Škodí vedení GAČR vědě, nebo jde o zbytečný hon na čarodějnice?

Kolem grantové agentury je rušno. Může za to problematické vyřazení dvou center excelence z grantové soutěže a plán agentury nepouštět do soutěže navrhovatele, kteří byli v předchozím roce špatně hodnoceni. „Přes vážné výhrady k omezujícím pravidlům by bylo iluzí se domnívat, že pouhá výměna vedení bez podstatného navýšení rozpočtu agentury může přinést nějaký pozitivní efekt,“ komentuje Michal Hocek.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Kolem Grantové agentury ČR (GAČR) je v posledních dnech extrémně rušno.

  • Lidové noviny ve středu upozornily na problematické vyřazení dvou center excelence z grantové soutěže v oblasti společenských věd. Byť dostala desítky kladných posudků, pětičlenné předsednictvo rozhodlo, že byla předražená, a na jejich místo posunula níže umístěné projekty.
  • Akademie věd spolu s Univerzitou Karlovou chtějí zase vyjádření k plánu agentury nepouštět do grantové soutěže navrhovatele, kteří byli v předchozím roce špatně hodnoceni.

Aktuální dění pro ČESKOU POZICI komentuje profesor Michal Hocek z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

KOMENTÁŘ Michala Hocka / V posledních týdnech a měsících se hromadí protesty proti různým bodům stále se měnících pravidel grantové soutěže GAČR, a tento týden se dokonce vzácně shodlo vedení Akademie věd a Univerzity Karlovy ve společném negativním stanovisku vůči nově zavedenému pravidlu, které omezuje přihlášky navrhovatelů hodnocených jako nevyhovující v prvním kole. Zdálo by se tedy, že Předsednictvo GAČR jsou zloduši a škůdci české vědy, které je nutno co nejrychleji odstranit, a pak už nastanou jen pozitiva a sociální jistoty.

Přestože řada omezení, jež byla v grantových pravidlech v posledních letech zavedena, mě osobně poměrně významně postihuje a sám jsem mnohokrát s vedením Grantové agentury ostře polemizoval, současný místy až hysterický tlak mi přijde přehnaný a pro vyrovnanost si nyní nemohu odpustit malou analýzu a srovnání současného stavu a stavu za minulého vedení GAČR a malý rozbor problémů financování základního výzkumu a míry jejich zavinění ze strany vedení agentury.

Vedení minulé a současné

Současné vedení Grantové agentury pracuje v tomto složení od roku 2008 a v roce 2012 bylo znovu jmenováno i na druhé funkční období. Budu tedy srovnávat situaci před rokem 2008 (řekněme období 2003 až 2008) a současný stav.

Období 2003 až 2008 bylo charakterizováno relativní hojností prostředků pro základní výzkum – kromě GAČR existovala ještě dobře fungující Grantová agentura Akademie věd (GAAV), a hlavně ministerstvo školství (MŠMT) štědře financovalo centra typu 1M a LC (v podstatě velká centra excelence). Bylo tedy mnoho možností, kde žádat o peníze, a ještě relativně méně dobrých vědeckých týmů, takže vlastně všichni výborní, dobří i průměrní měli celkem dost peněz a byli spokojeni. Fungoval však tehdy GAČR lépe a transparentněji než nyní? Dovoluji si tvrdit, že v žádném případě!

Výsledkem byla víceméně loterie, která dávala vlastně skoro každému vysokou šanci na získání alespoň malé podporyV tehdejším systému byla každá přihláška přidělena jen jednomu zpravodaji, který sám vybíral tuzemské i zahraniční oponenty, a mohl tedy vlastně bez kontroly sám zásadně ovlivňovat posouzení dané přihlášky (například typicky výběr zahraničních oponentů z Polska a Slovenska prakticky garantoval 100bodové hodnocení a udělení grantu, zatímco výběr oponenta z USA nebo Velké Británie znamenal i pro excelentní grant maximálně 80 bodů, a tudíž pád pod čáru).

Hodnocení bylo postaveno na mechanickém zprůměrování bodování všech posudků (které byly prakticky všechny kladné a blížící se 100 bodům, takže často rozhodovaly setiny procenta rozdílu) externích oponentů, kteří hodnotili obvykle jen jeden grant, takže nemohli srovnávat relativní kvalitu přihlášek.

Výsledkem byla víceméně loterie, která při tehdejší úspěšnosti kolem 30 procent a možnosti podávat neomezený počet přihlášek dávala vlastně skoro každému vysokou šanci na získání alespoň malé podpory, prakticky však bylo nemožné z grantů GAČR uživit větší interdisciplinární tým a financovat větší projekty (spíše se psaly a financovaly malé inkrementální projekty za málo peněz).

Současné vedení od roku 2009 zavedlo na místní poměry revoluční (ale v zahraničí běžný) systém panelového hodnocení, kdy už v prvním kole každou přihlášku nezávisle posuzují a porovnávají (s ostatními přihláškami) čtyři členové panelu (odborníci z různých institucí), a teprve potom jsou přihlášky diskutovány na schůzi panelu, kde je eliminováno spodních 30 procent a zbytek je poslán zahraničním oponentům, na jejichž výběru se opět shodne celý panel.

Tím, že v každém panelu jsou členové z různých (vzájemně konkurenčních) institucí a že jsou do panelů vybíráni špičkoví vědci, je zaručeno, že se „ohlídají“Ve druhém kole potom panelisté vidí všechny zahraniční posudky a s jejich pomocí všichni (kromě střetů zájmů, samozřejmě) nezávisle hodnotí a srovnávají všechny přihlášky. A opět teprve poté, co je bodování ukončeno, se na druhé schůzi panelu každý grant diskutuje a panel všechny finálně oboduje a seřadí do pořadí. Tím, že v každém panelu jsou členové z různých (vzájemně konkurenčních) institucí a že jsou do panelů vybíráni špičkoví vědci, je zaručeno, že se „ohlídají“ proti jakékoli formě ovlivňování a posuzování je maximálně transparentní a objektivní.

Působil jsem v panelu Grantové agentury čtyři roky a shoda celého panelu na nejlepších a nejhorších grantech byla vždy velmi dobrá – i když při celkové nízké úspěšnosti skončí i relativně kvalitní projekt často „pod čarou“. Každopádně je tento způsob panelového posuzování zásadním zlepšením proti předchozímu stavu a jeho zavedení je nepochybně zásluhou současného Předsednictva GAČR (zde mu dávám jednoznačně kladné body).

Omezené možnosti financování výzkumu

Problémem financování základního výzkumu v Česku tedy rozhodně není špatný způsob posuzování přihlášek, ale velmi omezené možnosti, kde o grant žádat (základní výzkum nyní podporuje už jen GAČR), a velmi omezené disponibilní prostředky na jeho financování – přestože rozpočet Grantové agentury ČR byl proti situaci v roce 2008 významně navýšen, rozhodně nedosahuje součtu tehdejších prostředků GAČR, GAAV a MŠMT dohromady (velká část prostředků odtekla na kofinancování evropských projektů a do aplikovaného výzkumu) a povinné zahrnutí platů granty výrazně prodražilo.

Stagnující, či dokonce snižující se rozpočet a zároveň více potenciálních žadatelů logicky vede ke snižování úspěšnosti grantové soutěže GAČRNa druhou stranu je čím dál více „hladových krků“, protože se postavila a rozjela řada nových výzkumných center (v rámci Operačního programu Výzkum a Vývoj pro Inovace, OP VaVpI) a i na stávajících institucích vyrostla a ze zahraničí se navrátila nová generace velmi kvalitních vědců, kteří pochopitelně žádají o granty.

Stagnující, či dokonce snižující se rozpočet a zároveň více potenciálních žadatelů logicky vede ke snižování úspěšnosti grantové soutěže GAČR a jeho předsednictvo pod tlakem a kritikou z různých stran – od vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), přes Akademii věd a univerzity až po fórum Věda žije! – začalo postupně zavádět omezující opatření.

Ještě v roce 2009 bylo možno podat libovolný počet přihlášek od jednoho žadatele a granty byly možné až na pět let, ale už následující roky se napřed omezil počet přihlášek na 1+1 (navrhovatel plus spolunavrhovatel) a postupně až na pouhou jedinou možnou přihlášku (navrhovatel nebo spolunavrhovatel) a maximální doba řešení grantu se zkrátila na tři roky. Vedení GAČR dokonce vážně diskutovalo variantu omezit maximální počet aktivních grantů na dva pro jednoho řešitele, ale k tomuto opatření naštěstí zatím nedošlo.

Všechna tato opatření zásadním způsobem omezovala možnosti financování velkých týmůVšechna tato opatření zásadním způsobem omezovala možnosti financování velkých týmů a v konečném důsledku vedla a vedou ke kompartmentalizaci vědy, kdy místo toho, aby o granty žádal vedoucí týmu, tak se další grantové přihlášky píší na „bílé koně“ (členy týmu, kteří daný projekt skutečně nevymysleli a neřídí) a velké týmy se časem začnou drobit do menších (a místo velkých interdisciplinárních projektů se opět vrátíme k inkrementálním malým projektům). Důsledky těchto omezení, pokud budou platit delší dobu, budou velice negativní. A bohužel ani nevedou k optickému zvyšování úspěšnosti, protože vědci v panice využívají jakékoli možnosti podávat grantové přihlášky (viz výše) a celkově jich podají více, než kdyby se jejich podávání neregulovalo.

Nepochybně na tom vinu nese Předsednictvo GAČR (zde dávám palec dolů), ale velký podíl je i na RVVI a politicích, kteří na vedení Grantové agentury tlačí, aby „něco udělali“ proti snižování úspěšnosti, ale přes výše uvedené skutečnosti rozpočet GAČR nenavyšují. Doporučil bych omezení zrušit a vrátit alespoň model 1+1 a pětileté granty – i s rizikem snížení úspěšnosti.

Juniorské granty a další omezení

V posledních týdnech jsou předmětem velké kritiky nově vypsané Juniorské granty a budoucí omezení možnosti podávat grant, pokud navrhovatel bude vyhodnocen jako nevyhovující v prvním kole hodnocení.

Program byl spíše zneužíván k vylepšování rozpočtů velkých týmů, kdy vedoucí obvykle napsal pár menších grantů „na mladé“Otázka juniorských grantů je celkem jednoznačná. V minulosti financované postdoktorské granty, které byly omezeny do čtyř let po PhD., se míjely účinkem, protože nejlepší mladí vědci, kteří strávili několik let na postdoktorských stážích na špičkových pracovištích v zahraničí a po návratu se snažili etablovat vlastní nezávislou skupinu, se do této lhůty nevešli a program byl spíše zneužíván k vylepšování rozpočtů velkých týmů, kdy vedoucí obvykle napsal pár menších grantů „na mladé“.

Proto byl tento program naprosto správně nahrazen programem juniorských grantů, které jsou už ze zadání určeny pro začínající nezávislé vědce a lhůta je rozšířena na osm let po PhD. a věkovou hranici 35 let. Požadována je alespoň půlroční zahraniční postdoktorská stáž, což je opět naprosto v pořádku, protože takováto stáž je nutným a nepominutelným stupněm v akademické kariéře, rozšiřuje rozhledy a omezuje nežádoucí inbreeding. Zde jsou hysterické protesty mladých kolegyň a kolegů z fóra Věda žije! opravdu zcela mimo mísu a jen mě utvrzují v tom, že to pravidlo bylo potřebné – už jen proto, aby si mladí adepti na vědeckou kariéru srovnali hodnoty a rovnou počítali s tím, že po dokončení PhD. je třeba co nejrychleji odjet na dobrý postdok. a teprve potom se rozhlížet po možnostech samostatného výzkumu.

Tvrzení, že pravidla tohoto programů jsou nepřátelská vůči ženám a matkám, je opět nerelevantní, protože mateřská nebo rodičovská dovolená prodlužuje obě lhůty pro eligibilitu a v případě otěhotnění a mateřské během řešení grantu umožňují pravidla snížit úvazek PI na minimum a najmout si postdoka, který bude grant řešit pod vedením řešitelky či řešitele na mateřské. Jsem přesvědčen, že Juniorské granty umožní vyrůst nové generaci excelentních mladých samostatných vědců, kteří kvalitu vědy v této zemi významně posunou dopředu. Zde tedy jednoznačně kladné body pro GAČR.

Omezení rok po neúspěchu: Kupodivu nejvíce kritiky vyvolalo opatření, které by mělo v příštím roce omezit možnosti podávat grant pro navrhovatele, který bude vyhodnocen jako nevyhovující v prvním kole hodnocení. Ze všech omezujících pravidel (která kritizuji výše) je toto vlastně nejbenignější (i když možná zbytečné a nic nepřinášející).

Trochu se omezí administrativní zátěž s posuzováním podprůměrných projektů, žádné zásadní zlepšení situace to nicméně nepřineseZe svých čtyřletých zkušeností v panelu Grantové agentury můžu jednoznačně prohlásit, že v prvním kole jsou vyřazeny jako nevyhovující pouze hluboce podprůměrné projekty hluboce podprůměrných navrhovatelů, u kterých je šance na získání grantu v následujícím roce limitně blízká nule. Toto opatření možná přinutí některé notoricky neúspěšné žadatele více přemýšlet, jestli opravdu letos chtějí podat příslušnou přihlášku, nebo zda si nemají raději počkat, až budou mít více publikací a lepší výchozí pozici.

Trochu se tedy omezí administrativní zátěž s posuzováním podprůměrných projektů, žádné zásadní zlepšení situace to nicméně nepřinese, protože rozhoduje pouze to, kolik a jak kvalitních projektů GAČR podpoří (a nikoli to, kolik jich zůstane pod čarou). Zde je tedy moje hodnocení neutrální – ani dobře, ani špatně (rozhodně to mělo být lépe komunikováno, ale každopádně lepší než případné další omezování těch úspěšných!).

Krok dopředu, ale...

Závěrem mi nezbývá než shrnout, že přes vážné výhrady k omezujícím pravidlům (z části vynucených zvenku) musím působení současného Předsednictva Grantové agentury hodnotit pozitivně jako krok dopředu a bylo by iluzí se domnívat, že pouhá výměna vedení agentury bez podstatného navýšení jejího rozpočtu může přinést nějaký pozitivní efekt.

Pokud nedojde k zásadnímu navýšení rozpočtu, věda a výzkum v Česku zažijí v horizontu několika málo let kompletní black-outBohužel, politici nedbají na předchozí závazky vyplývající z asociačních dohod s EU, kdy na jedné straně závodí v tom, aby se vyčerpaly veškeré evropské dotace a postavily všechny infrastruktury v rámci OP VaVpI, ale už se nehlásí k tomu, že bude třeba adekvátně navýšit nejen institucionální, ale i věcné prostředky na výzkum a vývoj, včetně významného posílení rozpočtu Grantové agentury ČR.

Je zřejmé, že pokud k zásadnímu navýšení rozpočtu nedojde, tak věda a výzkum v Česku zažijí v horizontu několika málo let kompletní black-out. A tak nezbývá než doufat, že současná vláda si tento problém uvědomuje a bude připravena jej urychleně řešit.

Související článek ČESKÉ POZICE:

, Michal Hocek