WikiLeaks v EU - NO problem

WikiLeaks v EU - NO problem

Je to skandál. Spojené státy americké se dostaly do defenzívy. Únik informací komentují všechna světová media. Diskutuje se o tom, jestli exprezident Ruska Putin je Batman a jeho následník Medveděv „pouze“ jeho asistent Robin. O tom, co se provalí v tisícovce dokumentů v komunikaci s Českou republikou, lze zatím jen spekulovat. V tomto směru je Evropská unie snad poprvé před USA. Takový skandál se v EU stát nemůže. Evropská diplomacie se teprve rodí a její vysoká představitelka Catherine Ashtonová řeší spíše problém, jestli koupit letadla než úniky informací.

O porodních bolestech a o tom, že ČR zatím nemá ani jednoho velvyslance, napíši někdy příště. Dnes chci jen informovat o tom,  jak funguje správa informací. Pod Ashtonovou ji mají na starosti tři kanceláře.

SitCen

Je nejdůležitějším orgánem evropské zpravodajské služby. Skládá se ze 110 agentů z členských zemí unie. Jeho úkolem je vypracovávání zpráv o rizicích a politické situaci ve všech světových regionech, kde by EU mohla mít zájmy. Pracovní dokumenty směřují do Evropské rady, v tomto případě k rukám vysoké představitelky pro společnou zahraniční politiku. Mohou být přístupné také všem dvaceti sedmi členským zemím. Výjimečně provádí mise v terénu.

Pozorovací úřad

Je složen z dvacítky vojáků a policistů z členských zemí, koordinuje veškeré informace přicházející z bezpečnostních operací EU. Nemá agenty v terénu, získává informace od vojáků a policistů, kteří se nacházejí v misích. Vytváří podklady pro rozhodnutí odpovědných představitelů EU.

Krizové centrum

Oddělení s desítkou úředníků, kteří ovládají prostředky vyspělé technologie za účelem filtrování, analýzy a vstřebávání informací, jež kolují světem. Mohou například zjistit, kdy a v jaké situaci se používá určité slovo v rádiovém či televizním vysílání. Nachází se v bruselské budově Charlemagne, kam zamýšlí situovat své kanceláře též vysoká představitelka Ashtonová.

V zákrytu boje jednotlivých zemí o „své“ velvyslance vyvstává otázka: Jak dál s těmito zpravodajskými kancelářemi?  Závěr, k němuž došla Catherine Ashtonová, je zatím velkou neznámou, nicméně úředníci Evropské rady jsou toho názoru, že je možné přiklonit se k vytvoření koordinace mezi všemi třemi agenturami bez nutnosti okamžitého vytvoření ústředního sídla, jež by mu dalo formu evropské špionážní služby. Diplomaté, kteří mají přístup k práci evropských špionážních agentur, jsou obvykle dosti skeptičtí ke skutečné důležitosti informací, které ovládají. Nicméně ti samí diplomaté uznávají, že otázku evropské špionáže je nutné dříve či později vyřešit.

Můžu říci, že v tomto směru jsem klidný. To, co se stalo USA s únikem informací od roku 1966, se dnes Evropské unii stát nemůže.