Česko se vydá spíš po řecké než irské cestě

Většina vrcholných manažerů se domnívá, že hospodářskou situaci České republiky a Irska nelze srovnávat.

Luděk Bednář 10.12.2010

Odpovídalo 121 vrcholných představitelů firem. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Odpovídalo 121 vrcholných představitelů firem.

Irsko bylo dlouhou dobu považované za vzor hospodářského vývoje. V důsledku finanční krize a prasknutí hypoteční bubliny se však dostalo do vážných problémů a zažilo jednu z nejhorších recesí členské země eurozóny. Jeho hospodářství v roce 2009 propadlo o deset procent.

Irská vláda se rozhodla garantovat a jistit šest hlavních irských bank, přičemž cena za jejich záchranu přišla tamní daňové poplatníky na 45 miliard eur. Tlak finančních trhů přiměl letos na podzim irské politiky, aby v příštích třech letech přijali pomoc od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu ve výši 85 miliard eur na vyrovnání státního deficitu a oživení bankovního systému.

V tomto ohledu je hospodářská situace České republiky odlišná, na což poukázalo mnoho respondentů ankety ČESKÉ POZICE.  Většina z nich se domnívá, že ani schválení navrženého rozpočtu Česko na irskou cestu nezavede.

Tato výhrada zazněla v kladné odpovědi: „Otázka není korektní. Neexistuje totiž přímá souvislost mezi českým rozpočtem a irskou ekonomickou situací. Pokud otázka zní, bude rozpočet schválen v navržené formě, pak odpovídám kladně.“

Většina záporných odpovědí se snažila vysvětlit rozdíly mezi českou a irskou situací. Patří mezi ně například následující:

„České republice nehrozí, že by jí navržený státní rozpočet způsobil problémy, s nimiž se momentálně potýká Irsko. Problém Irska nespočívá v jeho nevyrovnaném rozpočtu, ale je důsledkem dřívější politiky irské vlády. Ta kvůli přilákání zahraničních investorů vsadila především na snižování daní a na nemovitosti. A právě v nemovitostech a v neustálém přísunu kapitálu do nich postupem času vznikla ,bublina‘, která neustále bobtnala, až praskla.

Česká ekonomika ani české banky se v minulosti v žádné oblasti nepouštěly do podobných dobrodružství, a proto navržený rozpočet nebude mít dramatické negativní následky. Mohl či měl by však být ambicióznější a jeho schodek podstatně nižší. Stačilo by efektivněji nastavit procesy ve státní správě, například při definování a provádění státních zakázek. A hned by bylo možné uspořit několik desítek miliard korun, které by byly státnímu rozpočtu k dobru.“

„Schválený rozpočet nás nezavede na irskou cestu. Nikoli proto, že je skvělý, což bohužel není, ale protože ,irská cesta‘ je vlastně ekonomickým a existenčním problémem velkých zahraničních bank na irském území. Pobočky velkých zahraničních bank na našem území – často mylně nazývané české banky nebo banky v Česku – jsou v lepším stavu. Obávám se však, že pouze do doby, než je jejich matky začnou používat na ,irské sanace‘. Pak nám teprve hrozí irská cesta. Vlastním přičiněním, tedy našimi špatnými rozpočty a nepochopením reality, nám spíš hrozí řecká cesta.“

„Irské problémy jsou důsledkem sanace bank. To není součástí navrhovaného rozpočtu České republiky, protože to nemusíme řešit.“

„Nebude to irská cesta. Navzdory všemu a všem jsme vždy konzervativní. Vyrovnáme se s tím. Irsko bude muset vyřešit záchranu svého bankovního systému. Irský stát by musel sám sebe zachránit drastickou restrukturalizací bankovních závazků. Dluh banky nemůže být veřejným dluhem. Pokud by tomu tak mělo být, bankéři by museli být státními úředníky a banky vládními úřady.“

Pozitivní a s obavami z dalšího vývoje ČR je tato odpověď: „Zavede nás spíš na řeckou než na irskou cestu, protože si půjčujeme na sociální dávky. Rozpočet s deficitem 4,6 procenta je rezignací na jakékoli reformy. Vláda zadlužuje tuto zemi během hospodářského růstu, a proto riskuje, že v době rozkolísání dluhopisového trhu nebude schopná další dluhopisy levně udat. Ministr financí proto předá svému následovníkovi rekordní přírůstek zadlužení. Je to smutné.“

Tento respondent má opačný názor: „Problém irské cesty netkví v katastrofálním rozpočtu, ale v socialistickém hospodaření bank. Na rozdíl od Irů stále víc zatěžujeme daněmi ty, kdo tvoří HDP, a pouze drobně šetříme, aniž bychom prováděli významnější opatření k hospodářskému růstu. Náš rozpočet je málo ambiciózní. Jeho deficit je sice od roku 1990 druhý nejvyšší, ale na irskou cestu nás nezavede.“

Tento postoj zasvěceně a zevrubně rozšiřuje další vrcholný manažer: „Odpověď na tuto otázku nyní zajímá mnoho lidí zabývajících se ekonomikou. A je pravdou, že na podobné otázky bychom právě nyní měli usilovně hledat odpovědi.

Především bych však nemluvil o irské cestě. Irské problémy totiž nesouvisejí s kvalitou řízení země či politického a sociálního systému, ale s mírou nerovnováhy, která se v tamním hospodářství objevila kvůli hbitému využívání některých evropských regulačních a dotačních programů a prostoru vytvářeného nižší konkurenceschopností vyspělých zemí Evropské unie. Irsko nebylo rozhazovačné ve smyslu například Řecka. Zbytněl mu však bankovní systém, který se příliš bezhlavě zapojil do rozsáhlých globálních operací a v podstatě zkrachoval. V tom se takzvaná irská cesta víc podobá islandské. Státní záruka za bankovní systém, hypertrofovaný oproti ostatní ekonomice, poslala obě tyto země do kolen.

Potenciální česká cesta je bližší řecké. Relativně málo výkonná ekonomika, kterou sužuje nákladný sociální systém, chabě výkonný a zároveň drahý stát, hrozící krach důchodového systému, vysoké rozpočtové schodky a růst státního dluhu. To jsou společné znaky české a řecké ekonomiky. Přitom není ani tolik podstatný dluh vůči HDP. Spíše jde o dynamiku v posledních letech a o schopnost domácí politické scény prosadit potřebná opatření. Pokud je totiž neprovedou politici, uskuteční je trh zdražením dluhu nebo odmítnutím dalšího financování.

Pokračování v poměrně vysokých rozpočtových schodcích, což představuje návrh na příští rok, je rizikovým faktorem. A nadále zvyšuje potenciál, že věřitelé zařadí ČR mezi státy, jako je Portugalsko, Španělsko, Itálie či Belgie. Země potenciálně neschopné zvládnout svou dluhovou službu. A cena za ztrátu důvěry by byla vysoká. Samotný rozpočet však nemusí znamenat problém, pokud vláda následnými opatřeními dokáže, že je schopná připravit rozpočty na další roky odpovědně a na základě opravdových strukturálních změn v systému státních financí. Pokud se to nestane a bude prohospodařena současná v podstatě vysoká důvěra trhů v ČR, pak tento rozpočet bude prvním velkým krokem na cestě ke státnímu bankrotu.“