Stavební spoření nepodporovat!

Většina vrcholných manažerů oslovených v anketě ČESKÉ POZICE podpořila návrh ministra financí Kalouska zrušit podporu stavebního spoření.

Odpovídalo 147 vrcholných představitelů firem. foto: Česká pozice

Odpovídalo 147 vrcholných představitelů firem.

Ústavní soud (ÚS) ve středu 27. dubna vyhověl stížnosti 45 poslanců ČSSD a kvůli zneužití stavu legislativní nouze zrušil vládní návrh na snížení státní podpory stavebního spoření. V rámci úspor ji vládní koalice snížila od roku 2012 na polovinu a pro rok 2010 na ni uvalila 50procentní daň. Z nálezu ÚS vyplývá, že vláda může v budoucnu snížit roční státní příspěvek, musí však změny prosadit normální parlamentní cestou.

Poté ministr financí Miroslav Kalousek prohlásil, že rozhodnutí ÚS znamená výpadek plánovaných úspor státních výdajů minimálně ve výši šesti miliard korun. Proto chce návrh na snížení podpory spoření v jiné formě zopakovat. Nejraději by však od roku 2012 státní podporu stavebního spoření u starých i nových smluv úplně zrušil, neboť by tím ušetřil až třináct miliard korun. Opatření by se týkalo zhruba pěti miliónů Čechů, kteří nyní státní podporu stavebního spoření čerpají. S tímto Kalouskovým návrhem souhlasí 62,9 procenta vrcholných manažerů oslovených v anketě ČESKÉ POZICE.

Patří k nim i tito dva respondenti:

Státní podpora stavebního spoření měla být zrušená už dávno. Poté, co se zjistilo, že je to jen státem podporovaný nesystémový byznys pro příslušné finanční ústavy a nahodilé klienty. Instrument byl převzat ze západní Evropy, aniž by se analyzovala potřeba a chuť využívat podporu soukromého bydlení. Je to stejně nesmyslný ,pomníček‘ nějakého pravicového politika jako poslanecký návrh ODS na kampeličky.

„Je to absolutní nesmysl. Téměř všichni státní podporu stavebního spoření využívají pouze jako elegantní přilepšení do depozitního portfolia, a nikoli coby nástroj k financování bydlení.“

Opačný názor zaujal tento vrcholný manažer:

Státní podpora stavebního spoření je důležitá, protože motivuje lidi k dlouhodobým úsporám za účelem investování do movitého majetku. Není to nic typicky českého. V západních zemích již několik desítek let představuje hlavní a nesmírně úspěšný pilíř tvorby majetku a možnost oprostit se od celoživotní zátěže drahého nájmu. A výrazně také redukuje případné finanční problémy majitelů nemovitostí po ukončení produktivního věku, s čímž souvisejí nižší příjmy.

Je proto v zájmu nejen spořitelů, ale i státu, aby se této tvorby hodnot účastnilo co nejvíc lidí.Je však třeba dbát, aby byly tyto prostředky ušetřené s podporou státu skutečně vynaložené na původní účely, tedy na nemovitost, a nikoli na něco jiného. Kontrola by byla jednoduchá. Pokud by stát zjistil jejich použití na něco jiného, měl by požadovat vrácení veškeré poskytnuté podpory.“

Tato odpověď je sice kladná, ale objevují se v ní pochybnosti: „Jsem pro podmínečné zrušení, protože státní podporu stavebního spoření lze považovat za daňový bonus pro polovinu národa, spíše střední a chudší (nikoli nejchudší) třídu. Tento bonus je placen z daní poplatníků, a proto je jen součástí přerozdělovacího procesu, který má povzbudit setrvání kapitálu v české ekonomice. Pokud bude zrušena podpora spoření, ale nebude vykompenzovaná příslušnou daňovou úlevou, půjde jen o další zvýšení daňové zátěže a bude hrozit, že volná část tohoto kapitálu odteče do zahraničí, kde jsou pro investování lepší podmínky než u nás.

Zrušení stavebního spoření je jen jedním z kamínků do mozaiky pečlivě budované ministrem financí Miroslavem Kalouskem s názvem ,my budeme vláda rozpočtové odpovědnosti (rozuměj snižovat deficit státního rozpočtu) a ty daňový poplatníku to zaplatíš‘. Nic jiného mimo plošné mzdové škrty vláda zatím neukázala a jak se zdá, ani neukáže. Od pravicové vlády bych očekával snižování role státu, kterého je od doby sociálně demokratických vlád příliš.“

Následující záporná odpověď kritizuje ministra financí Kalouska i jeho návrh: „Česká vláda má schválené dokumenty, které hodnotí podporu stavebního spoření jako účinný nástroj k podpoře bydlení a bytové výstavby. Aniž by se zabývala účinností tohoto systému, rozhodla se snížit podporu – i retroaktivně. Po zásahu Ústavního soudu přišla s furiantským řešením – zrušit tuto podporu úplně. Vláda nevládne tak, jak je obvyklé v civilizovaných zemích – předvídatelně, s přiměřenou právní jistotou a především koncepčně. Známe odpověď na následující otázky?

Potřebujeme podporu bydlení? Jaké nástroje máme a na co jsou používané? Který nástroj je nejúčinnější, aby se dosáhlo stanoveného cíle? Jaké negativní důsledky má aplikace daných nástrojů?

Namísto hledání řešení vytváří ministr financí Kalousek nové problémy.Ministerstvo není samoděržaví a ministr má být především příkladem státního úředníka, a nikoli byzantského panovníka. A správa věcí veřejných by měla mít jasná a srozumitelná pravidla a nepodléhat rozmarům, náladám a okamžitým nápadům.“

Dalšímu respondentovi se však Kalouskův návrh líbí: „Kvůli stavu veřejných financí považuji podporu stavebního spoření, které nemá prakticky nic společného s podporou bydlení, za nesmyslné plýtvání veřejnými prostředky.Navíc je tento produkt tržně nekonformní. Všechny stavební spořitelny totiž vlastní zahraniční investoři, a proto pouze těmto finančním skupinám umožňujeme dosahovat nadstandardní zisk v řádu miliard korun. Ten je celý vyváděn z České republiky a slouží výlučně k sanaci problémů zahraničních mateřských bank – například Erste, KBC, Société Générale nebo Raiffeisen.“

Tvrdou kritiku ministra Kalouska obsahuje tato záporná odpověď: „Argumenty ministra financí Kalouska sice mohou někomu znít logicky, ale ve skutečnosti by bylo zrušení tohoto prvku pro ekonomiku kontraproduktivní.V rodině alkoholičky a gamblera se také nevyřeší tristní stav rodinných financí zabavením prasátka dětem!

Vláda slíbila systémové úspory ve správě státního aparátu. Ušetřila však zanedbatelné minimum. A i to jen naoko, neboť státní deficit naopak roste čím dál rychleji. Vláda se především vůbec nesnaží o systémově promyšlené úspory. Pouze s mediálním humbukem a naprosto nepromyšleně a plošně snížila platy státním zaměstnancům. Nyní se vlastizrádce Kalousek snaží omezit poslední výhody pro spoření občanů. V době, kdy poplatky bank často převyšují úrok z uložených peněz, je to ,úsporný vynález‘ idiota. Jde o ekonomický diletantismus, protože každý student prvního ročníku ekonomie ví, že ekonomika země závisí na výši úspor jejích občanů.

Není to však jen ekonomický nesmysl. Je to i morálně a systémově špatně, protože pro všechny je lepší, mohou-li si lidé na své potřeby systémově a smysluplně spořit – tedy aby jim byl za spoření nabídnut nějaký zajímavý bonus. A z hlediska státní ekonomiky i občanů je jedno, zda si za uspořené peníze koupí nový byt, auto nebo ledničku na chatu. Nehledě na to, že vyšší daňové výhody pro stavební spoření jsou už nyní aplikovatelné jen na bydlení.

Pod halasně propagovanými ,nutnými‘ změnami se tento kozel v roli zahradníka snaží spíše o rozklad naší ekonomiky.A kromě štvavých kampaní podpásově namířených proti nepohodlným partnerům z vlastního vládního kabinetu zatím Kalousek předvedl pouze nejvyšší státní deficit v historii samostatné ČR.“

Tento vrcholný manažer ministra Kalouska podporuje: „Tato forma státní podpory by se měla zrušit. Stavební spořitelny jsou však dobře fungující finanční instituce, které dnes hospodaří s významnými finančními rezervami, a proto by se neměly nechat padnout. Státní podpora by měla být transformovaná – zrušit nesmyslný účel na stavební práce a rozšířit ji například na komerční penzijní připojištění, které by systému pomohlo. Pokud pouze zrušíme státní podporu, povede to ke snížení míry spoření fyzických osob ve prospěch spotřeby. To není dobrá cesta v situaci, kdy stát nabádá své občany k mnohem větší finanční samostatnosti.“