Vánoce s koronavirem: Zamyslet se, co prožíváme, a co je příčinou

Ať se nám to líbí, či nelíbí, jsme v podstatě všichni věřící. Slavíme Vánoce, narození Páně i Velikonoce, ukřižování. Respektujeme, alespoň většina, Desatero. Zatím. Pozdravme se proto vánočním pozdravením: „Pokoj lidem dobré vůle. Gloria in Excelsies Deo (Sláva na výsostech Bohu).“

Panna Marie a Ježíš. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Panna Marie a Ježíš.

Říkávalo se, že nic není tak špatné, aby nepřineslo i něco dobrého. Vánoce jsou svátky radosti. Narodil se IHS – Ježíš spasitel lidstva. Intimní, emotivní radost z této události, jak ji prožívali naši předkové, kterou jímavě vystihuje Česká mše vánoční hudebního skladatele Jana Jakuba Ryby (1765–1815), se změnila v bujaré veselí, jehož jediným smyslem se stává pořízení co nejvíce hmotných darů a napečení co nejvíce druhů vánočního cukroví. Podstata a duchovní smysl těchto svátků se vytratily.

Naši předkové by nejspíše chápali, co se v poslední době děje – povodně, sucha, hraboši, kůrovec a nyní koronavir –, jako trest Boží, ale i my bychom se měli obrátit do sebe a zamyslet se, co v současnosti prožíváme, a co je příčinou. K tomu mohou posloužit Vánoce regulované opatřeními proti šíření koronaviru.

Návrat spirituality

Nemůžeme se shromažďovat, obchodní síť, a tím nákup zboží, jehož jediným smyslem je v řadě případů nahradit duchovní rozměr Vánoc materiálními statky, je omezená. Nemohu-li si Českou mši vánoční vyslechnout v protivínském kostele svaté Alžběty Portugalské, jak každoročně činím, sáhnu po staré desce a pustím si ji v klidu domova. Přidám k ní překrásné koledy, respektive hry vánoční, českého severovýchodu – Podkrkonoší. Ač z druhého konce Čech, zapadají i do jihočeské scenérie, stejně jako Ladovy zimní a vánoční motivy blízké každému českému srdci.

V klidu domova, za zvuků starobylé hudby, se vrací spiritualita Vánoc. Každý si může pro tento návrat najít v čase vánočním chvilku. Nejkrásnější je, sejde-li se při ní celá rodina – rodiče, prarodiče, děti a vnoučata. Ti, kteří se tak mohou sejít, patří k nejšťastnějším. Při vzpomínce na tragédie, jež koronavir způsobil, si možná uvědomí nejdůležitější věci v životě.

V klidu domova, za zvuků starobylé hudby, se vrací spiritualita Vánoc. Každý si může pro tento návrat najít v čase vánočním chvilku. Začíná mikulášským svátkem, věřící za něj však považují i advent, a končí na Tři krále. Trvá přesně, či víceméně měsíc. Nejkrásnější je, sejde-li se při takové chvilce celá rodina – rodiče, prarodiče, děti a vnoučata. Ti, kteří se tak mohou sejít, patří k nejšťastnějším. Při vzpomínce na tragédie, jež koronavir způsobil, si možná uvědomí nejdůležitější věci v životě.

Ať se nám to líbí, či nelíbí, jsme v podstatě všichni věřící. Slavíme Vánoce, narození Páně i Velikonoce, ukřižování. Respektujeme, alespoň většina, Desatero a v centru obcí obvykle stojí kostely či chrámy, často barokní, někdy i gotické, hmotné a nepřehlédnutelné symboly křesťanské spirituality. Náš způsob života je křesťanský. Zatím. Pozdravme se proto vánočním pozdravením: „Pokoj lidem dobré vůle. Gloria in Excelsies Deo (Sláva na výsostech Bohu).“