Rozdělme eurozónu! Konečně je tu rozumný manifest.

Skupina evropských ekonomů podepsala výzvu k odchodu silných severních zemí z měnové unie. Slabší jih by si ještě nějaký čas ponechal euro.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Skupina 18 evropských ekonomů, mezi nimi viceguvernér české národní banky Mojmír Hampl, podepsala manifest vyzývající k rozdělení eurozóny. Silné severní státy by měly podle dokumentu z měnové unie vystoupit, zatímco ty slabší – jižní – by si euro ponechaly, ovšem s nižší hodnotou. Nad obsahem a významem manifestu se zamýšlí Bohumil J. Studýnka.

Díky opakovaným zmínkám na německém serveru Deutsche Wirtschafts Nachrichten nezapadl nový evropský manifest zaměřený na řešení krize eurozóny. Jde o stručný, úderný a věcný dokument, jejž lze komentovat slovy: směřuje k zachování dědictví několika generací tvůrčích evropských ekonomů, poctivých realistických politiků a demokraticky volících občanů zemí někdejšího Evropského hospodářského společenství, dnešní Evropské unie.

Řeč je o European Solidarity Manifesto, pod nějž připojila svůj podpis skupina 18 evropských ekonomů, politiků a měnových expertů. Jejich zjevným motivem je zájem na zachování podstaty více než půlstoletí trvající snahy o integraci. Dokument vznikl již letos v lednu, jenže zapadl ve vřavě dosavadní stereotypní resuscitace „posvátné krávy“ eurozóny. Tento resuscitační model se tváří jako zachraňování myšlenky fungující evropské integrace samotné, ba dokonce euroatlantické civilizace vůbec. Prakticky nepovšimnut zůstal dokument snad pro svoji skromnost, věcnost a správné označení problémů.

Euro Evropu rozštěpilo

V čem tedy ve stručnosti spočívá řešení uvedené v manifestu? Navrhuje se:

  • Citlivé rozdělení dnešní eurozóny: jižní část s dosavadním eurem bude moci provádět konkurenceschopné korekce svého kurzu vůči produktivnějším severním zemím. Ty vystoupí z eurozóny. Jestli to bude návrat k dřívějším národním měnám na severu i na jihu, to je již jen druhořadým technickým problémem.
  • Ukončení politiky „hlubokých kapes“ severu, z nichž se neúčinně sanuje krize zadluženosti jihu. Neboli ukončení experimentu společné měny.

Při povrchním pohledu se může zdát, že manifest je jedním z útoků na podstatu Evropské unie. Takový zjednodušený výklad se hodí hektickým „schvalovačům“ hloupostí pocházejících z unijní byrokracie a zbožných přání profesionálních europolitiků. Stejně tak vyhovuje falanze europesimistů a rádoby destruktorů.

Vznikly dvě oblasti nesourodého a pozitivně nekorelujícího hospodářského a politického vývojeManifest však věcně konstatuje, že návrhy a postupná realizace projektu společné evropské měny ve stále ještě velmi se lišících evropských ekonomikách neodpovídají době. Zmiňovaný německý server to popsal výstižnou větou: „Euro Evropu neposílilo, ale naopak rozštěpilo.“ Vznikly tím dvě oblasti nesourodého a pozitivně nekorelujícího hospodářského a politického vývoje. Důvodem bylo porušení mezinárodního měnového rozumu zavedením fixního eura bez možnosti korekce národními kurzy měn při existenci volného trhu.

Výsledky jsou známé, společná měna:

  • uvrhává Jih do propasti iluzorní nadspotřeby a neumožňuje návrat ke skutečné konkurenceschopnosti a k efektivnímu řešení zadluženosti;
  • blokuje možnosti Severu pokračovat v růstovém, inovativním a tvůrčím vedení Evropy – ořezává totiž její limitovaný potenciál. Nutí Sever sanovat hříchy jižních zemí prostředky, jež by mohly být použity ve prospěch rozvoje.

Výkladů současného problematického stavu jsou již k mání a prostému pochopení stohy. Náprava spočívá v tom, že Evropa demontuje eurozónu a její měnu – to vysněné, ale neexistující perpetuum mobile, které je stále nesmyslem nejen pro fyziky, ale i pro ekonomy. Nemusí se přitom bořit celá evropská železniční síť, stačí odstranit jednu nesprávnou kolej, na kterou byly přesměrovány všechny vlaky naráz, čímž vzniklo napřed úzké hrdlo a dnes prakticky již jen slepý konec.

Důstojně obléci císaře

Nové možnosti řešení vycházejí z výsledků německých parlamentních voleb i zdravého rozumu německé kancléřky Angely Merkelové a jejího týmu. Prostě letos někdo konečně řekl: „Císař je nahý.“ Neznamená to však jej (tedy Evropskou unii) zabít, ale znovu důstojně obléci, aby mohl dále fungovat jako státník, globální partner pro jiné a budovatel. Novým přístupem Merkelové získávají tyto návrhy novou politickou váhu.

Text vyzývá k šetrnému zrušení Evropské měnové unie jako zóny, která není optimální měnovou oblastíManifest obsahuje stručný výčet základních kroků k nápravě jedné dílčí chyby (bohužel té nejfatálnější – zavedení společné měny), aby se vytvořily předpoklady dalších padesáti let úspěšného ekonomického, měnového a mezinárodněpolitického vývoje Evropy. Nic více, žádné fangle v jakýchkoliv barvách. Dokument je jistě míněn alternativně i pro realizační fázi s nezbytnými zpětnými vazbami.

Manifest zcela nepokrytě deklaruje, že jej nelze chápat jako útok na samu Evropskou unii. Strategie spočívá v „řízeném rozdělení eurozóny za účelem zachování nejcennějších dosažených úspěchů evropské integrace“. Nemá přitom zničit „největší politický a ekonomický výsledek poválečné Evropy – její společný trh a unii jako takovou“.

Jak prosté

Již čeští husité v tehdejším Táboře poznali, jak nesmyslné jsou kádě, kam se bez rozmyslu odhazuje bohatství jako do populistické žumpy. Dnešní pomyslné kádě s eurem byly chápány a dětinsky oslavovány jako velký krok k celoevropské prosperitě, přitom se staly cestou do nicoty pod heslem „každý další den přežití nefungujícího se počítá, budoucnost EU je nám volná“.

Je to tak prosté. Přišli na to i v hynoucí Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), když od roku 1988 začali vědomě ukončovat nefunkční ekonomickou brzdu – „převoditelný rubl“. Tato chyba se asi v rozmachu světovosti a zázračné jasnozřivosti stává všem režimům. Musí se ale řešit – lépe pozdě než později.

„Je v nejlepším zájmu Evropské unie vrátit se k ekonomickému růstu – nejlepší garanci stability a prosperity“Vyřešit je třeba i nový systém řízení monetárních věcí a spolupráci uvnitř dnešní EU. Jde o postupný úkol pro kvalitní měnové experty a ekonomy, vynechat je nutné „kývače“, „držitele“ osobních postů a hlasatele prázdných postulátů.

Na návrhu dokumentu se podíleli akademici, ekonomové, měnoví experti, poctivě to myslící politici z Jihu, Severu i nečlenských zemí eurozóny. Od Portugalska, Španělska po Dánsko a Polsko. Ke cti Česka nutno zmínit, že jedním ze signatářů a tvůrců manifestu je i dlouhodobě nebojácný a konstruktivní viceguvernér ČNB Mojmír Hampl. Podtrhněme, že Hampl je de facto jediným signatářem, který postavil v sázku nejen odborné jméno, ale i současnou vysokou funkci v centrální bance – bez „předpodělanosti“ a upachtěného zavděčování se jakékoli světové straně.