Zvítězila lobby velkovýrobců lihovin?

Návrh nového zákona o povinném značení lihu přináší přinejmenším tři sporná opatření.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Ministerstvo financí předložilo do vlády návrh zákona o povinném značení lihu, který má plně nahradit ten současný (č. 676/2004 Sb.). Právník Zdeněk Ondráček komentuje tři sporné body navrhované změny.

KOMENTÁŘ Zdeňka Ondráčka / Návrh nového zákona o povinném značení lihu je opožděnou reakcí na metylalkoholovou kauzu, při níž zemřely v České republice na čtyři desítky lidí. Nové otravy i nová úmrtí se tu a tam ještě objeví – naposledy ke konci minulého týdne zemřel v náchodské nemocnici 71letý důchodce z Broumovska.

O co se tedy nyní stát snaží?

  • Účelem navrhovaného zákona je zejména zajištění identifikačního značení lihu pro daňové účely v zájmu zamezení daňových a celních úniků,
  • v druhé řadě také zamezení nelegální výroby lihu a tím i zajištění, aby nakládání s lihem probíhalo podle platných právních přepisů. (Podrobnosti naleznete v předkládací a důvodové zprávě.)

Ani předkladatel zákona však nepředpokládá, že by černý trh s lihem a lihovinami byl tímto zákonem zcela vymýcen. Zato návrh přináší i něco jiného: Některá opatření budou zejména pro malé a regionální výrobce lihovin likvidační.

Čachry s kolky

Beze změny zůstává podstata spočívající ve značení každého spotřebitelského balení pro tuzemský trh kontrolní páskou (kolkem). Současný stav je takový, že výrobce si od celní správy zakoupí kontrolní pásky, které pak na lahev umístí tak, aby v případě otevření byly znehodnoceny. Kontrolní páska je ceninou obsahující speciální ochranné prvky proti padělání a pozměňování, nicméně její funkce je výhradě kontrolní. Na rozdíl od cigaret v případě alkoholu nezahrnuje spotřební daň.

Sankce za ztrátu, zničení nebo odcizení kolku se zvyšují tak, aby odpovídaly výši spotřební daně z lihu, který by mohl být kontrolními páskami označenJedna kontrolní páska stojí výrobce jen několik desítek haléřů. Pro výrobce tedy nemají prakticky žádnou hodnotu, a podle toho s nimi nakládají. Celní orgány velmi dobře vědí, jaké problémy měly některé likérky a kolik desítek tisíc kontrolních pásek se jim ztratilo. A je zajímavé, že to měly být právě ty likérky, které jsou spojovány s metylalkoholovou aférou. Nyní platný zákon postihuje ztátu kontrolních pásek jako správní delikt, ale tak nedostatečně, že se to „vyplácí“.

Nový návrh sankce za ztrátu, zničení nebo odcizení zvyšuje tak, aby odpovídaly výši spotřební daně z lihu, který by mohl být kontrolními páskami označen. Osobně bych však šel dále, především bych sankci ještě navýšil. Jak bylo uvedeno, kontrolní páska je chráněna proti padělání a pozměňování, a podle toho by s ní výrobci lihovin měli i nakládat.

Jedním z navrhovaných opatření je snížení maximálního objemu spotřebitelského balení z šesti litrů na litr jeden. Při výjimce dárkových balení ve skle do objemu tří litrů (ovšem za podmínky, že se nebudou nacházet v prostoru, kde se prodávají lihoviny pro přímou spotřebu) můžeme konstatovat, že lihoviny bude možno zakoupit jen v několika objemových baleních.

Dost dobře tedy nechápu, co je složité na tom vytisknout ve státní tiskárně cenin kontrolní pásky, na kterých by bylo uvedeno, jaké objemové balení označují. Podle barvy by se lišilo, kolik procent alkoholu ten který výrobek obsahuje. Výrobce by si u celních orgánu zakoupil kolky, na místě by zaplatil spotřební daň a možná by bylo i po jejich ztrácení.

Likvidační kauce

Proč například nemůže být kauce stanovena proporcionálně podle objemu roční výroby?Dalším diskutabilním opatřením je zavedení povinnosti pro výrobce či dovozce složit kauci ve výši pěti milionů korun. To je podle návrhu úměra sankce za případný správní delikt. Myslím, že v tomto bodě zvítězila lobby velkých výrobců a distributorů, kterým spravedlivě přiznejme, že byli metylalkoholovou aférou nejvíce postiženi. Naopak pro malé výrobce a distributory je pětimilionová sankce doslova likvidační opatření.

Je třeba si uvědomit, že právě firmy, které se na nekalých praktikách podílely, „špinavé“ peníze už vydělaly a kauci klidně zaplatí. Zato malí, poctiví výrobci někde v regionu, jejichž měsíční, či dokonce roční produkce nedosahuje ani denního objemu výroby velkých firem, na to prostě mít nebudou, a budou proto nuceni podnikání ukončit.

Jako příležitostný konzument byl připomněl to, co platí i u piva: Pokud přijedu do regionu, rád ochutnám místní produkci. Pokud mi chutná, jsem spokojen, že jsem poznal něco nového, pokud ne, mohu přejít na osvědčenou značku. Byl bych proto nerad, aby na našem trhu zůstalo jen několik velkých výrobců a z trhu vymizely některé oblíbené regionální speciality.

Vláda se zavázala podporovat malé a regionální výrobce. Tímto dělá pravý opak.Proč například nemůže být kauce stanovena proporcionálně podle objemu roční výroby? Kontrolní orgány o tomto údaji informace mají, a neměl by tedy být problém určit nějaký vzorec pro výpočet. Kauce by pak musela být složena v několika splátkách a podle hospodářských výsledků výrobce by se mohla i zvyšovat.

Toto navrhované opatření je také v rozporu s vládním prohlášením současného kabinetu Petra Nečase, který se zavázal podporovat malé a regionální výrobce. Dělá pravý opak.

Sporný efekt „Velkého bratra“

A konečně třetím nesmyslným opatřením bez jakéhokoli hlubšího efektu se jeví zavedení povinného kamerového systému instalovaného na místech značení lihu. To si někdo na ministerstvu financí opravdu myslí, že jde o systémové opatření? K čemu to bude? Budou snad záběry z kamer on-line sledovat ministerští úředníci nebo pracovníci celní správy? Nesmysl. Jen další z klacků pod nohy. Pokud je někdo nepoctivý, cestu si stejně najde, ale poctivé výrobce toto opatření zas jen finančně zatíží.

Návrh uvádí, že cílem je co nejúčinněji zamezit daňovým a celním únikům v oblasti nakládání s lihem, a to způsobem, který nepřiměřeně nezatěžuje poctivé výrobce, dovozce, distributory a prodejce lihu a současně chrání spotřebitele. Je tomu opravdu tak, nebo je návrh šitý na míru velkým likérkám?