Případ Casa: Demokratická společnost kolektivní vinu odmítá

Téměř všichni respondenti právního průzkumu ČESKÉ POZICE se domnívají, že vláda nemůže mít trestní odpovědnost jako kolektivní orgán.

foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Policie žádá vydání poslankyně a bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové (TOP 09) ke stíhání kvůli nákupu letadel Casa, Poslanecká sněmovna se zatím radí, jak se zachová. Vydat, či nevydat Parkanovou? Nese mistopředsedkyně sněmovny za svá rozhodnutí ve funkci šéfky resortu obrany trestněprávní, civilněprávní nebo jen politickou odpovědnost? Právníci se na tom nemohou shodnout. Zazněl i názor, jelikož o nákupu letounů rozhodla celá vláda, zda nepřipadá v úvahu i kolektivní odpovědnost celého kabinetu. Pak už je jen kousek k poněkud avantgardní úvaze, nejde-li rovnou stíhat celou vládu.

Ocitujme ministra financí a stranického kolegu Parkanové Miroslava Kalouska, jenž se právě k této alternativě vyjádřil: „Pokud v tom (v předražení letadel Casa) policie spatřuje kriminální čin a požádá o vydání všech ministrů, kteří jsme tehdy rozhodovali a jsme poslanci, pak bych se klonil k tomu, abychom se vydali a svoji odpovědnost nesli. Jsem přesvědčen, že tam žádná kriminální činnost nebyla. Určitě ale nebudu hlasovat pro vydání jednoho člena vlády za to, co vláda kolektivně a jednomyslně rozhodla.“

Právě na to jsme se tedy v průzkumu ČESKÉ POZICE, byť nás možná experti shledali naivními pošetilci, zeptali právníků a advokátů. Odpověď na otázku, jestli může mít vláda trestní odpovědnost jako kolektivní orgán, byla ovšem tentokrát téměř jednoznačná. Z dotázaných 96,1 procenta odpovědělo, že nikoli. Zbytek – 3,9 procenta respondentů – volilo odpověď „nevím“.   

Kolektivní vina vlády

                                       Odpovídalo 26 právníků a advokátů.

Čtenářům předkládáme pouze odpovědi, jež naši otázku z různých důvodů rozporují. (Jiné víceslovné reakce jsme ostatně ani neobdrželi.)

  • „Jakkoli spojení kriminální činnosti a politiky je čím dál intimnější, podle mého názoru na toto není správná odpověď kriminalizace politiků! Tím už demokracii definitivně rozpustíme a prakticky tím svěříme vládu vyšetřovačce.
    Jinými slovy – ona ta obava pana premiéra Nečase o vládě ,plukovníků‘ (či jak to říkal) něco do sebe má! Jestliže se valná část demokraticky zvolených politiků umazala a je podezřelá ze ,závažné trestné činnosti‘, potom hrozí, že reálnou moc ve státě bude vykonávat skupina policistů, která bude kontrolovat, koho a kdy obviní. Nezlobme se ale na policii, příčina je v politicích!
    Demokratickým řešením je politická (nikoli trestní) odpovědnost – tj. pokud by například měl být stíhán jeden či více členů vlády, vláda by měla podat demisi a případně by měly být vypsány nové volby.“
  • „Nikoliv jako kolektivní orgán, což však nutně nevylučuje konkrétní individuální odpovědnost jednotlivých členů. Proč by měl  být stíhán člen vlády, který se neúčastnil hlasování o sporné věci nebo dokonce hlasoval proti. Napadá mě ještě, že při interpretaci ad absurdum bychom mohli vládu odsoudit k výkonu trestu na 25 let a takový trest by se musel nutně vztahovat na vládu v jakémkoliv složení. To by vedlo patrně k tomu, že by nikdo nechtěl vládnout, protože by se v okamžiku jmenování musela vláda odebrat do příslušné věznice a vystřídat své předchůdce. Nebo se snad mýlím?
    V recentně mediálně propíraném případě by patrně mělo být zkoumáno, zda například ministryni, která nepochybně není odbornicí na zbraňové systémy, neuvedl někdo záměrně v omyl. Zkoumáno by mělo být i to, jak fungují rozhodovací procesy. Když už jsme tu zkušenost s nákupem nepotřebných zbraní zaplatili, ať z toho máme alespoň nějaké poučení do budoucna a špatných nákupů se vyvarujeme.
    V případě pochybení ministra či ministryně by měla být vyvozena politická odpovědnost. Pokud jde o ty, kteří záměrně manipulovali s podklady, měla by být vyvozena trestněprávní anebo přinejmenším pracovněprávní odpovědnost. Ministra by pak mělo být možno stíhat trestně pouze v případě, že prokazatelně o nekalém jednání věděl a nezasáhl, nebo v případě, že takové jednání skutečně inicioval a nařizoval svým podřízeným, že mají postupovat v rozporu se svými povinnostmi a veřejným zájmem. Z hlediska generální prevence by patrně bylo vhodnější, kdyby  členové vlády nesměli být zároveň členy parlamentu. Mohlo by to vést k tomu, že by se chovali odpovědněji, neboť by nebyli krytí imunitou.
  • „O takovém nesmyslu jsem ještě neslyšel.“
  • „Kolektivní vina je ve slušné demokratické společnosti odmítaná. Z hlediska trestního práva je nutné vždy zkoumat jednání jednotlivých členů vlády, zda jejich jednání naplnilo znaky některého trestného činu.“
  • „Vláda jako kolektivní orgán určitě ne. Vláda není právnickou osobou, je to sbor osob (ministrů, místopředsedů a předsedy vlády). Trestně právní odpovědnost musejí mít konkrétní osoby. Je to jako u představenstva, to také nemá trestně právní odpovědnost, ale jednotliví členové představenstva ano.
  • „Odpovědnost každého ministra je třeba posuzovat zvlášť. Zásadně však odmítám názor, že za hlasování ve vládě nese ministr jen politickou odpovědnost. Taková imunita nemá oporu v platném právu a byla by i nesmyslná.
  • „Český právní řád považuje vládu za vrcholný orgán výkonné moci, nicméně její odpovědnost jako celku je pouze politická. Na rozdíl od odpovědnosti jednotlivých ministrů, kteří jsou právně odpovědní za výkon své funkce (vedou ministerstva, která jsou organizačními složkami státu, což vláda není). Je zřejmé, že ani usnesení vlády nesnímá z ministra odpovědnost za plnění úkolu vládou mu uloženého. Pokud by totiž usnesení vlády bylo v rozporu se zákonem, ministr je nesmí splnit. Pokud to učiní, není odpovědná vláda, ale konkrétní ministr.“
  • „Vláda nemůže mít trestní odpovědnost jako kolektivní orgán. Tento závěr platí bez dalšího, jde-li o platnou a účinnou zákonnou úpravu. Mám nicméně dále též za to, že současná zákonná úprava nevyžaduje vámi naznačované změny ani do budoucna, tj. z hlediska úvah de lege ferenda.
    Předně až do 1. ledna 2012 (nabytí účinnosti zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim) platilo, že trestně odpovědné mohou být toliko osoby fyzické, což nicméně nevylučovalo, že by se fyzická osoba mohla dopustit trestného činu z titulu svého postavení v rámci osoby právnické (typicky při výkonu funkce statutárního orgánu). Citovaný zákon však z hlediska vaší otázky žádnou změnu nepřinesl, neboť nutno pamatovat, že vláda jako taková nemá právní subjektivitu, tj. tato není osobou právnickou, nýbrž kolektivním ústředním správním orgánem složeným z jednotlivých ministrů – fyzických osob. Navíc platí, že dle citovaného zákona není trestně odpovědná mimo jiné Česká republika, jíž lze bezpochyby právní jednání vlády přičítat [srov. ust. § 6 odst. 1 písm. a)].
    Vláda je tedy především vrcholným orgánem moci výkonné (čl. 67 odst. 1 Ústavy), přičemž dle ústavního pořádku tato nese primární odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně (čl. 68 odst. 1 Ústavy), sekundárně pak odpovědnost politickou vůči občanům – voličům.
    Právě uvedený závěr nicméně nebrání tomu, aby byli v případě spáchání trestného činu voláni k odpovědnosti jednotliví členové vlády, protože navíc při výkonu své funkce působí jako takzvané úřední osoby (srov. § 127 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku).“