Kauza MUS očima právníků. Průtahů a obstrukcí bylo podezřele mnoho.

Podle dvou třetin oslovených právníků stát pochybil, když se nepřipojil k trestnímu stíhání ve Švýcarsku proti exmanažerům Mostecké uhelné.

Odpovídalo 25 právníků a advokátů. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Odpovídalo 25 právníků a advokátů. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Odpovídalo 25 právníků a advokátů.

Švýcarsko vyzvalo Česko k tomu, aby se připojilo k trestnímu řízení, jež se týká údajného praní špinavých peněz z privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS), již loni v květnu. Český stát tak nepochopitelně dosud neučinil, přestože ho Švýcaři několikrát upozorňovali. Úřady, které s věcí měly nejvíce co do činění, tedy ministerstvo financí a vrchní státní zastupitelství, přitom odmítají jakákoliv pochybení ve svých postupech. Výsledek? „Postupy“ obou úřadů vedly k nulové reakci, ostudě a dovedly Česko do situace, kdy získat alespoň zlomek z více než dvanáct miliard korun z privatizace MUS zablokovaných ve Švýcarsku bude zřejmě mnohem složitější.

„Reakce mohla být rychlejší. Došlo tu k nějakému byrokratickému pingpongu mezi státním zastupitelstvím a ministerstvem financí. Ten jsme teď zarazili,“ tvrdil premiér Petr Nečas na páteční tiskové konferenci. Na ní – po schůzce členů vlády a nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana – premiér oznámil, že Česko se o zablokované peníze přeci jenom přihlásí.

„Česká republika se může připojit přímo k trestnímu řízení ve Švýcarsku jako poškozený, další možností je připojit se k trestnímu řízení civilní žalobou. Třetí variantou, jak je popsal premiér, je přihlásit se o peníze podle paragrafů švýcarského zákona, které upravují propadnutí majetkové hodnoty. Čtvrtou možností je čistě civilní žaloba na náhradu škody,“ vyjmenoval Nečas jednotlivé alternativy s tím, že rozhodnutí by mělo padnout do třech týdnů.

Pondělní vydání časopisu Respekt s odvoláním na švýcarskou žalobu pak přišlo s tím, že škodu, kterou způsobili správci někdejší Mostecké uhelné společnosti českému státu, oceňují švýcarští žalobci na osm miliard a několik set milionů korun. A ze stejných dokumentů podle Respektu vyplývá, že hlavní vinu na tom, že stát se zatím nepřipojil k švýcarskému řízení, nesou ministerstvo financí a bývalé špičky Vrchního státního zastupitelství v Praze. Tedy stát, dodejme, ať už je to jakákoli jeho součást.

I dvě třetiny oslovených právníků a advokátů oslovených v anketě ČESKÉ POZICE se domnívají, že stát tím, že se nepřipojil k trestnímu stíhání ve Švýcarsku, zanedbal své povinnosti. Zbytekdotázaných pak volil opatrně možnost „nevím“, protože bez detailní znalosti věci nelze mít na tak složitý případ jednoznačný, či vůbec nějaký názor k publikování. I to je zjevně důvodem nízkého počtu odpovědí. 

Jen pro vysvětlení: anketní otázka zazněla minulý týden ještě v situaci, kdy vůbec nebylo jasné, zdali se stát rozhoupe v kauze MUS k nějaké aktivitě.

Jednomu právníkovi se však nehodila ani jedna z nabízených alternativ odpovědí:

„Na takto položenou otázku nelze odpovědět bez znalosti skutkového stavu.  I v takovém případě by však odpověď vyžadovala dostatečně detailní právní analýzu. Vzhledem k této skutečnosti odpovídám pouze takto, neboť žádná z možností se nehodí.“

Tento respondent říká v podstatě totéž, nicméně odvážně odpověděl:

„Nevím. Neznám skutkové okolnosti ani důkazy, které jsou k dispozici.“

Tři účastníci ankety vidí jednoznačně chybu na straně státu a optimismus z jejich odpovědí zrovna nečiší:

„(Stát své povinnosti) nepochybně zanedbal a zdá se, že tak někteří odpovědní činitelé dělali vědomě, ve zlém úmyslu a řadu let. Dosud zveřejněné informace tomu napovídají, průtahů a byrokratických obstrukcí bylo v té kauze příliš mnoho najednou. Mohla a měla být vyšetřena již kolem roku 2000 nebo o pár let později, a u nás, ne ve Švýcarsku. Ale „cosi“ (či spíš „kdosi“) tomu vždy znovu a znovu zabránil.

Tohle je jeden z příběhů, které formovaly českou politiku posledních deseti, dvanácti let. Ale jen jeden z mnoha. Nakonec se přece jen střípky pravdy objevují, zejména díky personálním změnám, k nimž došlo v posledním roce na Nejvyšším státním zastupitelství a Vrchním státním zastupitelství v Praze, a na povrch vyplouvají fakta o spoustě dříve jen tušených vztahů a politických souvislostí.

Možná už začne leckomu docházet, proč se o vedení obou státních zastupitelství tak urputně bojovalo (a ještě bojovat bude), jak složitě musí někteří současní ministři v té věci manévrovat, aby vůbec něčeho správného dosáhli, a na jak tenké hraně se při tom pohybují. A přitom kauza MUS je jen jedna z mnoha, které na Vrchním státním zastupitelství v Praze leží v jakémsi polozmraženém stavu...“

„Jednoznačně ano, ale všechny státní orgány budou tvrdit, že povinnost zanedbal jiný státní orgán. Vzhledem k tomu, že tím byla státu asi způsobena škoda, zavinění nese každý z nich, který na věc byl upozorněn.“

„Zcela určitě. Je hanba, že se vymlouvají ministři spravedlnosti a financí a nejspíš všechno hodlají hodit na Vrchní státní zastupitelství v Praze, které politikům už tak leží v žaludku – ať proto, že zametá, nebo že nezametá kauzy pod koberec.

To, že se u nás tradičně kolem MUS nic nevyšetřilo, ještě neznamená, že se skutečně nic nestalo. Je hanba, museli-li to za nás vyšetřit Švýcaři, a ještě sami nabídnou možnost přihlásit se o náhradu škody a naši potentáti nabídky nevyužijí, protože by asi  jinak mohli zkoupat své kamarády. Tak mohli tyhle švýcarské miliardy prošustrovat zase v nějaké arbitráži a nemuseli je vydírat z důchodců.“

A další právník ještě neztratil poslední naději. Věří totiž, že není vše (na švýcarských kontech) ztraceno, pokud český stát konečně adekvátně zareaguje:

„Ano, nepochybně zanedbal, avšak lze to ještě z největší pravděpodobností (neznám konkrétní lhůty případu) napravit. Nicméně pouze za předpokladu, že se stát rozhoupe a bude konat, nikoliv přehazovat odpovědnost z jednoho úřadu na druhý.“