Utrpení levicových „inťoušů“: Miloš Zeman ničí jejich milovanou ČSSD

Roman Joch by málem uronil slzu. A uvádí šest důvodů pro střet sociální demokracie s prezidentem kvůli obraně parlamentarismu.

Roman Joch 20.8.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ReutersČeská pozice

Levicoví intelektuálové a intelektuálky z okruhu internetového Deníku Referendum musejí nyní trpět, když vidí, jak Miloš Zeman, kterým opovrhují a jehož nenávidí, ničí jejich vysněnou levici a její hlavní stranu, milovanou sociální demokracii.

Prezident Zeman je představitelem staré levice a oni jsou, chtěli by být, představiteli levice nové. Vzhlédli se ve Slávku Sobotkovi – představiteli levicového křídla naší hlavní levicové strany – a nyní vidí, jak Zeman, představitel „pravicového“ křídla levice u nás s pomocí svých lidí, především toho hrozného Michala Haška, jejich Slávka ponižuje, deptá, trápí a ničí – až ho úplně zničí.

To musí bolet, to musí být tuze nepříjemné – o to více, jak moc se těšili na snadné vítězství ČSSD ve volbách a následnou vládu jejich Slávka. A nyní jim to ten zlý Zeman kazí. Ne a ne zmizet a navíc – ta hrůza! – Rusnokovou vládou vlastně podává zločinným pravicovým stranám záchranné lano! Prostě děs.

Já, člověk útlocitný, bych při pohledu na jejich utrpení málem uronil slzu. Málem…

Hrůza a panika nové levice

Stará levice byla a je lidová, populistická, egalitářská, socialistická, proti elitám, chce dát lidem „více“ peněz, statků (přerozdělit je od bohatých), ale není kulturně a esteticky elitářská, feministická, multikulturalistická či politicky korektní. Je populistická nejen levicově, ale vystupuje i proti nekonformním a neoblíbeným menšinám či cizákům a hají jakoukoli policejní tvrdost – Ordnung muss sein!

Nová levice je také rovnostářská a socialistická a chce dát lidem více – přerozdělit bohatství od bohatých („1 procento“) k chudým („99 procent“). Odsuzuje kapitalismus a „neoliberalismus“ a je esteticky a kulturně elitářská. Není populistická, je multikulturalistická, feministická – především genderově –, politicky superultrakorektní, hájí menšiny a vystupuje proti „předsudkům“ většiny, v tomto ohledu je tedy proti „lidu“. Konkrétně obhajuje homosexuály, cizince, imigranty, nebílá etnika a rasy a nedůvěřuje policii a represi. A v zahraniční politice je sladce, přesladce holubičí…

Nejlepší je se Miloše Zemana ani lidí okolo něho raději neptat, co si myslí o gayích, lesbách či příslušnících barevných menšin

Miloš Zeman chlastá, kouří, je to macho a misogyn, sexista, který žertuje o znásilnění služek coby o mužném a heroickém činu. Írán by nejraději bombardoval nikoli zítra či nejpozději pozítří (na rozdíl ode mne), nýbrž už včera či nejpozději dnes (opět na rozdíl ode mne). A vůbec – nejlepší je se ho ani lidí okolo něho raději neptat, co si myslí o gayích, lesbách či příslušnících barevných menšin.

A tohoto člověka s těmito názory a postoji levice u nás, myslím tím levicový lid, nikoli „inťouši“, volební základna levicových stran, nejširší masy levice, „lidé práce“, prostí občané, „99 procent“ levice – ti, kdo rádi pivo a bůček – prostě milují! Zbožňují ho! Pije jako oni, kouří jako oni, baští jako oni, mluví jako oni, jen to dotáhl dál než oni – jejich idol, maskot, vůdce i tribun v jedné osobě.

Teď už chápete i vy, kteří k levici nepatříte, jak velkou hrůzu a paniku musí mít její česká elitní a elitářská intelektuální části – všechny ty decentní a křehké intelektuálky a intelektuálové z Deníku Referendum?

Dva bloky

Jejich představa byla rigidně a dogmaticky okopírovaná ze Západu (západní Evropy a Severní Ameriky) dle mustru: my, levice, jsme liberálně sociální – liberální v morálních a kulturních otázkách, socialistická v ekonomických, ale jinak tolerantní, pokroková, s otevřenou myslí, kosmopolitní, osvícená. A oni, pravice, jsou konzervativně neoliberální, zapšklí, hrabiví, egoističtí, autoritářští, xenofobní, homofobní, nacionalističtí, represivní, šovinističtí, klerofašističtí…

Po listopadu 1989 v českui na Slovensku vždy existovaly dva bloky: nacionalisticko socialistický na levici a liberálně konzervativní na pravici

Ponechme stranou, zda je tento obraz levice a pravice ve světě pravdivý (někde možná je, jinde určitě není). Naše intelektuální nová levice si však neuvědomila, že v Česku a na Slovensku to neplatí, nefunguje, je to jinak.

Po listopadu 1989 v těchto zemích vždy existovaly dva bloky: nacionalisticko socialistický na levici a liberálně konzervativní na pravici. Ten první na Slovensku reprezentoval expremiér Vladimír Mečiar a částečně i současný předseda vlády Robert Fico, u nás prezident Zeman. Ten druhý na Slovensku představovali lidé, jako je Mikuláš Dzurinda a Iveta Radičová, u nás Mirek Topolánek, Petr Nečas či Karel Schwarzenberg.

První, nacionálně socialistický blok kromě toho, že je nacionalistický a socialistický, je i autoritářský, nezřídka xenofobní, machistický, vždy populistický, a rozhodně nikoli útlocitný k „menšinám“, ať už je definujeme rasově či sexuálně. (Proto také „konzervativní“, leč nacionalistické a xenofobní skupiny okolo Václava Klause raději podporovaly Zemana než Schwarzenberga.)

Druhý, liberálně konzervativní blok je liberální ekonomicky a mírně, velice mírně konzervativní společensky (konzervatismus se u něj projevuje spíše rétorikou než politikou, čehož lituji), ale také kosmopolitní, tolerantní, s respektem vůči občanské, tedy buržoazní společnosti. Jinak vyznává heslo„žít a nechat žít“.

Miloš Bonaparte Zeman

To musí být pro intelektuální novou levici noční můra, je-li takto chycena, polapena v této dichotomii jako v pasti – sdílet s těmi prvními ekonomické názory a s těmi druhými společenské postoje a životní styl! A zdálo se, že nová generace socialistických politiků, nejen Slávek Sobotka, ale i Jiří Dienstbier či Lubomír Zaorálek (neboli Zao Ce-tung, slovy Ondřeje Neffa) bude posunovat naši ČSSD směrem od staré k nové levici.

Letos však na scénu vstoupil Zeman a vše jim zničil. A voličská základna levice u nás za to Miloše miluje jako svého nekorunovaného krále. Intelektuálové a intelektuálky z okruhu Deníku Referendum se tím ocitají v pozici generálů bez vojska. (Jen nechápu, co vidí na Sobotkovi. Dienstbier je alespoň autentický, ale Sobotka má vzezření, mluvu, manýry, vystupování a oblékání subalterního bankovního úředníka od přepážky. Umíte si ho představit v čele Indignados či Occupy Wall Street? Já ne. Zato si umím velice dobře představit stranu, na kterou by se postavil v případném sporu Occupy Wall Street s Wall Street – no, Wall Street, pochopitelně.)

Intelektuálové a intelektuálky z okruhu Deníku Referendum se ocitají v pozici generálů bez vojskaAť tak či onak, jejich dnešní hrůza se podobá hrůze jakobínů, kteří byli proti pravici, konzervativcům, a po svržení nenáviděných Bourbonů levicové masy místo aby poslechly pokynů jakobínů, se daly na stranu Bonaparta! Bourbonská monarchie už není, ale jakobínská republika také ne. Je tady jen Napoleon.

A to je Zeman. Není to konzervativec, stoupenec z pohledu Deníku Referendum našeho ancien régime 2006 až 2013 (jako jsem například já), nýbrž Bonaparte. Levicové masy jdou s ním, kráčejí za ním, následují v sevřeném šiku – svého vůdce jménem Miloš Bonaparte Zeman. A jakobíni Deníku Referendum se mohou zbláznit.

Doporučení

Otázkou pak je, proč netleskám, když Zeman ničí ČSSD, proč se neraduji, že stará levice lynčuje novou, jsou-li mi Zemanovy názory na Írán či feminismus bližší než názory nové levice a Deníku Referendum? Proč doporučuji sociální demokracii (neúspěšně), aby šla do střetu se Zemanem kvůli obraně parlamentarismu?

  • Za prvé proto, že Zeman uráží můj cit pro estetično a slušnost.
  • Za druhé proto, že nacionalismus nesnáším stejně jako socialismus – dvě kolektivistické rovnostářské ideologie, jež vše glajchšaltují a ničí lidskou svobodu i výtečnost.
  • Za třetí proto, že i když nejsem principiálně proti přechodu k prezidentskému či napůl prezidentskému systému, domnívám se, že se má dít ústavně, nikoli plíživě, jak to dělá Zeman.
  • Za čtvrté proto, že kdyby tento přechod měl nastat – a já stále nejsem přesvědčen, že by se měl uskutečnit už teď –, pak by jej měl provést jeden z „nás“, pravice, nikoli jeden z „nich“, levice. Stejně jako to v roce 1958 učinil ve Francii Charles de Gaulle.
  • Za páté proto, že v nejdůležitějším geopolitickém problému naší země – vlivu Ruska – Zeman stojí na špatné straně, je to nepřítel.
  • A konečně za šesté proto, že při vší úctě k salónním intelektuálům z Deníku Referendum a k sociální demokracii, jsou slabším, politicky méně potentním protivníkem než Zeman.
jagoar blábol blábol, nic jiného. 8:00 23.8.2013

Počet příspěvků: 29, poslední 23.8.2013 08:00 Zobrazuji posledních 29 příspěvků.