Vnitro versus příslušník

Příběh muže, kterého úraz ve službě uvrhnul do prazvláštní hry.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Příběh, který bude následovat, vyžaduje úvod do souvislostí.

Příslušníci bezpečnostních sborů – policisté, hasiči, celníci, pracovníci vězeňské služby a justiční stráže a další – se řídí podle zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen zákon). Spadají buď pod ministerstvo vnitra, spravedlnosti nebo financí. Mnoho mladých mužů a žen si toto povolání vybere pro jeho atraktivnost, prožívání jisté míry rizika, ale také proto, že chtějí být prospěšní, a to někdy i za cenu ohrožení života.

A samozřejmě nezanedbatelným důvodem služby je záruka stálého zaměstnání, platu a dalších náležitostí ze zákona vyplývajících. Zákon naopak příslušníky omezuje v některých základních právech, například co se týká sdružování v politických stranách či práva na stávku. Příslušník však musí mít jistotu, že v případě služebního úrazu či smrti se o něho nebo o jeho rodinné příslušníky stát postará.

Zákon stojí vedle zákoníku práce a upravuje veškeré náležitosti jejich služebního poměru. Jedním z okruhů je i zdravotní, osobní a fyzická způsobilost. Ministerstvo stanoví seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost pro výkon služby. Pokud podle lékařského posudku příslušník dlouhodobě pozbyl tuto zdravotní způsobilost, s výjimkou zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím, je to důvod pro propuštění ze služebního poměru. Jestliže však utrpí služební úraz, náleží mu náhrada za ztrátu na ušlém příjmu ve výši 100 procent jeho průměrného služebního příjmu před úrazem. To platí i pro případ, že je služební poměr z tohoto důvodu ukončen. Tolik pravidla.

A jak je to ve skutečnosti? Příběh z praxe, který bohužel není ojedinělý.

Najít tu správnou diagnózu

Mladý, do té doby zdravý a sportu se věnující příslušník bezpečnostního sboru spadajícího pod ministerstvo vnitra v září 2012 během služby utrpěl při nezaviněné dopravní nehodě zranění, s jehož následky se bude se potýkat zbytek života.

V pracovní neschopnosti byl až do poloviny prosince 2012. Tehdy Lékařská komise ministerstva vnitra konstatovala, že je sice stále v léčení (měl dokonce plánovanou další léčbu v nemocnici), ale jeho zdravotní stav je natolik stabilizovaný, aby mohl nastoupit k výkonu služby s omezením. Respektive k vyčerpání dovolené, na kterou byl vedoucím pracovníkem okamžitě odeslán. (To mimochodem není v nesouladu s § 66/1 zákona, kde je uvedeno: Den nástupu dovolené oznamuje služební funkcionář příslušníkovi nejméně 15 dnů předem; tuto dobu lze zkrátit jen v případě, že příslušník o určení nástupu dovolené požádá.)

Příslušník proto fyzicky nastoupil do služby až počátkem ledna 2013. Hned první den nevydržel zátěž, na pracovišti zkolaboval a byl odvezen do nemocnice. To znamenalo další pracovní neschopnost a kolotoč různých vyšetření.

S vyššími zájmy se nebojuje. Člověku to může pádně předestřít třeba služební lékař.

Proti prosincovému rozhodnutí lékařské komise se příslušník samozřejmě odvolal. Odvolání bylo nejen zamítnuto, ale vzápětí služební (nikoli registrující praktický) lékař navíc oznámil, že pacient není schopen řídit motorová vozidla. Ještě v prosinci to asi lékař nevěděl. Anebo věděl, ale nechával si to jako trumf v rukávu pro případ, že by se to hodilo? Sebrat příslušníkovi řidičský průkaz, který potřebuje k výkonu zaměstnání, je snad dostatečný argument, aby pochopil, že s vyššími zájmy se nebojuje.

V rámci další pracovní neschopnosti a po sérii vyšetření, která nepřinesla nic nového, znovu rozhodla lékařská komise, že příslušník si sice může sám zažádat o invalidní důchod, ale pro bezpečnostní sbor je schopen výkonu služby s omezením C. To znamená se zásadními omezeními, například nesmí sloužit v noci, s jakoukoli fyzickou zátěží, bez tělesné, střelecké a speciální přípravy, tedy beze zbraně.

Po ukončení dočasné pracovní neschopnosti příslušník tedy znovu nastoupil do služby a hned v první dny opět opakovaně na pracovišti zkolaboval. Služebním lékařem mu bylo doporučeno čerpat dovolenou, nebo si zažádat o pracovní neschopnost. Vzhledem k tomu, že podpůrčí doba však již skončila, bez nároku na nemocenskou. To příslušník pochopitelně odmítl s tím, že přeci nemůže zůstat bez finančních prostředků. Služební lékař to však již neřeší.

O co se v této hře s příslušníkem hraje? Dnes již snad není lékařský obor, ve kterém by nebyl vyšetřován. Stále se totiž hledá diagnóza, která by ho umožnila propustit ze zdravotních důvodů, ale nesmí tam být souvislost se služebním úrazem. (Připomeňme, co jsme zmínili v úvodu: Pokud příslušník utrpí služební úraz, náleží mu náhrada za ztrátu na ušlém příjmu ve výši 100 procent jeho průměrného služebního příjmu před úrazem. To platí i pro případ, že je služební poměr z tohoto důvodu ukončen.)

Možná to bude hra úspěšná, neboť příslušník již pomalu ztrácí nervy, a proto se asi podaří z něho nakonec udělat blázna.