Město Székesfehérvár se nestane Evropským hlavním městem kultury pro rok 2023, a pokud takzvané hodnoty Evropské unie zůstanou nadále stejné, tento titul nezíská nikdy. Laskavý čtenář se může ptát, proč by měl číst článek o městu, jehož jméno není schopen ani pořádně vyslovit. Ale až se seznámí s neuvěřitelnými, ale bezesporu pokrokovými důvody vyřazení Székesfehérváru, rychle změní názor a spolu s maďarským mistrem absurdního divadla Istvánem Örkényem si může rezignovaně postesknout: Často jen tak zírám před sebe…
Porota EU se předminulou středu seznámila s prezentací projektu, podívala se i na příslušné krátké video s názvem Plný života!, které v několika minutách představilo město. A konečný verdikt komise zněl: Nepostupuje. Není to žádná tragédie, nic se nedá dělat, ostatní asi byli lepší. Primátor města András Cser-Palkovics (44) rozhodnutí vzal na vědomí, ale nějak mu to nedalo a přece jen se vyjádřil k některým, podle něho pobuřujícím argumentům několika členů poroty.
Popravčí četa
„Zasedání takzvané odborné komise nelze popsat jako jednání expertů, ale spíše jako zasedání nějakého sboru, který řeší aktuální politické a ideologické otázky. Zástupci města měli pocit, že stojí před popravčí četou naší kultury. Jeden z ‚odborníků‘ po zhlédnutí krátkého filmu o městu prohlásil, že je to ‚propaganda bílé křesťanské Evropy, všichni jsou bílí, všichni jsou šťastní a tančí na ulici‘.
Zasedání takzvané odborné komise nelze popsat jako jednání expertů, ale spíše jako zasedání nějakého sboru, který řeší aktuální politické a ideologické otázky. Zástupci města měli pocit, že stojí před popravčí četou naší kultury. |
Odborníci nám také vytkli, že jsme neukazovali chudé lidi a migranty, zato počet křížů a kostelů ve filmu označili za přehnaný. Člen poroty, jakýsi belgický politik, nám vytkl, že při tvorbě identity našeho projektu jsme vycházeli z římských, řeckých a židovsko-křesťanských kulturních tradic,“ prohlásil primátor Székesfehérváru s tím, že porota zřejmě očekávala, že město ve svém projektu totálně popře vlastní kulturu.
Kdo v Székesfehérváru byl, dosvědčí, že v centru města je opravdu obtížné udělat fotografii, která by nezachytila kostel s křížem nebo budovu či pomník nesoucí znaky křesťanství. Město, které dnes má více než sto tisíc obyvatel, vzkvétalo již v době Římanů. Později se stalo důležitou součástí uherského státu a král Štěpán I. (korunovaný v roce 1001) ho vyhlásil hlavním městem království. Zde bylo korunováno 38 a pohřbeno 18 uherských králů. Jenže bruselskou elitou vybrané porotce takové záležitosti zřejmě iritují.
Čistý rasismus
Székesfehérvár si bohužel u některých členů komise vytáhl nejkratší sirku už tím, že má v názvu, dokonce ve všech jazycích, slovo „bílý“ (Stoličný Bělehrad, Alba Regia, Stuhlweißenburg), což podle pokrokového kánonu lze označit za čistý rasismus. Kdyby ve městě byla alespoň jedna takzvaná no-go zóna, kam už se neodváží ani policie, a kde vládne právo šaría, kdyby na hlavním náměstí pochodoval beduínský pasák koz, hned by se členům poroty rozsvítily oči.
Székesfehérvár si bohužel u některých členů komise vytáhl nejkratší sirku už tím, že má v názvu, dokonce ve všech jazycích, slovo „bílý“, což podle pokrokového kánonu lze označit za čistý rasismus |
Nesmírně populární iniciativu Evropské hlavní město kultury vymyslela Melina Mercouriová v roce 1985, kdy zastávala funkci ministryně kultury Řecka. Tato slavná herečka zemřela v roce 1994, takže nevíme, co by si pomyslela o této soutěži dnes, kdy EU při hledání hlavního města kultury vytýká uchazeči, že stále ctí své antické kořeny a židovsko-křesťanskou tradici, že ukazuje příliš mnoho křížů, kostelů a bílých šťastných lidí, přičemž neprezentuje chudé lidi a migranty. Lze vůbec tuto soutěž nadále považovat za evropskou?
