Spor o odposlechy: Topolánek a Lang hrají jen divadlo pro lidi

Zjistit, odkud unikly nahrávky telefonátů mezi Bémem a Janouškem, by mělo být snadné, vysvětluje bývalý vyšetřovatel Zdeněk Ondráček.

Lže bývalý premiér Mirek Topolánek, nebo šéf BIS Jiří Lang? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lže bývalý premiér Mirek Topolánek, nebo šéf BIS Jiří Lang? | foto: © ČTK, ČESKÁ POZICEČeská pozice
Lže bývalý premiér Mirek Topolánek, nebo šéf BIS Jiří Lang?

Znal někdejší premiér Mirek Topolánek obsah odposlechů mezi Pavlem Bémem a Romanem Janouškem? A pokud nahrávky skutečně unikly z BIS, informovala tajná služba Topolánkovu vládu o jejich obsahu dostatečně výživně?

Verze Topolánek: Ve středečním rozhovoru pro MF Dnes Topolánek tvrdí, že konkrétní zprávy z odposlechů civilní kontrarozvědky nedostával. Pokud to BIS pořizovala, tak nevím, co s tím dělala,“ uvedl expremiér pro MFD. Na přímý dotaz, zda měl obsah deníkem MFD zveřejněných odposlechů k dispozici, Topolánek odvětil: „Z BIS ani náhodou. Ale takové to – jedna paní povídala – to jsme věděli všichni.“ Pokud se prý prokáže, že BIS informace z odposlechů měla k dispozici a pracovala s nimi jiným než zákonným způsobem, tak je to Langova plná zodpovědnost.
Verze Lang: Na tato slova reagoval pro čtvrteční Právo šéf BIS následovně: „Byl bych blázen, kdybych si to nechal pro sebe.“ Již v úterý po nakonec odpískaném jednání se sněmovní komisí pro kontrolu BIS nicméně Lang před kamerami připustil, že odposlechy mohly skutečně uniknout z jím vedené tajné služby.

Právník a bývalý vyšetřovatel Zdeněk Ondráček pro ČESKOU POZICI vysvětluje, proč by neměl být problém dohledat, odkud odposlechy skutečně unikly.

Praxe policejní

V běžném trestním řízení, které vede policie, jsou odposlechy a veškerá administrativa kolem nich vedeny v režimu utajení, a to nejméně ve stupni VYHRAZENÉ. Pokud informace z odposlechů zjištěné mají důkazní hodnotu, je třeba k nim připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. V praxi to znamená, že obsah hovoru je přepsán do textové podoby s rozlišením, kdo je volajícím a kdo volaným. Tento protokol se následně odtajňuje a stává se tak běžnou písemností. K těmto protokolům se přiloží CD s nahrávkou konkrétního záznamu, který se také stává součástí trestního spisu. Ostatní hovory jsou stále v režimu utajení bezpečně uchovávány na policii, a to po dobu 20 let. Zůstávají v archivu proto, aby se mohlo vyvrátit či potvrdit případnou obhajobu osob, které komunikaci vedou.

Pro dohledání, odkud informace unikly, stačí znát číslo telefonu, který byl odposloucháván, a porovnat jej s údaji v archivu policieV jiné trestní věci je možno záznam užít jako důkaz jen tehdy, pokud je vedeno trestní stíhání pro trestné činy uvedené v § 88 odst. 1 trestního řádu („pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva“), nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávaného telefonu. Zdůrazňuji, je-li vedeno trestní stíhání, nikoli trestní řízení. To znamená, že konkrétní osobě již bylo pro konkrétní trestný čin sděleno obvinění. Je-li tedy prováděno pouze prověřování, tyto důkazy použít nelze. Co si to tom kdo myslí, je na možnou diskusi, ale takto to říká zákon. Nic však nevylučuje, aby tyto informace sloužily jako poznatky, na základě kterých bude prováděno dokazování.

Převedeno do konkrétního příkladu: pokud policie odposlouchává osobu podezřelou z distribuce drog a při hovorech zjistí, že tato osoba je v telefonickém kontaktu s úředníkem, který se ji zmíní, že za ovlivnění nějaké zakázky má přislíbený úplatek, nic nebrání v tom tuto informaci použít k rozpracování daného úředníka pro podezření z některého z korupčních trestných činů. Hovor samotný však jako důkaz být použit nemůže.

Pokud tedy dojde k únikům informací z odposlechů u policie, neměl by být zásadní problém dohledat, odkud tyto informace unikly. Stačí znát účastnické číslo odposlouchávaného telefonu a porovnat jej s údaji archivovanými na policii. Dá se tedy zjistit, že tyto informace unikly z konkrétního spisu. Složité, téměř nemožné je však zjistit konkrétní osobu, která za únikem informací stojí, neboť přístup k těmto záznamům má zpravidla několik lidí.

Jak to dělá BIS?

Předpokládejme, že co se týká nakládání a uchovávání záznamů z odposlechů, by tomu u BIS mělo být obdobně. I zde by měla být nějaká evidence, která telefonní čísla, popřípadě kterých účastníků, byla odposlouchávána a s jakým využitím. Možným problémem je, že tyto údaje nebude chtít BIS sdělit. Nad ní nestojí inspektoři z Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), ona má jen svoji vnitřní kontrolu a pak sněmovní výbor. Pokud se tajná služba odkáže, že jde o informace tajného charakteru, popřípadě věc „živou“, není boha mimo samotnou BIS, který by kontrolu provedl.

Pokud informace kriminálního charakteru, které BIS zjistí, dále nezpracovává nebo je nepředává policii, je to služba k ničemuBIS o své činnosti předkládá zprávy prezidentovi, předsedovi vlády a jednotlivým ministrům. Předpokládám, že pokud jsou v těchto zprávách „citlivé“ údaje, mají nějaký stupeň utajení. Pokud ano, existuje pro pohyb těchto písemností určitý řád. Není možno s nimi nakládat jako s obyčejnou písemností a předávat ji komukoli. Pokud je tedy v BIS při práci s utajovanými informacemi nějaký pořádek, musí mít každá písemnost své číslo jednací, musí být uvedeno, v kolika výtiscích byla vyhotovena, komu, kdy a jak byla doručena, popřípadě i kolik bylo pořízeno kopií a kde se nacházejí. Toto vše musí být dohledatelné. Pokud tomu tak není, jde o poručení zákona o ochraně utajovaných informací. Možná dobrý námět pro kontrolu NBÚ.

Víme, že BIS je tajemná organizace, která ve svých veřejných výročních zprávách uvádí zastřené a nekonkrétní informace obecné povahy typu bylo zaznamenáno, že pokud něco, tak by se mohlo to či ono. Každý z příjemců průběžných zpráv z BIS, kterých je ročně před 600, tedy prezident republiky a vláda, si může v případě nejasností požádat o zpřesnění té které informace, popřípadě se dotázat na to, jak bylo s touto informací dále naloženo. Pokud informace kriminálního charakteru, které BIS při své činnosti zjistí, dále nezpracovává nebo je nepředává policii či jiným bezpečnostním sborům, je to služba k ničemu a mělo by dojít k přehodnocení její činnosti.

Pokud se tedy bývalý předseda vlády Topolánek pře s ředitelem BIS Langem, kdo komu a jakou zprávu předal, jak byla konkrétní a jak s ní bylo dále naloženo, je to jen divadlo pro lidi. Zhrzený Topolánek se zviditelňuje a kydá špínu na ostatní členy domovské ODS, která se ho tak potupně zbavila. Věřím, že ředitel BIS Lang nenechá stín pochybnosti na sobě a na úřadu, kterému velí, a doloží sněmovnímu výboru fakta, že jeho úřad má v těchto věcech pořádek. Pokud tomu ale tak není, měl by zvážit své další setrvání v čele BIS.

Počet příspěvků: 16, poslední 1.4.2012 06:58 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.