Za útoky v Norsku může jedině atentátník. A nikdo jiný!

Nejstrašnější obětí vraha jsou zmařené životy. Druhou hlavní obětí jsou však i mnohé ideály, ke kterým se hlásil a jež zdiskreditoval.

Roman Joch 29.7.2011

Norský zločinec zastřelil na ostrově Utoya 76 lidí. foto: © ReutersČeská pozice

Norský zločinec zastřelil na ostrově Utoya 76 lidí.

V lednu jsem v souvislosti se střelbou na poslankyni Kongresu Spojených států amerických Gabrielle Giffordsovou napsal: „Je laciné, nechutné a hanebné, když je někdo obviňován za čin, který nespáchal. Anebo když je snižována vina toho, kdo jej spáchal.

Za střelbu… může výhradně a jedině onen atentátník – ten, kdo střílel.

Nikdo jiný.

Obviňovat jiné je snímáním odpovědnosti z vraha, zlehčováním jeho viny a sugerováním, že za to vlastně nemohl. Což je pravým opakem pravdy.

Já už mám plné zuby zlehčování viny viníků a obviňování nevinných. Jako teze tudíž vyhlašuji:

A) Když někdo něco spáchal, za to, co bylo spácháno, může ten, kdo to spáchal.

B) Když někdo něco nespáchal, za to, co bylo spácháno, nemůže ten, kdo to nespáchal.“

Průběžně sledujeme vývoj událostí po útocích v Norsku.

Zlo, jehož je člověk schopný

Je smutné, že to samé lze po půl roce napsat i o zločinu v Evropě, v Norsku. Ano, bylo šokující a neočekávané, že se odehrál v natolik tolerantní, poklidné krajině. Ale zároveň, měřeno standardy lidské historie a lidské přirozenosti, víme, že toto je přesně zlo, jehož je člověk schopný a jež mnohokrát v dějinách spáchal.

Měřeno standardy lidské historie a lidské přirozenosti, víme, že toto je přesně zlo, jehož je člověk schopný a jež mnohokrát v dějinách spáchal

Samozřejmě, že hlavní a nejstrašnější obětí vraha jsou zmařené lidské životy, oněch 76 nevinných, převážně dětí. Druhou hlavní obětí pachatele jsou však i mnohé ideály, ke kterým se hlásil a jež odporným zločinem zdiskreditoval a poškodil.

Pachatel se hlásí ke konzervatismu, křesťanství, pravici. Ať už se však hlásí k čemukoli, svým činem prokázal, že nepatří k ničemu z uvedeného. Konzervatismus se týká zachovávání a ochrany společnosti, on ničil a mařil nevinné životy. Křesťanství sice nenávidí hřích, ale zato miluje hříšníka a odpouští mu, on žádnou lítost či milosrdenství vůči svým obětem neprokázal. Pravice, jak její název napovídá, klade důraz na právo a pořádek, vrah však byl činitelem bezpráví a neřádu.

Antiteze skutku vraha

Je nesprávné, aby smysluplné politické otázky, například kolik imigrantů je žádoucí ročně přijmout do země pro její dobro, byly vytěsňované do politického suterénu. O takových otázkách se má otevřeně a veřejně demokraticky diskutovat, aniž by byla kterákoli ze stran diskuse démonizovaná. Jejich vytlačování do politického podzemí může způsobit, že tam panují nejen divoké konspirační teorie, ale i – jak se ukázalo – vražedné choutky.

Nedává smysl vinit někoho jiného než viníka, onoho pachatele, zločince. Navzdory tomu se nemohu vyhnout otázce: Jak je možné, že na takto početném shromáždění, kde byly stovky lidí, převážně dětí, nikdo z dospělých žádnou střelnou zbraň na ochranu dětí neměl? Jak to, že na takto početném shromáždění nebyla žádná ochranka?

To, co můžeme vykonat na památku obětí, je zachovat naše principy osobní svobody, svobody slova, demokratického právního státu a slušnosti ve společenské diskusi. Tedy antiteze skutku vraha.