Písemná advokátní zkouška je objektivnější, právníci ale musejí umět i mluvit

Více než 45 procent právníků oslovených ČESKOU POZICÍ se domnívá, že by advokátní zkoušky v Česku měly být pouze písemné.

Odpovídalo 31 právníků a advokátů. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Odpovídalo 31 právníků a advokátů. | foto: ©Česká poziceČeská pozice
Odpovídalo 31 právníků a advokátů.

Advokátní zkouška se již dlouhou dobu skládá z písemné a ústní části. Na její ústní část si však zkoušení občas stěžují, protože zkoušející advokáti, soudci či profesoři nejsou objektivní. Proč by se však advokátní zkouška nemohla změnit a být stejně jako v USA jen písemná? Podle advokátů, kteří tam tuto mnohahodinovou zkoušku zvládli, tím její náročnost neutrpěla, spíš naopak.

Počet kladných a záporných odpovědí právníků oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE, zda by advokátní zkouška neměla být jen písemná, byl tentokrát téměř shodný. Těsně převážily kladné. Častým argumentem proti změně bylo, že advokát musí umět nejen právnicky psát, ale i souvisle a rozumně mluvit. Proto by nebylo správné ústní část advokátní zkoušky zrušit.

Tito dva respondenti jsou jednoznačně pro zrušení ústního testu:

V současné podobě jsou naprostým anachronismem. Je téměř trapné nutit koncipienty předstírat, že mají v hlavě skoro celý právní řád! Mělo by jít o relativně jednoduché písemné testy. A otázky i odpovědi by měly být zveřejněny. Zaměřil bych zkoušení především na stavovské předpisy a praktické příklady. Texty předpisů či jednotlivá ustanovení nemá smysl zkoušet, to si člověk vždycky najde.“

„Co nejdříve. Příběhy, které o zkouškách slyším, jsou občas neuvěřitelné. Je na čase odstranit subjektivitu, která je nedílnou součástí ústních zkoušek. Je však důležité, aby písemné zkoušky byly známkované anonymně.

V následujících třech záporných odpovědích se objevují návrhy, jak současný stav zlepšit:

Pokud se nebude písemný test odehrávat jen formou zaškrtávání správných odpovědí, pak nikdy nebude stoprocentně objektivní. Především se však advokátní praxe ani zdaleka netýká jen zaškrtávání správných odpovědí. Jde v ní také o schopnost se jasně, srozumitelně a přesvědčivě ústně vyjadřovat. Proto mi ústní část advokátní zkoušky nevadí, naopak má smysl.“

„Jsem čerstvým absolventem advokátních zkoušek, který si před několika měsíci nepřál nic tolik, jako jejich objektivnost. Aby však mohly být písemné zkoušky, respektive jejich vyhodnocení, ,objektivní‘, muselo by jít o test. Kandidát advokacie by měl umět formulovat argumenty, logicky uvažovat a dobře se vyjadřovat ústně i písemně, což se při testování nezjistí. Spíš by prospělo, kdyby advokátní zkoušky neprověřovaly encyklopedické znalosti celého právního řádu, jak se dnes někdy děje, nýbrž schopnost tyto informace využívat ve prospěch klientů a ochrany základních práv a svobod.

„Seděl jsem u několika advokátních zkoušek, a proto vím, že se subjektivním hodnocením to není tak hrozné. U písemné zkoušky může mít koncipient štěstí na přidělenou věc. Ústní zkouška je komisionelní a komplexní a zdaleka ne každý v ní uspěje. Zejména když dnes řada koncipientů, kteří předstupují ke zkoušce z veškerého práva, jsou vyškolení pouze jednostranně v kancelářích, jež se všemi právními obory nezabývají.

Spíše by bylo na místě, aby se zkoušky a kvalifikace advokáta redukovaly na jednotlivé obory. Aby se nestávalo, že advokát sice umí založit mezinárodní pojišťovnu a smlouvu o tom sepsat v angličtině, ale neumí napsat česky žalobu při rozvodu manželství nebo jednat před soudem.

Advokátní zkouška je justiční a měla by být rovnocenná zkoušce soudců, státních zástupců, notářů či exekutorů a kvalifikovat i k těmto povoláním. Zavedený způsob justičních zkoušek je osvědčený a k prokázání kvalifikace naprosto vyhovuje.

I tyto dvě kladné odpovědi se pokoušejí navrhnout, jak dnešní situaci zlepšit:

Z hlediska objektivity zkoušky a jejího případného – i soudního – přezkumu je nejlepší objektivní test (multiple-choice). K prověření komplexních znalostí a schopností budoucího advokáta to však není příliš vhodná metoda, protože jí lze zkoumat spíš jen encyklopedické znalosti či způsobilost řešit dílčí právní problémy. Rozumné míry objektivity a zachování podkladu pro případný přezkum lze dosáhnout i písemným řešením klauzurních případů a psaním cvičných podání či smluv. (To je součástí advokátní zkoušky již dnes).

Ústní zkouška má velký potenciál být neobjektivní. Už jen tím, že zkoušející ne vždy kladou otázky srozumitelně a v podstatě záleží jen na nich, na co se budou ptát a jak detailní budou požadovat odpověď. O sympatiích, či antipatiích zkoušejících ke zkoušeným a jejich případných zvláštních vztazích ani nemluvě. I v tomto případě se však dá přezkoumatelnost, tedy i kontrola, v určité míře zajistit. Tím, že se průběh zkoušky nahraje na videozáznam, který bude součástí protokolu o ní.

Advokátní zkouška je natolik závažná záležitost, že by si takové opatření zasluhovala. A možná by si i zasluhovala zveřejnění všech zkouškových podkladů včetně videozáznamů na internetu. Dostatečně všestranného přezkoušení lze dosáhnout kombinací všech tří uvedených metod ve třech oddělených částech zkoušky. A rozumné míry objektivity lze dosáhnout právě hrozbou případného přezkumu za situace, kdy průběh zkoušky bude důkladně zdokumentován a zveřejněn.

Pak si zkoušející dají větší pozor, protože budou vědět, že jejich případné excesy jedním i druhým směrem mohou vést k anulování zkoušky. Jak znám české poměry, všichni zainteresovaní se budou zvýšení transparentnosti a vypovídací hodnoty advokátních zkoušek zuby nehty bránit, byť navenek budou prohlašovat opak. Podobně je tomu často i na právnických fakultách.“

„Objektivizace každého podobného procesu je jedinou cestou k zúžení korupčního prostředí.“

Další čtyři právníci se ústní zkoušky zastávají:

„Pouze písemná forma může některé kandidáty znevýhodnit.“

Ústní zkouška má tradici a ústní projev je v profesi advokáta velmi důležitý. Spíše bych se zamyslel nad strukturou advokacie a advokátů, aby byla zajištěna jejich kvalita. Nebránil bych se přezkušování advokátů, aby bylo docíleno nutnosti jejich stálého vzdělávání.“

Advokacie se hodně týká ústního projevu, schopnosti přesvědčovat a naklánět si okolí na svou stranu. Tento systém by připadal v úvahu, kdyby se například i soudnictví odehrávalo pouze na základě písemných projevů. Pokud se vyskytují problémy se subjektivitou u zkoušejících, je třeba s nimi pracovat, a nikoli udělat ze zkoušek další test, jehož úspěšnost se odvíjí od schopnosti nabiflovat se data.“

„Chce-li někdo něco obejít, udělá to, ať je to sebekomplikovanější. Bude však za to chtít víc. Kolik studuje na právnických fakultách lidí, kteří by neprošli, kdyby se vše odehrálo řádně?

Tito čtyři právníci jsou opačného názoru:

Způsob advokátních zkoušek v New Yorku sice také není bez chyb, ale určitě eliminuje osobní sympatie a antipatie při osobním kontaktu při ústní zkoušce. Ani v New Yorku nelze eliminovat subjektivitu a chyby zkoušejících. Stovky až tisíce esejů musí zkontrolovat omezený počet zkoušejících, kteří také chtějí mít práci co nejdříve hotovou.

Zkouška v New Yorku je dvoudenní. První den se odehrává objektivní test (multiple-choice) a druhý den eseje – pokud si dobře pamatuji, každý píše šest esejů na různá témata. U esejů nemůže existovat stoprocentní objektivní pravidlo správnosti, či nesprávnosti, a body se proto dávají za dvě věci.

Za prvé za logičnost právní analýzy a za druhé za klíčová slova právních pravidel. Máte-li celý logický postup správně a jen váš závěr je ,ano‘ namísto správného ,ne‘, většinou ztratíte jen jeden bod. V Česku by se spíš stalo, že kvůli špatnému závěru budete opakovat. To se mi nezdá správné.“

Písemné zkoušky jsou jednoznačně objektivnější než ústní. Současně je však pravdou, že jedním z největších problémů českých právníků – a nejenom právníků – je, že neumějí mluvit na veřejnosti. Bylo by však naivní si myslet, že se to naučí během jedné hodiny u advokátních zkoušek. Úspěšně jsem absolvoval dvě písemné advokátní zkoušky ve dvou různých státech USA a mohu potvrdit, že písemná forma neubrala nic na jejich náročnosti.

„Transparentní písemné zkoušky s podobně přísným režimem jejich skládání – například znemožněním úniku informací předem či dohledem ve zkušební místnosti, aby koncipienti nepodváděli – a především nezpochybnitelným způsobem vyhodnocování, jako je tomu v USA, by byly přínosem nejen pro budoucí advokáty. Vůbec by se nic nestalo, kdyby i obsah písemných testů byl přibližně stejný – samozřejmě s nutným přihlédnutím k odlišnostem právních prostředí v ČR a USA. Tím mám na mysli skladbu otázek i vhodné nastavení detailních znalostí jednotlivých a důležitých právních předpisů.“

Písemná forma by byla vhodnější. Vedla by k profesionalizaci přípravy na advokátní zkoušky a snížení nákladů České advokátní komory na mnohdy nesmyslné semináře pro koncipienty. Ty jsou kromě několika vedených skutečnými praktiky a odborníky důvodem, proč advokáti a koncipienti získávají brzy negativní názor na ČAK.“

Po zveřejnění ankety zaslala své vyjádření i Česká advokátní komora.
Více si přečtete v článku:

Počet příspěvků: 1, poslední 12.9.2011 01:53 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.