Valdajský klub: Světu vládne nesoulad

Změna světového řádu je spojená se skokovým nárůstem nejistoty a nedůvěry. Pesimisté proto na zasedání Valdajského klubu v Soči na konci října prorokovali přímý střet velmocí, další zvětšování nerovnosti mezi chudými a bohatými či nebezpečné posilování nacionalismů. Optimisté se naopak snažili tuto atmosféru mírnit. Píše Gábor Stier.

Gábor Stier 18.11.2016

USA, EU, Rusko. Ilustrace Richard Cortés. foto: Česká pozice

USA, EU, Rusko. Ilustrace Richard Cortés.

Od našeho předchozího setkání není svět o nic lepší. Těmito slovy zhruba před 130 odborníky z 35 zemí světa zhodnotil v Soči na zasedání Valdajského diskusního klubu 24. až 27. října světový vývoj Vladimir Putin. A pokud to říká jeden z jeho hlavních představitelů, lze mu věřit a zároveň to není důvodem ke klidu.

Ruský prezident se snažil situaci nedramatizovat, naopak na rozdíl od prohlášení, na něž jsme od něho v posledních letech zvyklí, hledal spíše východisko a kompromis – s nepříliš velkým úspěchem. Změna světového řádu je totiž spojena se skokovým nárůstem nejistoty a nedůvěry. Stejně pak je přirozené, že nikdo nechce přijít o své místo, zatímco nové nebo vracející se mocnosti touží zaujmout rozhodující pozice.

Globální rozměr změny

Nikoho tudíž nepřekvapuje, že za současného globálního nesouladu pesimisté na tomto Valdajském klubu prorokovali přímý střet velmocí, další zvětšování nerovnosti mezi chudými a bohatými či nebezpečné posilování nacionalismů. Optimisté se naopak snažili tuto atmosféru mírnit a hovořili spíše o jaderném potenciálu ve světě, jenž funguje jako síla zabraňující velkému střetu, o ekonomické provázanosti a vzájemné nepostradatelnosti nebo o tom, že dnes na rozdíl od studené války svět není ideologicky rozdělený.

Současnou změnu ve srovnání s těmi předchozími charakterizuje především globální rozměr procesů, z čehož vyplývá nejistota

I když to možná neuklidní, aspoň nás do jisté míry vrátí do reality, že vývoj světa se radikálně měnil v každém století. Současnou změnu ve srovnání s těmi předchozími charakterizuje především globální rozměr procesů, z čehož vyplývá nejistota – v krizi se totiž nachází globalizace, protože směřuje k pokřivení, jež vyhovuje zejména vyvoleným, zatímco zaostávající dostává do ještě větší nevýhody.

Z toho do značné míry pramení dodnes nevyřešená hospodářská krize, nové stěhování národů postihující především Evropu, terorismus jako součást každodenního života nebo rostoucí požadavek suverenity, potažmo s tím vším spojené zvyšující se napětí. V tomto výčtu by bylo možné pokračovat, ale zdůraznit je především třeba vliv technologického rozvoje, který radikálně přetváří běžný život, a v jeho rámci pak automatizaci, jež v relativně blízké budoucnosti zasáhne především střední třídu.

Hlavní otázka 21. století

V diskusi o proměně světa se obvykle mluví o konkrétních konfliktech, a nikoliv o hlubších procesech. Z tohoto hlediska je nejviditelnější zostření rivality velmocí i fakt, že se toto soupeření mění v souboj více hráčů. Jejím dějištěm je dnes v především Blízký východ, přesněji Sýrie, kde spolu USA a Rusko, současná velmoc číslo jedna a staronová velmoc, která soupeření odvykla, z čehož pramení její nervozita, ale nyní se v rámci řešení světových záležitostí opět přihlásila o slovo, vedou takzvanou zástupnou válku.

Čím dál komplikovanější je i situace okolo Číny, jejíž zdaleka nejen obchodní rivalita s USA bude, jak už lze vidět v Asii, hlavní otázkou 21. století

Mezitím se vede stále ostřejší, naštěstí neozbrojený boj o Evropu, jež je bohužel spíše pasivním hráčem v této partii. Čím dál komplikovanější je i situace okolo Číny, jejíž zdaleka nejen obchodní rivalita s USA bude, jak už lze vidět v Asii, hlavní otázkou 21. století.

Daleko od reality nebyl ani analytik, který sice neměl příliš nápadů, jak vyřešit současné konflikty, ale podle něhož podmínka pro střednědobou stabilitu spočívá v tom, že se USA smíří se ztrátou samovlády a podaří se zkrotit nevyhnutelný růst ambicí Číny, udržet pod kontrolou Německo a více neprovokovat Rusko.

Budoucnost je bezpochyby děsivá a nejistá, navzdory tomu lze dát za pravdu ruskému ministru zahraničních věcí Sergeji Lavrovovi, jenž se na řešení současných konfliktů podílí a který se domnívá, že hektičnost doprovázející transformaci je možné zmírnit pouze vyšší snahou o kompromis a o přesměrování napětí z vojenské do diplomatické sféry.

Počet příspěvků: 1, poslední 19.11.2016 03:34 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.