Zemanův projev zdravého rozumu: Prostě Česko

Náš prezident má administrativní i osobní páky, aby prosadil a institucionalizoval jednoslovný název spolu s oficiálním Česká republika.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ReutersČeská pozice

Izraelský prezident Šimon Peres použil v rozhovoru se svým českým protějškem Milošem Zemanem za jeho návštěvy Izraele tento týden anglický ekvivalent pro Česko – Czechia. A náš prezident to ocenil. Jde o projev zdravého rozumu a nepodělání se předem kvůli háklivosti formalistů a samozvaných strážců nacionalistické či kosmopolitní „čistoty“ na oficiální název Česká republika.

Z této diplomatické konverzační epizody se však staly pro české diskuse druhé Vánoce, možná například kvůli prázdnosti a samoúčelnosti předvolebních „diskusí krajských stranických lídrů“ v České televizi. Následkem toho nelze nadále odsouvat problém ustálenosti i oficiálního jednoslovného názvu naší republiky. Prý nás již v roce 1993 – po rozpadu Československa – Organizace spojených národů (OSN) žádala, abychom se pragmaticky připojili k takovému označování civilizovaných zemí.

Tento jednoslovný název Česko předložil ve stejném roce Český úřad zeměměřičský a katastrální včetně jeho jednoslovných verzí v anglickém jazyce – Czechia – a v německém – Tschechien. V kulturně historicky blízkém Německu a Rakousku se tento výraz ujal a nikoho nepohoršuje.

A poukazování na podobný název Tschechai, který za protektorátu používali nacisté, je liché a samoúčelně provokativní. Byla to protektorátní a válečná doba, a proto tento název nemá nic společného ani s tím Tschechien pro dnešní Českou republiku, ani s tím pro Země koruny české. Mapa zbytkových protektorátních Čech a Moravy označená Česko-Tschechien by byla naší ostudou. Proto je třeba tyto názvy nezaměňovat a účelově s nimi nemanipulovat.

Díky Šimonu Peresovi

Při vzniku Československé republiky 28. října 1918 zakládající „státní entitou – národem československým“ byl jednoslovný název Československo přirozený, praktický a akceptovatelný, aniž by se o něm vedly celonárodní nekonečné intelektuální i neinteligentní diskuse a konala referenda. Snad k němu mohli mít výhrady Podkarpatští Rusíni.

Až izraelský prezident Šimon Peres s neformální graciézností a samozřejmostí vyřešil problém názvu naší země – nazval ji CzechiaPo zničení republiky nacionalisty a nacisty v březnu 1939 se tento název v provedení Czechoslovakia ocitl na nášivce uniforem našich letců v anglickém Královském letectvu (RAF) i ostatních zahraničních poslušníků odboje. Po rozdělení Československa v roce 1993 Slováci přirozeně vedle názvu delšího a oficiálního ani na den nezapochybovali o praktickém, přirozeném a odpovídajícím názvu Slovensko, anglicky Slovakia.

Jen čeští mudrlanti podobný krátký název pro svou zemi ne a ne přijmout. Hledali něco hyperintelektuálního, vyvolali však ve světě – pokud nás vůbec vnímá – jen smíšené pocity a formálně zdvořilé úsměvy. Až Šimon Peres to s neformální graciézností a samozřejmostí vyřešil. Pán Bůh zaplať za to rozhřešení. (Bohoslovci všech zemí ať mi nepřesnost ráčí odpustit). A u tohoto jednoslovného názvu Česko – Czechia – už bychom mohli zůstat.

Prezident Peres je velký státník – a Středoevropan, který se sice původně narodil v Polsku, ale jehož rodná obec Višněva se následkem koncertu velmocí posunula na území dnešního Běloruska, dříve Sovětského svazu a předtím carského Ruska. Stojí v čele Státu Izrael, jehož zkrácené hovorové i téměř oficiální označení Izrael jasně potvrzuje jeho existenci.

Nástroj k prezentaci

Název Česko (Czechia, Tschechien) se stal pro všechny tři české prezidenty i nástrojem k vlastní prezentaci. Václav Havel jej odmítal natolik intelektuálsky, až si občané coby prostý národ začali myslet, že jde zřejmě o něco mystického, nikoli všem myšlenkově dostupného.

Název Česko se stal pro všechny tři české prezidenty nástrojem k vlastní prezentaci

Václav Klaus tento název pragmaticky prosazoval a podařilo se mu, aby se běžně používal. Podpořil i zveřejnění encyklopedie naší země s věcným a odpovídajícím názvem „Česko“ v roce 2005 v nakladatelství Euromédia (Česko se netýká jen nového útvaru Česká republika, jenž tehdy existoval o trochu více než deset let). Miloš Zeman, v té době v dobrovolném exilu na Vysočině, zase dělal kmotra jednodílné a následně i pětidílné encyklopedii Česká republika zveřejněné jiným nakladatelstvím.

Jsem rád, že díky izraelskému prezidentu Peresovi byl tento dluh zdravému rozumu vyřešen. A prezidentu Zemanovi se z titulu své přímé volby, prostřednictvím jím vytvořené vlády, svého ministra zahraničí a poradce pro zahraniční politiku určitě podaří prosadit, aby se konečně ustálil odpolitizovaný název pro naši, dosud neurčitě pojmenovávanou republiku a administrativně bylo vyřešeno, co zatím zbytečně zůstává nevyřízeno. Stačí začít v OSN, NATO a Evropské unii, a pak už to půjde samo.

Dostatečně jasná informace

Přívlastky, přídavky ani politická přání z žádného nesuverénního a nedemokratického státu demokracii nevytvoří. „Československá lidově demokratická/socialistická republika“ nikdy nebyla „res publica“ (věcí veřejnou) jen díky svému honosnému názvu. Ani pojem „federativní“ neučinil z národů, jež na sebe útočily, federaci. Ani se Demokratická republika Kongo nestane díky svému názvu demokratičtější, jen ji z praktických důvodů odlišuje od sousední Konžské republiky.

Sdělný, a nikoliv umělý název Česko v dnešním světě poskytuje standardně vzdělanému člověku dostatečně jasnou informaci, jakou ji dávají názvy Rakousko, Polsko, Francie nebo Bolívie. Zbytečné jsou obavy z omylů vyplývajících z oficiálního jednoslovného názvu.

Nikdo gramotný si nebude dlouho plést Česko s Čečenskem. V rozčílení nad teroristickým útokem v Bostonu to je omluvitelné. Vybavuji si Angličany v roce 1968, kteří mě dojatě ujišťovali, že Czechoslovakia znají dobře. A na důkaz toho říkali: „Yes, we know well president Tito, nice town Dubrovnik.“ To se může stát každému – občas.

Jak vyřešit problém…

Ještě je zde jeden problém, a to česko-moravský, respektive česko-moravistický. Böhmen und Mähren byl jen prachsprostý protektorát, amputované torzo země. Již František Palacký píše o národu českém v Čechách a na Moravě. Čechomor je pak vtipný název kapely. Jakákoliv podobná označení jsou jen analogií „břinkoklapkotruhel“ obrozenců. Říkat jen Čechy je pak neuctivé a neomalené vůči moravským Čechům – Moravanům (jsem jeden z nich) i slezským Čechům – Slezanům.

V češtině se jednoslovný název Česko již vžil – navzdory nepřízni některých oficiálních představitelů

Prostě Česko. V češtině se tento název již vžil, a to navzdory nepřízni některých oficiálních představitelů. Anglické označení Czechia je přinejmenším Evropanům a Izraelcům srozumitelné. Název Czechlands je umělý a není analogický k označení Niederlande, Netherlands, Pays-Bas, jež vyjadřuje především charakter krajiny – nízká plochá země, Nizozemsko.

Používání slova Bohemia pro název naší země v angličtině, a zejména ve francouzštině je pak zavádějící z jiného důvodu. Pochází od keltských Bójů, kteří zde kdysi žili. Od nich název země přejaly všechny civilizované jazyky (například latina či angličtina). Dodnes jej ve světě propagují Cikáni (Bohémiens) a bohémové. A v této poslední uvedené podobě se používá ve Francii. Těmi však ve smyslu inťošsko-uměleckém holt všichni nejsme, což je dobře.

Zkrátka, prezident Miloš Zeman se chopil iniciativy v prosazení názvu Česko. A má příslušné administrativní i osobní páky, aby tento zdravý názor prosadil a institucionalizoval. Malý krůček pro prezidenta, velký vyřešený problém pro naši zemi.

Počet příspěvků: 44, poslední 10.11.2013 08:44 Zobrazuji posledních 44 příspěvků.