpočtu, neodvolání některých jejích členů navzdory podezření z nehospodárného hospodaření se státními financemi a o reformách se zatím jen mluví.

Vláda naprosto ignoruje opatření k hospodářskému růstu a jen škrtí spotřebu zvyšováním daní všeho druhu. Jsem značně nespokojen, ale pokud by nás čekala vláda pod vedením nevyzrálého Bohuslava Sobotky (ČSSD), bylo by ještě hůř. Máme stále kam klesat.“

„Dala by se popsat spousta papíru při vyjmenování všech důvodů k nespokojenosti. Základní dva však vycházejí z programu, který si vláda stanovila před volbami – z rozpočtové odpovědnosti a z boje proti korupci. Rozpočtovou odpovědnost vláda zaměnila a zaměňuje s úsporami za každou cenu a se zvyšováním daní, což má negativní vliv na ekonomiku a na spotřebu. Bere přitom tam, kde se už mnoho vzít nedá – důchodcům a sociálně slabým –, místo, aby se soustředila na efektivní nakládání s finančními prostředky například při výběrových řízeních nebo ve státní správě.

S tím souvisí i stále diskutovaný, leč naprosto bezzubý, protože v mnoha případech nechtěný boj proti korupci.Právě ve státních zakázkách se totiž denně ztrácejí peníze. Kdyby se podařilo míru těchto ztrát srazit o deset procent, což by při výši takzvaných ,provizí‘, tedy úplatků, neměl být velký problém, mohla by vláda celkovou úsporu minimálně 60 miliard korun ročně použít na sanaci státního rozpočtu, aniž by bylo třeba sahat na podstatu české společnosti.“

Z hlediska kompetentnosti, odbornosti, morálních a lidských kvalit ministrů je to nejhorší polistopadová vláda. A jen díky relativní stabilitě české ekonomiky, na kterou má vláda minimální vliv, a tradiční ,holubičí‘ povaze našich občanů se zatím nezvýšila občanská neposlušnost a masové demonstrace a neobjevilo násilí na ulicích. Je však pravděpodobné, že současná vláda některé tyto jevy ještě před svým koncem zažije.

Zatím řešíme ,pouze‘ technické problémy spojené s výkonem poslaneckého mandátu osob vzatých do vazby, v budoucnu však asi také situaci poslanců ve výkonu trestu. Dalším problémem bude řízení resortů trestně (a možná vazebně) stíhanými ministry, obzvlášť pikantní to bude v případě ministerstva obrany nebo financí. Vzhledem k dlouholetému působení současného premiéra Nečase ve vrcholné politice nelze ani vyloučit požadavek ,plukovníků a podplukovníků‘ na nutnou přestavbu ,Strakovky‘.