Roman Joch: Václav Klaus je jako lev v zimě

Pro exprezidenta se po volbách v ODS místo najde. Má totiž potenciál získat hlasy v čele euroskeptické kandidátky do Evropského parlamentu.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

KOMENTÁŘ Romana Jocha / Tak nakonec „do toho“ nešel, Václav Klaus se rozhodl v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny nekandidovat. Musím říct, že mě překvapil. Čekal jsem, že „do toho“ půjde. Že politický subjekt založí, či nějaké sjednotí, či něco z něčeho odtrhne a pak to sjednotí – a v čele toho všeho kandidovat bude. Jak jsem na ČESKÉ POZICI psal už před třemi týdny, Klausův vstup do aktivní stranické politiky by nyní ODS nepomohl, nýbrž uškodil, leč Klaus samotný by se svým vlastním subjektem měl potenciál „udělat“ až 10 procent.

Ale on se to rozhodl neudělat – určitě vzdor touze, která u něho musela být silná – a dal přednost rozvážnosti a uvážlivosti. Onen pokus by totiž byl pro něj velice rizikový. To dosvědčuje, že Klaus stále uvažuje racionálně.

Klausovo nesmírné pokušení

Vůbec nepochybuji o tom, že lidé z Klausova okolí ho do toho tlačili výrazně a nyní musejí být zklamaní. On je totiž stále magnetem či hvězdou pro alespoň část voličů, zatímco oni bez něho nemají šanci do sněmovny vstoupit sami či vlastními silami vůbec. Oni jsou „nevolitelní“; on volitelný (tak do těch 10 procent) je; oni mají šanci být zvoleni jen pod jeho křídly. Oni chtějí využít jeho pro své účely, aniž by pro něho představovali jakoukoli přidanou hodnotu; on však na takovýto vztah zvyklý není; v minulosti Klaus vždy umně využíval jiné pro sebe, aniž by pro ně udělal mnoho.

A samozřejmě, nyní je to elder statesman, zkušený státník po své aktivní politické kariéře, který se těší určitému respektu, spíše v zahraničí. (Bývalí státníci se většinou těší většímu respektu v zahraničí než u sebe doma.) Jeho případný neúspěch by jeho reputaci definitivně a nevratně poškodil. A případný úspěch? Do 10 procent ve volbách a tomu odpovídající zastoupení ve výrazně stranicky fragmentizované sněmovně (jak se nyní zdá, že takovou bude) a v ní řadový poslanec v době nadcházející dominance levice. Tedy nic moc. Nic moc pro Klause. Ovšem pro jeho nohsledy nesmírně mnoho.

Klaus se rozhodl vzhledem ke svému statusu a reputaci rozvážně a uvážlivě. Ale pokušení to muselo být nesmírné...Klaus se rozhodl vzhledem ke svému statusu a reputaci rozvážně a uvážlivě. Ale pokušení to muselo být nesmírné...

Co rozhodlo? Možná to, že z ODS se ke Klausovi neodtrhlo (či neprojevilo ochotu odtrhnout se) „dost“. Žádné široké segmenty strany, žádné celé organizace. Jen jednotlivci. A Boris Šťastný, Pavel Bém či Petr Štěpánek by za sebou do nové klausovské koalice nepřitáhli žádné voliče, jen sebe. Oni nejsou političtí lídři, kteří mají za sebou svůj segment populace, který by jako vklad mohli do nové politicko-stranické „akciovky“ vložit. Mohli by vložit jen sebe coby individua, a to je málo.

Jana Bobošíková, jakkoli se jí kdekdo může vysmívat a jakkoli se může kdekomu zdát být dryáčnická a její voliči jako nikoli dostatečně salonfähig (řečeno velice decentně), ona však své voliče má. V prvním kole prezidentských voleb letos v lednu získala 2,4 procenta hlasů a ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 3,7 procenta hlasů. Tedy ona by do nové koalice mohla přispět nějakými těmi v bratru třemi procenty hlasů. A je-li nutností překročit pět procent, není to vůbec malý vklad.

Kolika procenty by však mohli přispět Bém, Šťastný, Štěpánek? Kolika libertariánští euroskeptici sdružení ve Straně svobodných občanů Petra Macha? Ani jedním? Aha...

Další námluvy nevyšly

Taky nebylo hloupé ucházet se o podporu mladých křesťanských konzervativců z prostředí MKD (Mladí křesťanští demokraté), kdysi (dodnes?) mládežnické organizace KDU-ČSL, k níž se ale jejich mateřská strana ke své škodě a z vlastní nesmírné hlouposti chová velice macešsky. Není-li o členy MKD, kteří alespoň něco dělají, zájem v KDU-ČSL, možná bude o ně větší zájem u klausovců. Gambit klausovců ucházet se o MKD nebyl vůbec špatný...

V posledku by vše musel oddřít Klaus samotný – s určitým příspěvkem Bobošíkové – a všichni ostatní by se vezli na jeho zádechRovněž gambit s Topolánkem. Dva první předsedové ODS, každý z nich má za sebou určité úspěchy (a prohry), kteří se ve svém aktivním politickém působení lidsky šťavnatě nenáviděli. Klaus, představitel křídla ostře euroskeptického, vlažného až podezřívavého vůči Washingtonu, o to více přátelského k Moskvě; Topolánek představitel křídla velice pro-amerického, pragmaticky přátelského vůči Bruselu, a na přízeň Moskvy kašlajícího – tito dva by se nyní spojili, aby zachraňovali pravici v troskách. Jediné oko by nezůstalo suché…

Jenže ani tento gambit nevyšel. Pro Topolánka by bylo přitažlivé vystavět to na tandemu Klaus-Topolánek. Představa, že by byl na jedné úrovni s Bobošíkovou a musel například na mítincích vystupovat na pódiu vedle ní coby své politické sestry, však pro Topolánka, jenž si uvědomuje latentní nebezpečí nacionalismu ve střední Evropě, nebyla nijak lákavá či svůdná, mírně řečeno. Takže tudy cesta nevedla a Topolánek couvnul.

Jinými slovy: v posledku by vše musel oddřít Klaus samotný – s určitým příspěvkem Bobošíkové – a všichni ostatní by se vezli na jeho zádech.

Pro Klause se v ODS místo najde

Klaus má největší potenciál získávat hlasy v čele euroskeptické kandidátky do Evropského parlamentuTakže se nakonec rozhodl „do toho“ nejít. Získat realisticky šest až deset procent je pro Klause málo. Vždy odmítal malé strany. Jeho představou konzistentně byla jedna velká strana na pravici zformovaná k obrazu jeho vlastnímu (proto i kdyby se TOP 09 stala stranou velkou a hegemonem na pravici, Klaus k ní láskou nikdy nezahoří – není totiž „jeho“). A jedna velká strana na levici zformovaná k obrazu jeho „nesmrtelného“ (přeřekl se, chtěl říci nesmiřitelného) protivníka, ve skutečnosti však politického partnera a spojence Miloše Zemana.

Co dál? Po Klausovi byla nyní malá „poptávka“ uvnitř ODS a je iluzí myslet si, že bude větší po volbách. ODS nyní potřebuje jakoukoli pomoc, které se jí může dostat, a přesto Klause rozumně „nepovolala do zbraně“. Klaus by jí v domácí politice už nepomohl, naopak by straně uškodil.

Přesto však Klaus, který, jak věřím, měl ten již několikrát zmiňovaný desetiprocentní potenciál – avšak za cenu toho, že by vzal voliče ODS (své fanoušky), a tím dále srážel její preference do hlubin –, svým rozhodnutím samostatně nekandidovat velice občanským demokratům pomohl. ODS mu musí být svým způsobem vděčná za to, že se neodhodlal vůči ní sehrát roli kazisvěta.

Bude „povolán“ do ODS po volbách? Ve vnitřní, domácí politice jen těžko. Jak jsem uvedl, v ní už pro ODS není přínosem, nýbrž břemenem. Navíc očekávání ohledně výsledku ODS ve volbách jsou nyní tak nízká, že skutečný výsledek vzhledem k očekáváním žádnou katastrofou nebude.

Přesto pro Klause (nebo právě proto, že se nyní rozhodl proti ODS nekandidovat) bude v ODS po volbách určité místo. On má totiž největší potenciál získávat hlasy v čele euroskeptické kandidátky do Evropského parlamentu. To je jeho nyní nejproslulejší téma a v tom má potenciál přitahovat voliče – nacionalistické a radikálně euroskeptické – největší.

Václav Klaus je nyní lvem v zimě. Je v zimě svého politického života – nikoli na jaře (když byl federálním ministrem financí), v létě (když byl premiérem), či na podzim (když byl prezidentem), nýbrž už v zimě. Ale stále je – na rozdíl od svých nohsledů – lvem; schopen drápnout, kousnout či překvapit.

Počet příspěvků: 3, poslední 1.9.2013 12:16 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.