Jen aby po zatčení dvou soudců měla důvěra v justici ještě kam klesnout...

Podle většiny právníků oslovených v anketě ČESKÉ POZICE zatčení dvou litoměřických soudců důvěru veřejnosti v nezávislost justice nesníží.

Odpovídalo 25 právníků a advokátů. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Odpovídalo 25 právníků a advokátů.

Bezpečnostní informační služba (BIS) v září ve své výroční zprávě za rok 2010 napsala, že je justice zatížena korupcí, vynášením citlivých informací, pochybnými kontakty s podsvětím i liknavostí vrcholných představitelů. Ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila zpráva civilní kontrarozvědky nepřekvapila. Podobné informace od ní údajně dostal už několikrát.

Naopak prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa prý slyší o korupci u soudů už patnáct let, ale zatím šlo s výjimkou jednoho případu skupiny kolem soudce Jiřího Berky a ještě jednoho soudce jen o zvěsti. „Doufám, že si je BIS vědoma závažnosti svých podezření, a předpokládám, že bude následovat další krok v podobě prokázání těchto podezření,“ řekl Jirsa.

O měsíc později, ve čtvrtek 27. října, začala policie trestně stíhat dva soudce Okresního soudu v Litoměřicích. Oba muži měli na starosti trestní řízení. Ladislav Jelínek je vyšetřován na svobodě, Josef Knotek byl 30. října vzat do vazby. Kromě nich je stíhána i jedna soudní úřednice. Ministr Pospíšil oba soudce na začátku listopadu zprostil funkce a podá na ně kárné žaloby.

Pokud jde o to, z čeho jsou uvedení soudci podezřelí, nabízí určité vodítko zatím jen soupis paragrafů, kvůli nimž jsou vyšetřováni. Kromě zneužití pravomocí zahrnuje přijetí úplatku v pozici úřední osoby, avšak ne velkého rozsahu, takže jim hrozí až osmiletý trest místo až dvanáctiletého. Taková kvalifikace se obecně používá v případech, kdy je získaný prospěch do 500 000 korun, vysvětlila náměstkyně krajského státního zástupce v Ústí nad Labem Lenka Bradáčová.

ČESKÁ POZICE o zatčení litoměřických soudců psala v těchto článcích:

Policie prověřuje indicie o trestné činnosti i dalších několika členů justice z Ústecka. „Jsme na počátku vyšetřování. Počet obviněných nemusí být konečný,“ potvrdila Bradáčová. Podle ní však informace BIS k zatčení Knotka s Jelínkem nepřispěly. „Mezi naším vyšetřováním a zprávou BIS není žádná souvislost. Tajná služba nám ani policejnímu orgánu nepředala žádné informace. Trestnou činnost vyhledali policisté nezávisle,“ sdělila Bradáčová Lidovým novinám.

Ať už s přispěním BIS, nebo díky vzorné policejní práci – stíhání soudců je v české kotlině novum, které se dá vnímat různou optikou. Pro ty, již nemají dlouhodobě valné mínění o soudcovském stavu, je to zpráva, která je v tomto názoru může ještě více utvrdit. Na druhou stranu, pro někoho dopadení dvou možných hříšníků může být pozitivním signálem, že kontrolní mechanismy – navzdory pochybnostem – fungují, a důvěra v nezávislost české justice se tím tudíž nesníží. Druhý názor mezi odpověďmi právníků oslovených v anketě ČESKÉ POZICE mírně převládl.

Sdílejí jej i tito tři respondenti:

„Ne, naopak, je dobré, že soudci vidí, že nejsou nedotknutelní. Trošku si totiž pletou nezávislost s nedotknutelností.

„Důvěru veřejnosti to nesníží. Občas je dobré něco takového odhalit, a pokud budou skutečně odsouzeni, zavřít je na delší dobu.

„Naopak, může to dát veřejnosti naději, že se justice začíná očišťovat.

Tito právníci míní, že důvěra v nezávislost justice se sníží, pokud je to vůbec ještě možné:

„Ano. Ta důvěra je však již tak hodně malá a silně narušená.“

„Obávám se, že ano. Pokud už policie přistoupila až k uvalení vazby, tak to musí mít zatraceně dobře vyšetřeno, že nejde jen o tvrzení nějakého zlomyslného trestance, jak toho býváme svědky v případech neúspěšných účastníků soudních řízení.

Dovolím si proto odpovědět otázkou, lze-li důvěru veřejnosti v nezávislost justice ještě více snížit. Nikdo přece nemůže snížit věrohodnost justice více nežli justice sama. Ať již je to přístup některých soudců a státních zástupců, stejně jako dualismus plynoucí z toho, že soudy, včetně toho nejvyššího nerespektují nálezy Ústavního soudu. Tím bych se samozřejmě nechtěl dotknout těch soudců, kteří svou práci vykonávají s entuziasmem, elánem a odpovědností vůči soudcovskému stavu a kteří ve svém působišti požívají toho nejvyššího stupně důvěry!“

„Ano, pokud tady nějaká ještě je...“

„Obávám se, že ano. Většina lidí to bude považovat jen za pověstnou špičku ledovce a nikdo asi nemáme iluze o tom, jak tomu opravdu je.“

Dva účastníci ankety jsou poněkud názorově rozpolcení: 

„Nevím. Je však lepší, že se na takové věci přijde a řeší se, než nikoli.“

„Dle mého názoru by nemělo. (Stíhání soudců) je důkazem, že fungují kontrolní mechanismy. Obávám se ale, že česká veřejnost si z této zprávy vyvodí závěr jiný.“

Tento právník svou kladnou odpověď pojal nejkomplexněji:  

„Nejspíše ano, protože padá obecně tradovaná představa zastávaná i drtivou většinou soudců, že korupce je v soudnictví zcela marginální problém omezený na ojedinělé případy (Berka a spol.) a specifické agendy (insolvence, dříve též obchodní rejstřík). Ale zároveň padá i představa, že v této zemi se nikdy nic nevyšetří, a už tuplem ne v justici. Jde to, je-li k dispozici schopný a agilní státní zástupce, který dobře spolupracuje s policií a má její důvěru. Důležité je, aby aktuální kauza nevedla k přehnaným reakcím a paušálním odsudkům justice jako takové. Soudci stejně jako politici, státní úředníci, policisté či třeba lékaři nebo manažeři podniků jsou jen lidé, se svými silnými i slabými stránkami, a občas prostě někteří selžou. 

Systémově (například pravidly rozvrhu práce a posílením náhodnosti při přidělování kauz) je třeba činit vše pro to, aby tato selhání zůstala ojedinělá a měla jen omezené následky. Mezi soudci navzájem i dalšími souvisejícími profesemi nesmějí vzniknout rozsáhlé a dlouhodobě fungující korupční vztahové sítě. Proto je třeba, aby soudci často měnili své agendy a nebyli nadměrně specializováni. Rozhodovací moc v justici má být co nejvíce rozprostřena a nemá se koncentrovat do rukou určitých klíčových a předem ve vztahu ke konkrétní kauze či typu kauz identifikovatelných lidí. A její výkon je třeba všemožně ,křížově‘ kontrolovat instančními vztahy i řídící a kontrolní činností předsedů soudů a ministerstva spravedlnosti.“