Špatná rada se prodražit nemusí

Odpovědnost za poskytnutí špatné informace či rady stále vzbuzuje mnoho obav u veřejnosti, především mezi poradci a lidmi ve službách. Největší obavou je, že je příliš široká a přísná. Odpovědnost se vztahuje na všechny osoby, které disponují vědomostmi či schopnostmi, jež běžný člověk nemá. Píše Petr Burzanovský a Michal Bureš.

Občanský zákoník a digitální smlouvy. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Občanský zákoník a digitální smlouvy.

Občanský zákoník v paragrafu 2950 nově zakotvil odpovědnost za škodu způsobenou informací nebo radou. Nejde o úplnou novinku, tato úprava je totiž inspirovaná rakousko-uherským občanským zákoníkem, který u nás vydržel ještě za první republiky. Navíc pro některá povolání, jako jsou advokáti či finanční poradci, taková odpovědnost už dlouho platí na základě zvláštních zákonů – paragraf 2950 nového občanského zákoníku se na ně tedy nepoužije.

Navzdory tomu odpovědnost za škodu způsobenou informací nebo radou způsobila mezi laickou veřejností rozruch. Hlavní obavou bylo, že je odpovědnost příliš široká a přísná.

Kritérium nesprávnosti

Za jakých konkrétních okolností tedy odpovědnost vzniká? Na tuto otázku nelze odpovědět bez citace paragrafu 2950 občanského zákoníku a jeho rozboru: „Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti.“

Kritériem nesprávnosti bude zřejmě faktický rozpor s dosaženou úrovní poznání v oboru

Nositelem odpovědnosti je tedy odborník nebo ten, který se za něho vydává. Nemusí nutně jít o příslušníka profese, jako je lékař či advokát. Odpovědnost se vztahuje na všechny osoby, které disponují vědomostmi či schopnostmi, jež běžný člověk nemá. Pro vznik odpovědnosti musí být podaná informace či rada nesprávná nebo neúplná.

Kritériem nesprávnosti bude zřejmě faktický rozpor s dosaženou úrovní poznání v oboru (postup lege artis), například již existující povinnost lékaře postupovat podle aktuální úrovně poznání v medicíně. Poskytnutím neúplné informace se pravděpodobně myslí předání informace, která vyvolá podobný stav, jako by byla nesprávná, například kdyby odborník ve stavebnictví sice správně popsal postup při stavbě domu, ale nezmínil, že se za pár let rozpadne kvůli špatnému podloží.

Nejistota největší kontroverzi

Dále musí být informace a rady poskytnuty za odměnu. Odměnou se nemyslí jen úplata, tedy situace, kdy je odborník za svou radu zaplacen. Je ji třeba vnímat šířeji, jde o všechny situace, kdy odborník při poskytování rady sleduje vlastní cíle, řečeno jinak, když jedná zištně. Naopak odpovědnost nevyplývá z takzvané společenské úsluhy. Odborník se tedy nemusí obávat, že by mohl být odpovědný za radu, kterou poskytne kamarádovi u piva.

Největší kontroverzi okolo paragrafu 2950 způsobuje nejistota, jde-li o takzvanou subjektivní nebo objektivní odpovědnost

Největší kontroverzi okolo paragrafu 2950 způsobuje nejistota, jde-li o takzvanou subjektivní nebo objektivní odpovědnost. Subjektivní odpovědnost vzniká na základě zavinění, tedy pokud viník jedná alespoň nedbale. V případě objektivní odpovědnosti není zavinění nutnou podmínkou, jde o mnohem přísnější druh odpovědnosti.

Paragraf 2950 občanského zákoníku o zavinění výslovně nemluví, a proto se může zdát, že jde o odpovědnost objektivní. Takový závěr by ale nezapadal do celkového systému pojetí odpovědnosti za škodu. Při stanovení objektivní odpovědnosti se totiž běžně vymezují případy, kdy je možné se z odpovědnosti vyvázat. Paragraf 2950 ale žádné takové ustanovení nemá, a proto odpovědnost za škodu způsobenou informací nebo radou by byla výrazně přísnější než jiný druh odpovědnosti.

Až po vyjádření soudu

Definitivně bude jasno, až se k této věci vyjádří soud. Do té doby ale můžeme usuzovat, že je odpovědnost subjektivní.

Ostatně i zákoník, který byl pro tento paragraf inspirací, tuto odpovědnost považuje za subjektivní. Definitivně bude jasno, až se k této věci vyjádří soud. Do té doby ale můžeme usuzovat, že je odpovědnost subjektivní. V obecné rovině občanský zákoník umožňuje, aby si smluvní strany ujednaly odlišnou míru odpovědnosti, než jaká vyplývá ze zákona.

Takové ujednání ale nesmí být k tíži slabší smluvní strany – typicky spotřebitel. Naopak ve smlouvě mezi dvěma podnikateli bude takové ujednání obvykle přípustné. Přehnané obavy z odpovědnosti za škodu způsobenou informací či radou však nejsou namístě, její úprava není ani zdaleka natolik drakonická, jak se na první pohled zdá.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.