Nečas se chová diletantsky

V anketě ČESKÉ POZICE se více než polovině respondentů postup premiéra Petra Nečase v kauze Drobil nezamlouvá.

Odpovídalo 134 vrcholných představitelů firem. foto: Česká pozice

Odpovídalo 134 vrcholných představitelů firem.

Většina respondentů manažerské ankety Hlas elity nepodporuje postup premiéra Petra Nečase v kauze Drobil.

Pro přehlednost nejprve shrňme hlavní okolnosti skandálu. Dnes už bývalý ministr životního prostředí a místopředseda ODS Pavel Drobil měl údajně požádat šéfa Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, aby buď zničil, nebo předal policii nahrávky, které měly prokazovat, že ministrův poradce Martin Knetig a také náměstek předsedy fondu Dušan Fibingr ho chtěli přimět k manipulacím s veřejnými zakázkami. Michálek 13. října písemně požádal o schůzku s premiérem Petrem Nečasem a o zapojení BIS. Nečas však nereagoval a věc předal ministru Drobilovi. Dne 11. listopadu přijal Michálka ředitel Úřadu vlády Lubomír Poul. Dle něho Nečas opět doporučil Michálkovi, aby se obrátil na Drobila, a vyzval ho k předání důkazů policii. Deník MF Dnes zveřejnil 15. prosince Michálkovy nahrávky ze setkání s Drobilem a Knetigem. Následně premiér Nečas prohlásil, že ministru Drobilovi důvěřuje. Ten však po jednání představitelů koaličních vládních stran na svou funkci rezignoval. Dle Nečase postupoval Drobil správně, ale uznal i jeho manažerskou chybu. Dne 20. prosince se pak premiér Nečas omluvil Michálkovi za tvrzení, že si ředitel SFŽP rozhovor s ním chtěl nahrát.

Z anketních odpovědí vybíráme

Stručná je tato záporná odpověď: „V okamžiku, kdy se o korupci dozvěděl, měl kontaktovat orgány činné v trestním řízení, aby informace prověřily.“

Nečasův postup obhajuje tento respondent: „Premiér Petr Nečase by měl být razantnější a rychlejší. Správně však odkázal předsedu Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, aby jednal s ministrem životního prostředí Pavlem Drobilem. Nečasovým problémem je rychlost a operativnost, nikoli zvolené řešení.“

Odlišný názor se objevuje v záporné odpovědi: „Nepostupoval správně. Bohužel však tak, jak se stalo v české politice normou. A je smutné, že jeho snaha zamést vše pod koberec, už asi nikoho nepřekvapí. Jediným překvapením snad pouze je, že Nečasova bublina ,pana spravedlivého‘ praskla tak brzy.“

Oponuje mu tento vrcholný manažer: „Teď premiér Nečas postupuje správně. Rezignace ministra Drobila je toho dobrou ukázkou. Chybu však udělal v minulosti, protože se příliš spolehl na spolupracovníky a poněkud kauzu podcenil. To se mu ošklivě vrátí.“

Nekompromisní je následující záporná odpověď: „Premiér Nečas zřejmě zaspal dobu. Chová se jako svazácký funkcionář, který se po volbách naučil nazpaměť několik nových ideologických pouček, jež sice pořád dokola opakuje, ale dle nich nejedná. Pokud o korupci na ministerstvu životního prostředí věděl již od října, a přesto ministru Drobilovi poděkoval a podpořil ho ve funkci, měl by okamžitě odstoupit.“

Zajímavě situaci analyzuje v kladné odpovědi tento respondent: „Udělal, co měl. Požádal ,oznamovatele‘, aby se obrátil na policii. Nečasovi lze důvěřovat, ale ani kdyby se rozkrájel, ODS zachránit nedokáže. Šance byla, než byl do primátorského křesla v Praze protlačen nový primátor. ODS tím ukázala pražské veřejnosti vztyčený prostředník, čímž ztratila poslední zbytky důvěry. Bossové ODS si zřejmě neuvědomili, že bez Prahy je jejich pozice slaboučká a příští (možná předčasné) volby těžce prohrají. Nečasova role se pravděpodobně podobá té, kterou sehrál pro ČSSD Jiří Dienstbier mladší. Důvěryhodná tvář, za níž se skrývají brutální manipulátoři, kteří poté, co dosáhnou svého cíle, se naivního dobráka bez váhání zbaví.

Situace se však může mužům v pozadí a finančním skupinám, které je řídí, vymknout z rukou. Velmi mě překvapuje, že nevnímají rozhořčení veřejnosti, která se už nenechá opít rohlíkem a uvědomila si, že volby mohou věci změnit. Rostoucí podpora pro původně okrajovou stranu Věci veřejné, je založena na víře, že za ní není žádná významná finanční skupina. A pokud se TOP 09 zbaví Kalouska, může ODS z politické mapy Česka vymazat.“

Otázkou odpovídá vrcholný manažer: „Kdo v české politice postupuje správně, pokud za ,správně‘ dosadíme slova ,poctivě‘, ,čestně‘ či ,s ohledem na zájmy voličů, a nikoli své nebo vlastní partaje‘?“

Další otázky přináší tato záporná odpověď: „Postup premiéra Nečase vypadá jako předem prohraný boj o kompromis – jak nezničit svou pověst osoby měnící ODS a současně nerozhněvat loutkáře, kteří žádnou změnu nechtějí. Proto se trapně vymlouvá, vysvětluje a obviňuje ostatní. Druhou fascinující věcí je personální politika. Vyberou si člověka, o kterém se ví, že je fanatickým bojovníkem za právo a spravedlnost, o natvrdo po něm chtějí, aby udělal „levou“. Dle čeho vybírají lidi, když to nedokázali zjistit? To je tunelování státu natolik normální, že očekávají, že to dělá každý státní zaměstnanec na manažerské pozici?“

Trefná prognóza je součástí následující kladné odpovědi: „V zásadě Nečas nepochybil. Chybu udělal ministr Drobil, protože si za spolupracovníky vybral ,magory‘. Je jasné, že tato podezření musejí prověřovat orgány činné v trestním řízení, a nikoli premiér Nečas. Po čtrnácti dnech však kauza utichne a půjde do ztracena. Stejně jako všechny před ní.“

Nekompromisně postup premiéra Nečase odsuzují tito dva vrcholní manažeři:

„Premiér Nečas nejednal správně.  O takovou nepravost se měl osobně zajímat a obě strany vyslechnout. Pokud se někdo snaží postupovat ve straně získáváním korupčních peněz, má to být pro jejího předsedu alarmující. Měl se také ubezpečit, že byla informovaná i protikorupční policie. Působí to však dojmem, že jde o natolik běžnou praxi v ODS, že Nečas o ní ví. Proto se snažil spíše případ utlumit. Je v podezření, že je mu situace známá, ale nijak ji neřeší. Vyvolává-li ČSSD hlasování o důvěře vládě, je to v pořádku. Pokud však chce hrát roli čisté strany, měla by nejprve odejít z ostudné koalice na pražském magistrátu.“

Jakkoli je mi premiér Nečas sympatický, musím konstatovat, že se v tomto kritickém případě chová diletantsky. A nejen on, ale i lidé okolo něho včetně poradců a našeptávačů. Možná však právě touto taktikou chce ODS, respektive vláda, případ naprosto překroutit, zamlžit a poté zamést pod koberec, protože se nedalo nic zjistit, a tudíž se nic nestalo. Snaha udělat z předsedy SFŽP Michálka zloducha a postavit ho na pranýř jen proto, že prokázal ,občanskou kuráž‘, po které všichni volají, hraničí s výsměchem všem poctivě a v zájmu Česka myslícím lidem.

Namísto toho, aby se vláda a její premiér snažili odhalit podstatu věci a zjistit a zajistit pravé viníky – ti jsou mimochodem známi, stačí si poslechnout záznamy rozhovorů –,  zabývají otázkou, zda Michálek natáčel oprávněně, nebo protiprávně. To je však nepodstatné, popřípadě minimální prohřešek oproti tomu, co se ve státní správě a se státními zakázkami děje. A že právě čistírna odpadních vod pro Prahu byla od začátku šitá na míru pouze jedné společnosti a pevně jí přislíbená, vědí všechny firmy, které se do této zakázky – neúspěšně – pokoušely dostat. V poslední době premiérem Nečasem tolik používané slovní spojení ,padni komu padni‘ se bohužel stává otřepanou a prázdnou frází. Respektive ,to‘ padá na ty, kteří chtějí pomoci.“

Hlavní informace o vývoji skandálu kolem odvolaného ministra životního životního prostředí přinášíme v sekci HOT TOP.