Jako ekonomická kolonie Německa a Rakouska přispíváme k udržení eura

Dle většiny vrcholných manažerů oslovených v anketě ČESKÉ POZICE se česká vláda zachovala správně, když se nepřipojila k Paktu pro euro.

Odpovídalo 133 vrcholných představitelů firem. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Odpovídalo 133 vrcholných představitelů firem.

Pakt pro euro byl schválen 24. března na summitu Evropské unie v Bruselu. Kromě opatření na podporu zemí, které mají problémy, se snaží podpořit i konkurenceschopnost, zaměstnanost, udržitelnost veřejných financí a finanční stabilitu zemí eurozóny a dalších členských států EU. Schválením tohoto paktu vyústily diskuse, které začaly v roce 2008 a pokračovaly během světové finanční a hospodářské krize. Česká republika se k paktu zatím nepřipojila a spolu s ní ani Velká Británie, Maďarsko a Švédsko. Může se však k němu kdykoli připojit, uzná-li to za vhodné.

Premiér Petr Nečas označil již před summitem za nepřijatelné, že ČR k dojednávání paktu nikdo nepozval. „Nebyli jsme přizváni k této výsledné podobě Paktu pro euro, bylo to před nás položeno stylem berte, nebo nechte ležet. Je možné, že některé členské země tento přístup akceptují, my ho akceptovat i z tohoto důvodu nechceme,“ prohlásil premiér. Toto rozhodnutí české vlády považuje za správné 60,5 procenta vrcholných manažerů oslovených v anketě ČESKÉ POZICE.

Souhlasí s ním i tento respondent: „Evropská unie nemá jasnou strategii a vypadá to, že náhodně zalepuje problémy a za každou cenu obhajuje projekt eura. Výsledkem je, že státy s problémy pomáhají těm, kterým již není pomoci. Toho se účastnit nemusíme.

Opačný názor zaujal další vrcholný manažer: „Měli bychom vytvářet podmínky pro přijetí eura. Do doby, než je splníme, by měly být problémy eura odstraněny nebo již nebude existovat. Snaha o plnění Maastrichtských kritérií naší ekonomice určitě prospěje.“

Tvrdá kritika EU zazněla v této kladné odpovědi: „Občas lze v životě volit pouze z horších a špatných možností. Toto je jedna z nich. V minulosti jsem byl horlivým zastáncem sjednocené Evropy a i dnes na ní vidím mnoho pozitivního, ale realita mi přestává být pochuti.

Tento socializující se podnik s bující byrokracií začíná být v mnoha ohledech kontraproduktivní. Mnohá nařízení, byť by člověk chtěl věřit, že původně dobře myšlená, jsou na škodu. Čím dál bezuzdnější socialistické přerozdělování a dotovaní lajdáků nepovede ke společně prosperitě, ale k velkému průšvihu. Ostatně, i to určitě bylo míněno v dobrém. Dnes to však především deformuje přirozené konkurenční prostředí a je stále častěji zdrojem podvodů i korupce. Čím dříve prozřeme, tím lépe.

Světovou měnou bude brzy čínský jüan a projekt euro vedený tam, kde jej chtějí mít bruselští úředníci bez osobní zodpovědnosti, je cestou do pekel. Zatím se to však nesmí říkat příliš nahlas. Je proto správné, že se premiér Petr Nečas snaží z tohoto sebevražedného vlaku vystoupit. Nemůže to však udělat hned a rázně, protože by to vyvolalo obrovskou nevoli naivních snílků i hlupáků. A především těch, kdo mají z bruselských praktik osobní prospěch. Díky bohu za Británii, která do Paktu pro euro také nevstoupila. Jinak by Nečase za toto rozhodnutí většina našich médií rozcupovala.“

Kladně ani záporně se sice nedokáže rozhodnout následující respondent, ale v podstatě je optimistou: „Lze obtížně posoudit, zda je to špatně, či dobře. Je určitě dobré podílet se na tvorbě takových ,paktů‘. Nevím však, zda naší pozici aktuální neúčast v paktu prospěje, či neprospěje. To je záležitostí vyjednávací taktiky, kterou musí posoudit a rozhodnout ten, kdo je za proces zodpovědný. Naše aktuální neúčast není žádnou tragédií. Být ve skupině se Švédskem a Velkou Británií není žádnou ostudou.“

Jednoznačně naopak vyznávají tyto dvě kladné odpovědi:

„Projektu eura se nijak přímo neúčastníme ani z něj nemáme prospěch, a proto není žádný důvod se k Paktu pro euro připojovat. Česká republika patří k chudším a ekonomicky zaostalejším zemím EU – ve skutečnosti je ekonomickou kolonií Německa a Rakouska –, a proto již dnes na náklady na udržení eura fakticky přispíváme.“

Pakt pro euro je hezká věc, ale ČR není v eurozóně. Není proto jediný důvod, aby si ČR stejně jako Slovensko šlo půjčit peníze kvůli půjčce Řecku nebo některé jiné zemi s ,vepřovou‘ ekonomikou. Nemám nic proti Řecku, ale pořádek dělá přátele, a kdo si udělal dluhy, musí si je zaplatit.“

Pádné argumenty pro připojení k paktu uvádí tento vrcholný manažer: „Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, nějakou dobu jsme členskou zemí EU a rozhodnutí do ní vstoupit bylo správné a logické. Na tomto faktu nemůžou nic změnit neustálé útoky na EU od některých našich vrcholných státních představitelů včetně prezidenta Václava Klause. Připomíná mi to trucování malých dětí, které jsou proti všemu, co řeknou nebo chtějí rodiče.

Naše neustálé omílání, že je Evropa v krizi a brzy zkrachuje, není příliš zajímavé. Vedle toho si musíme uvědomit, že vstupem do EU jsme na sebe dobrovolně vzali i odpovědnost za její fungování. Tu nelze omezit pouze na čerpání (nemalých) finančních prostředků z jejích fondů. Pakt pro euro by ČR k ničemu nežádoucímu nezavazoval a už vůbec by po ní nechtěl něco proti její vůli. Například Slovensko nic platit nemusí, byť je členem eurozóny.

Pakt vznikl proto, aby se v budoucnu nemohlo stát to, co v minulosti, kdy některé země nezodpovědnou fiskální politikou přivedly vlastní ekonomiku na pokraj zhroucení. Řečeno jinak, kdo se chce a bude chovat zodpovědně, a naše vláda to má v programu, nemusí se od EU ničeho špatného obávat.“

Nekompromisně pakt odmítá následující respondent: „Pakt pro euro nezvýší konkurenceschopnost členských států EU. Začalo se mu celkem přirozeně říkat ,dluhová unie‘, protože vznikl kvůli tutlání, maskování a eliminaci dluhů jednotlivých nedisciplinovaných vlád a bank, které se z cizích zdrojů ,rozmáchly‘ k rizikovému financování. Pakt pro euro je proto originálním způsobem, jak řešit problémy, které by se bez eura nestaly.

Optimální variantou evropské spolupráce pro středně velký stát, jako je náš, je status úzce spolupracující, nicméně nečlenské země, který mají třeba Norsko nebo Švýcarsko.Tyto státy užívají výhody společného trhu, volného pohybu zboží, služeb a kapitálu, přičemž nejsou zatížené přímou účastí na sanaci dluhů jiných zemí. Ani bláznivými nápady Evropské komise, pokud jde o drahá nařízení k boji se životadárným plynem, oxidem uhličitým, a zavádění celoevropských standardů a politik, které ve skutečnosti jen omezují konkurenci a pro EU nejsou nutné.“

Počet příspěvků: 1, poslední 7.4.2011 08:23 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.