Dilema nezní, zda mít, či nemít jadernou energii

Dle téměř všech vrcholných manažerů oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE by se Česko nemělo řídit Německem a odstoupit od jaderné energetiky.

Odpovídalo 166 vrcholných představitelů firem. foto: © ČESKÁPOZICEČeská pozice

Odpovídalo 166 vrcholných představitelů firem.

Německo může opustit jadernou energetiku do roku 2021. V návrhu závěrečné zprávy pro německou vládu to uvádí expertní komise sestavená po jaderné katastrofě v japonské Fukušimě. A současně doporučuje neobnovovat provoz v osmi atomových elektrárnách, které kabinet kancléřky Angely Merkelové nařídil po Fukušimě dočasně odpojit.

Merkelová plánuje, že na základě doporučení komise a závěrů expertní skupiny prověřující bezpečnost německých atomových elektráren a po poradách se zemskými premiéry a představiteli opozice stanoví konečný termín, dokdy by se Německo mělo vzdát jádra. Zákonodárci by se novelou energetického zákona měli údajně zabývat v červenci.

Dle téměř všech – 94 procent – vrcholných manažerů oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE by Česko nemělo svého souseda následovat a od jaderné energetiky odstoupit.

Patřili k nim i tito dva respondenti:

Česká republika nemůže během příštích několika desetiletí odstoupit od jaderné energetiky. Naše závislost na ní je totiž příliš velká a její kompletní nahrazení z alternativních zdrojů je v současnosti iluzí. Nejen proto, že bychom nezvládli vybudovat tolik fotovoltaických, větrných a jiných alternativních elektráren, ale i proto, že klimatické podmínky pro tyto zdroje nejsou u nás příznivé.

Odstoupení od jaderné energetiky by znamenalo výrazný nárůst cen energie, který by se projevil v poklesu růstu našeho hospodářství. Německo se zejména z politických důvodů rozhodlo opustit výrobu energie z jádra a je pochopitelné, že na této cestě, která není jednoduchá, hledá spojence. Německo však má nejsilnější evropskou ekonomiku, která vydrží vyšší zátěž než malé ekonomiky, jako je naše.“

„Česká republika by v žádném případě neměla odstupovat od jaderné energetiky. Naopak by měla rychleji a účinně využívat svého energetického potenciálu. ČR se musí tvrdě bránit politickým tlakům z Německa a Rakouska a urychlit svůj jaderný program. Navíc máme nevyčerpané zásoby uranu a součástí strategie ČR musí být i vybudování závodu na jeho zpracování na jaderná paliva. Vzhledem k našim zásobám uranu musí být jeho high-tech zpracování i s využitím zahraničních partnerů součástí národní bezpečnostní a ekonomické strategie.

Ukvapené rozhodnutí Německa bez alternativy omezuje konkurenceschopnost středoevropských ekonomik, protože zvýší ceny energií. Nemáme ani Severní moře s vydatnými stálými větry, ani alpské řeky, ani jihoevropské slunce. Máme však uran, a proto jej musíme umět efektivně a bezpečně zpracovat a vyrobit z něj energii.“

Vstřícnější postoj k odstoupení Česka od jádra se objevuje v této kladné odpovědi: „Z dlouhodobého hlediska je to i ekonomicky zdůvodnitelné řešení. Nelze to však řešit okamžitě. Rozhodně je nesmyslem budovat další bloky.“

Další dvě záporné odpovědi se vyznačují otázkami:

Jaké máme alternativy? Uhlí vytvářející prach a oxid uhelnatý a uhličitý? Plyn, který povede k obrovským nákladům na budování elektráren, zvýší závislost na Rusku a navíc je neobnovitelný a není bez zplodin? Pálení řepky, dřeva či šťovíku, které budeme pěstovat po celém světě? Kvůli tomu však budeme muset snížit populaci zeměkoule o polovinu – umře hlady, protože nebude mít na nákup drahého jídla. Sluneční či větrnou energii nebo energii z přílivu a odlivu a mořských proudů? Nebo existuje nějaký zázračný způsob, o kterém se dosud neví?

Obávám se, že je to další hřebíček do rakve Evropy, která i bez drahých energií má potíž s konkurenceschopností. Doufám, že je to jen na uklidnění veřejnosti před dalšími volbami, když předchozí CDU i kvůli jádru prohrála. A že časem Němci zapomenou na Fukušimu a uvědomí si, že dilema nezní mít, či nemít jadernou energií, ale znásobit, nebo neznásobit ceny elektřiny a tím účty domácností i ceny dalších výrobků a služeb, a že pohled přes peněženku převáží.“

Měla by snad ČR zrušit chemickou výrobu, protože v indickém Bhópálu v roce 1984 po úniku methylisokyanátu zahynulo 20 tisíc lidí? Vypustit přehrady, neboť po havárii italské přehrady Vajont v roce 1963 přišlo o život 2100 a v roce 1975 po protržení vodního díla Pan-Čchiao v Číně se utopilo 25 tisíc lidí? Přestaneme snad létat, zahyne-li každý rok při nehodách v letecké dopravě víc než tisíc lidí (průměr v letech 1995 až 2004), či jezdit autem, jestliže při dopravních nehodách zemře 150 tisíc lidí?

Nebo jinak. Čeho jsme dosáhli, když jsme po roce 1989 ve jménu vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí zlikvidovali zbrojní výrobu v Československu? Ale především, pokud zrušíme jadernou energetiku, od koho a za kolik budeme kupovat elektřinu, respektive uhlí a plyn? A jak budeme snižovat emise oxidu uhličitého?

Následující vrcholný manažer, který odpovídá kladně i záporně, varuje: „Po ukončení životnosti Dukovan a Temelína by Česko od jaderné energetiky odstoupit mělo, před tím nikoli. V současné době, kdy jsou státní zakázky předražované, bychom se neměli pouštět do dobrodružství dostavby Temelína, protože spláčeme nad cenou. Mnoho firem a politických stran si z toho udělá zlatý důl.“

Tito tři respondenti jadernou energetiku obhajují:

Pokud se lidstvo nechce ,udusit‘ a ,upéct‘ nebo ,zmrznout‘ – obojí je možné, jen nevíme, co může nastat – kvůli používání fosilních paliv, nemá v současné době jinou možnost než využívat jaderné energetické zdroje. Bezpečnost jaderných energetických zdrojů je přitom zásadní a je jí třeba věnovat jak značné organizační úsilí, tak zejména vědeckotechnický potenciál.

Velmi opatrný je třeba být při šíření a prodeji jaderných technologií do oblastí s nestabilními nebo nevypočitatelnými režimy. V některých případech se zřejmě spíš vyplatí dodávat do nestabilní země hotovou energii (třeba dotovanou) než v ní vybudovat energetický zdroj.

Všechny větší dosavadní nehody až na nejnovější ve Fukušimě zbrzdily vývoj jaderné energetiky a tím i její bezpečnost. To bude v budoucnu zvyšovat rizika, neboť bez ní to nepůjde nejen u nás, ale ani ve většině světa. Zejména pokud energetické nároky lidstva porostou dosavadním tempem, jemuž růst výroby z obnovitelných zdrojů ani zdaleka nestačí. V případě Fukušimy vyspělé Japonsko ukázalo, jak lze zvládat podobné katastrofy. Důsledky této nehody budou relativně rychle eliminovány.

Škody způsobené senzacechtivými sdělovacími prostředky a jejich neodborným hodnocením, které ovlivnilo mínění široké veřejnosti na jadernou energetiku, však odstranit nelze. V důsledku toho se zvýší energetická nerovnováha ve světě a opět zpomalí vývoj jaderných energetických zdrojů. Snad jediným pozitivním výsledkem bude rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů, pokud nebude veden kampaňovitě, jako tomu bylo u nás například u fotovoltaiky či spalování biomasy.“

Nekompetentnost kancléřky Angely Merkelové a její hysterie před příštími volbami, ve kterých zatím CDU ztrácí, znamenají pro Německo pohromu ve formě nejhorší populistické politiky za uplynulých 40 let. Opatření Merkelové proti jaderné energetice ovlivňuje jediný faktor – zalíbit se veřejnosti, která je hystericky a nesmyslně zaměřená proti jádru.

Je na pováženou, že německou veřejnost natolik ovládají zelení demagogové a fundamentalisté. Určitá stádnost v uvažování Němců bičovaných mediální protijadernou lobby je však pro tento národ typická. Bohužel, v současné době není v Německu žádná strana, která by se chovala normálně a problém jaderné energetiky řešila na odborné úrovni.“

Jaderná energetika je jedním z mála oborů, ve kterém může mít ČR konkurenční výhodu, a proto by měla být cíleně rozvíjena. Její rozvoj v nejširším smyslu – například surovinová základna, jaderné strojírenství, vysoké školství včetně vědy a výzkumu či výroba energie – je pro naši budoucnost určitě perspektivnější než podpora výstavby dalších ,montoven‘.

Naše současná ekonomická závislost na Německu je sice v době konjunktury – ekonomického růstu – ,příjemná‘, ale začíná přesahovat ,zdravou‘ mez a postupně se může proměnit v politickou. Dokud je ČR více méně suverénním státem, měla by mít i vlastní hospodářskou politiku, která by měla zohledňovat naše zájmy, a nikoli silnějších a bohatších sousedů.

Počet příspěvků: 1, poslední 20.5.2011 08:45 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.