V postpravdivé společnosti pravda ani presumpce neviny nejsou třeba

V postpravdivém světě významy pojmů nejsou jasné, lidé se nedomluví a nastává právní a myšlenkový chaos. Zanikla odpovědnost za společné cíle, ideály a mravní hodnoty a byly podsunuty cíle neslučitelné se zájmem společnosti.

Postliberální diktatura. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Postliberální diktatura. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Postliberální diktatura.

Postavit nenávistné projevy a dezinformací mimo zákon lze považovat za vtip. Copak někdo rozezná, co je dezinformace a projev nenávisti, a co nikoli? Vždyť největší dezinformátoři se vydávají za pravdomluvné a dokonce existují takoví, kteří o druhých tvrdí, že lžou, čímž odvádějí pozornost od svých lží. Kdo dokáže nezávisle posoudit, co je ještě pravda a co už dezinformace a co ještě projev slušný a co už nenávistný? Pravda se vždy dokazovala pouze diskusí, argumenty nebo zdravým úsudkem na základě faktů.

Taková diskuse se stále vede, a pokud existuje, žijeme ve svobodné společnosti. Pokud by lidé nemohli vyjádřit svůj názor, sklouzávali bychom do totality. Jen totalitně myslící člověk chce určovat, co je dezinformace a nenávistný projev – předpokládá, že má pravomoc selektovat dezinformace a nenávistné projevy. Zákaz zveřejňování dezinformací a nenávistných projevů nehlásají hlupáci, kteří nedomýšlejí situaci, ale ti, co chtějí cenzuru a totalitu.

Střet zájmů

Ústava stanoví pravidla, která tvoří základ právního řádu – třeba, že občané jsou si rovni před zákonem, všechna moc vychází z lidu, každý má rovnost příležitostí či vinu určuje nezávislý soud. Tato pravidla však jako by přestala existovat – presumpce neviny je zbytečná, postpravdivá společnost ji nepotřebuje. Vinen je ten, koho obviní dostatečně vlivná média. Ústava není třeba, důležité jsou zájmy donátorů, kteří je platí, ta vládnou a určují „pravdu“. V postpravdivé společnosti nejsou důkazy třeba.

Neplatí už, že zločinec je ten, kdo spáchal trestný čin, ale každý, kdo vstoupí do politiky s velkým majetkem. Tento právní i morální chaos má způsobit, aby politika nebyla čistá a všichni byli vydíratelní. Vyloučit střet zájmů nelze u nikoho.

Pokud žena obviní nadřízeného ze sexuálního obtěžování, on musí dokázat, že tomu tak nebylo. Každý v této pozici je předem vinen. V tom spočívá kampaň „Me Too“ – v odmítnutí presumpce neviny – a ukazuje, kam se dostáváme bez jasných právních pravidel. Nastává takzvaná klouzavá pravda – není obecná, ale nevyzpytatelná. U někoho něco špatné je, u jiného nikoli, jak rozhodnou média a donátoři. Žijeme v prostředí, v němž lze někoho obvinit, když se někomu zachce.

Střet zájmů předpokládá zlo (presumpci viny) – každý ve vrcholné pozici ho chce páchat. Zákon, který má zamezit zlu, předpokládá, že všichni jsou zkažení a zloději. Neplatí už, že zločinec je ten, kdo spáchal trestný čin, ale každý, kdo vstoupí do politiky s velkým majetkem. Tento právní i morální chaos má způsobit, aby politika nebyla čistá a všichni byli vydíratelní. Vyloučit střet zájmů nelze u nikoho.

Odstranění střetu zájmů vytváří chaos. Do vrcholných státních postů by neměl vstoupit nikdo, má-li on či jeho příbuzní majetek nebo se předpokládá, že hájí skupinu svých přátel. Protože není daná mez, ocitáme se v nejistotě klouzavé pravdy. Navíc zákon o střetu zájmů neodpovídá Ústavě – rozlišuje podle majetku, nedodržuje občanskou rovnost. Obviněn může být jen ten, kdo spáchá trestný čin, nikoli ten, u kterého se předpokládá, že jej mohl spáchat.

Svobodná diskuse

Postpravdivá společnost je založena na novém jazyce, který obsahuje deformované pojmy starého jazyka. Xenofob předsudečně nenáviděl neznámé nebezpečí, v novém jazyce jím je každý, koho ohrožují jiní lidé. Nacionalista nenávistně útočil na jiná společenství, podle nového jazyku je jím každý, kdo hájí zájmy svého rodného společenství (národa, státu nebo obce) a nenechá se ovládat globalisty. V postpravdivém světě významy pojmů nejsou jasné, lidé se nedomluví a nastává myšlenkový chaos, který je zřejmě cílem.

Demokratická společnost je založená na informacích, přičemž každou svobodnou diskusí se obnažuje pravda potřebná k rozhodování. Proto ji svobodná a demokratická společnost nemůže utajovat.

Podle tohoto nového jazyka národní hrdinové, kteří padli v boji proti nacismu, byli nacionalisté. Boj proti nacismu je totiž podobný boji proti multikulturalismu, tedy proti zániku domácí kultury a jazyka. Nebyli nakonec parašutisté, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha (1904–1942), teroristé a první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) xenofob?

Nový jazyk je důsledkem nového myšlení a přepisování historie. Nelze být hrdiny a bránit svou zemi, protože to je pro globalisty nebezpečné, musejí tedy zmizet i historické vzory. Postpravdivý svět nevznikl přirozeně, ale globalistickým aktivismem a zmizením společného zájmu. Demokratická společnost je založená na informacích, přičemž každou svobodnou diskusí se obnažuje pravda potřebná k rozhodování. Proto ji svobodná a demokratická společnost nemůže utajovat.

Vytvořením egocentrické společnosti, kde je každý jen sám sebou a budoucnost státu a národa ho nezajímá, se vytratil i společný zájem. Zanikla zodpovědnost za společné cíle, ideály a mravní hodnoty a byly podsunuty cíle neslučitelné se zájmem společnosti, například multikulturalismus, jež potřebují nepravdu a narušení původních mravních norem. Pravda je nepřítelem tohoto nového směru. Lidé, kteří mají sociální cítění, musejí být ovládnuti, aby se nemohli spojit k odporu.

Počet příspěvků: 5, poslední 8.7.2021 12:47 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.