Tato právnická fakulta měla být zavřená už dávno

Na 60 procent účastníků ankety ČESKÉ POZICE nesouhlasí s rozhodnutím Josefa Dobeše, jímž prodloužil akreditaci plzeňským právům.

Odpovídalo 38 právníků a advokátů. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Odpovídalo 38 právníků a advokátů.

Ministr školství Josef Dobeš (VV), který ve středu 21. března oznámil svou rezignaci, 9. března kontroverzně prodloužil Právnické fakultě Západočeské univerzity (ZČU) akreditaci do roku 2016. Podle něho nebyla jiná cesta, jak by mohlo 1800 studentů dokončit studium. Rozhodnutí má prý oporu v právních analýzách. Šel tím však proti názoru Akreditační komise (AK), která škole akreditaci neprodloužila; plzeňská práva měla letos skončit. Předsedkyně AK Vladimíra Dvořáková označila Dobešův postup za nezákonný. A jeho rozhodnutí vyvolalo vlnu kritiky i mezi zástupci ODS, TOP 09, ČSSD nebo akademiků.

Podle Dobeše se nynější vedení školy navzdory skandálům, s nimiž se plzeňská práva v minulosti potýkala, snaží napravit reputaci fakulty. „Je to vážná situace a Plzeň má co napravovat,“ uvedl. Studenti by v případě zániku školy museli dostudovat na právnických fakultách v Praze, Brně nebo Olomouci. „Není absorpční kapacita, jak poskytnout alternativu studentům plzeňské právnické fakulty,“ dodal Dobeš.

AK původně navrhla prodloužit plzeňským právům akreditaci do října letošního roku, aby měla škola čas uzavřít studium. Ministerstvo školství si však na základě stížnosti školy vyžádalo nové stanovisko komise, v němž její členové doporučili akreditaci neprodlužovat. Fakulta proto měla skončit do července. AK především kritizovala nedostatečné personální zázemí a slabé vědecké výsledky fakulty.

Stanoviska ministerstva školství a Akreditační komise k plzeňským právům

Podle AK je postup ministra nezákonný a v rozporu s dosavadní praxí a veřejným zájmem. V pondělí 19. března proto komise podala dva podněty: první nejvyššímu státnímu zástupci k žalobě ve veřejném zájmu a další Josefu Dobešovi, aby přezkoumal své rozhodnutí ohledně prodloužení akreditace. Již ve středu 14. března AK podala na Dobeše také trestní oznámení. Stejně tak učinil i exministr školství a předseda Strany zelených Ondřej Liška a bývalý student školy Martin Marek, který před několika lety upozornil na skandál s rychlostudenty a opsanými závěrečnými pracemi.

„My si od toho především slibujeme, že se ukáže, nebo by potom mělo být rozhodnutí soudu, zda ministerstvo mohlo postupovat tím způsobem, jak postupovalo. My se domníváme, že došlo k jednoznačnému porušení zákona, a tady nejde ani tak o jeden případ, ale o to, jestli prostě tady funguje právní stát,“ komentovala v České televizi podání žaloby šéfka komise Vladimíra Dvořáková.

ČESKÁ POZICE v anketě oslovila právníky a advokáty s otázkou, zda považují rozhodnutí ministra v kauze plzeňských práv za správné. Výsledek hlasování ukázal, že nikoli. A myslí si to 60,7 procenta respondentů. Naopak 28,6 procenta s Dobešovým zásahem souhlasí a 10,7 procenta neví.

Těchto pět právníků s Dobešovým rozhodnutím jednoznačně nesouhlasí:

„Rozhodnutí pana ministra za správné nepovažuji. A nechápu jeho linii úvah, která ho vedla k prodlužování agonie školy, jež studentům více škodí, než pomáhá.“

„Ta škola měla být zavřená už dávno. Je demoralizující, že se nakonec zase nic nestalo. Politici by měli být odvážnější a dovozovat z odhalené korupce důsledné následky.

„Je sice správné pomoci studentům fakulty v situaci, kterou nezavinili, ne však tímto způsobem.“

„Rozhodnutí ministra nerespektuje existující pravidla.“

„Je to nesmyslné rozhodnutí. Bylo třeba řešit situaci jinak – přesunout studenty a zavřít.

Naopak jiní dva právníci se s ministrovým zásahem ztotožňují, byť z různých důvodů:

Považuji Dobešovo rozhodnutí za správné a zákonné.

„Nejsem odborníkem na vysokoškolský zákon, odpovídám proto více jako občan než jako právník, ale studenti by neměli být trestáni za chyby vedení školy. Navíc jsem měl možnost pracovat s absolventy Právnické fakulty ZČU a jejich úroveň nebyla o nic horší než kolegů z Prahy nebo Brna. Nemám proto důvod pochybovat, že fakulta zvládne stávající studenty připravit do praxe standardním způsobem.

Další dva respondenti považují Dobešovo rozhodnutí za chybné, zároveň však vidí chyby i na straně Akreditační komise:

„Způsob, jakým své rozhodnutí ministr Dobeš zdůvodnil, mě spíše vede k přesvědčení, že jeho rozhodnutí správné není. A to i přesto, že bych si možná vnitřně přál, aby fakulta ještě dostala šanci. Aby poskytnutá šance mohla být pozitivně využita, muselo by nejprve dojít k podstatné rekonstrukci pedagogického a administrativního personálu. Bez splnění této podmínky jde vlastně o další poškození zájmů studentů. Rozhodnutí totiž poskytuje pouze prostor mnohým z těch, kteří za současný stav fakulty nesou přímo, nebo nepřímo hlavní odpovědnost a ze studentů dělá jejich rukojmí na další roky.

Rozhodnutí ministra Dobeše by mělo dle mého soudu vést k zamyšlení nad rolí a fungováním Akreditační komise. Ani tady zjevně není vše v pořádku a diskutována by měla být zejména úprava jejího postavení a způsobů fungování jako nestranného odborného orgánu. Zatím si nejsem jist, zda nějaká objektivní kritéria pro jmenování komise, subkomisí a posuzování jednotlivých škol a jejich projektů vůbec existuje.“

Dobeš je ,walking disaster‘. Podle mého názoru měla být odňata plzeňské fakultě akreditace již před několika lety – bezprostředně po vypuknutí skandálu. Současně měla být dána nějaká rozumná možnost již přijatým studentům, aby mohli studium dokončit na jiné právnické fakultě.

Jinými slovy, myslím, že se udělalo mnoho chybných kroků, a to nejen ze strany ministra, ale i Akreditační komise samotné. Jakékoli rozhodnutí mělo brát na zřetel, že není spravedlivé postihnout studenty, kteří opravdu za nic nemohou!

Tito tři právníci ve svých odpovědích vážili pro a proti, aby nakonec zvolili odpověď neutrální:

„Popravdě řečeno, nevím. Co vím, je, že celá kauza Právnické fakulty ZČU je silně zpolitizovaná a že v ní hrají velkou roli i jiné faktory než jen čistě odborné. Navíc, rozhodnutí AK je vůči studentům této fakulty poměrně příkré a v kontextu stávající legislativy i neférové. Osobně bych se přimlouval za to dát novému děkanovi a učitelskému sboru čas, aby pošramocenou pověst fakulty mohli napravit.“

„Na jednu stranu je pravděpodobné, že situace na plzeňské právnické fakultě nebyla standardní, na druhou připomínalo dění okolo této školy v poslední době spíše hon na čarodějnice.“

Dobeš neměl jít proti rozhodnutí Akreditační komise, co však se studenty? Těžko je mohou najednou převzít ostatní univerzity – předpokládám tudíž, že jim bude umožněno dostudovat, ale že nové ročníky se nabírat nebudou (o tom zatím rozhodnuto nebylo – pozn. red.). To by dávalo jistý smysl.“

Dva další účastníci ankety z různých úhlů zdůvodňují, proč nesouhlasí s tím, že Josef Dobeš plzeňským právům akreditaci prodloužil:

„Nepovažuji toto rozhodnutí za správné – nejen z důvodu minulých kauz (například ,rychlostudenti‘), ale zejména z hlediska současného stavu pedagogického sboru a kvality výuky. Odchodem pedagogů, ať již dobrovolným nebo nuceným, došlo k jednoznačnému zhoršení kvality vyučujících a obávám se, že se stav blíží lidovému rčení ,kdo neumí, učí‘. Bohužel velmi podobná je situace i na olomoucké právnické fakultě. Je otázkou, zda Česká republika potřebuje čtyři právnické fakulty s magisterským studijním oborem.“

Dobešovo rozhodnutí může uvítat jen ten, komu jde principiálně jen o diplom bez ohledu na to, jak a kde jej získá. Nedá se samozřejmě vyloučit, že i takoví absolventi mohou v této zemi najít lukrativní uplatnění (často ho už mají zajištěné), ale jinak diplom z Plzně nejspíš nebude vstupenkou mezi odborníky.

Je to zhruba podobné, jako kdyby Úřad pro civilní letectví odebral licenci nějaké letecké společnosti, ale ministr dopravy by rozhodl, že ještě pár měsíců může létat – má přece letadla, piloty i cestující, kteří už zaplatili za letenky a teď se bouří. Pokud však pud sebezáchovy chybí i cestujícím, respektive studentům, lze jim jen popřát, aby v pořádku doletěli, respektive aby jim ten diplom také k něčemu byl.“