Ceska Pozice

Roman Joch: „Deal“ Západu a Islámské republiky ajatolláhů není dobrý

Pět důvodů, proč se obávat Ženevské dohody o íránském jaderném programu mezi Washingtonem a Teheránem a být v jejím případě pesimistou.

Roman Joch 6.12.2013

foto: © ReutersČeská pozice

KOMENTÁŘ Romana Jocha / Někteří komentátoři hodnotí nedělní Ženevskou dohodu o íránském jaderném programu mezi Washingtonem a Teheránem kladně – jsou nadšení a plní dobrých očekávání do budoucna. Toto nadšení a očekávání nesdílím, dohoda mě naopak naplňuje obavami a pesimismem. A to z pěti důvodů.

1. Dle dohody Írán nemusí svůj jaderný program zrušit, ale jen de facto zmrazit. Její hlavní náplní je v podstatě zachovat status quo, nikoliv demontovat íránský jaderný program.
Výměnou za to jsou na příštích šest měsíců zrušeny přísné sankce vůči Íránu, které byly nemilosrdně účinné. Řečeno jinak, Írán dosáhl všeho, co chtěl, aniž by musel mnoho slíbit. Jde jednoznačně o ústupek Západu a vítězství ajatolláhů.

2. Situace je nyní z hlediska rozvoje íránského jaderného programu nebezpečnější než před dohodou, neboť sankce ochromovaly Írán i jeho jaderný program. Ty však byly zrušeny a Írán i jeho jaderný program mohou nyní volněji dýchat.

3. Jako by se současný americký prezident Barack Obama smířil s íránskou atomovou bombou a domníval se, že Írán lze stejně jako za studené války Sovětský svaz či komunistickou Čínu zadržovat a od použití atomových zbraní odstrašovat hrozbou následné masivní jaderné odplaty. Tento předpoklad možná platit bude, možná však nikoliv.
Jaderné odstrašení v zásadě platí na ty, kdo nechtějí zemřít, cení si života na tomto světě, a tudíž buď v žádný posmrtný život nevěří, anebo pokud v něj věří, pak si navzdory tomu – nebo možná právě proto – váží milionů nevinných lidských životů a nechtějí je nechat zmařit. Neplatí však na ty, kdo se na svou smrt i milionů dalších těší. Ať tak či onak, platí dva poznatky:

4. Prezident Obama projevil mimořádnou necitlivost k zájmům, obavám a názorům hlavních spojenců USA v regionu – Izraele (spojenectví založené na hodnotách) a Saúdské Arábie (spojenectví založené na zájmech).
Prezident Barack Obama projevil mimořádnou necitlivost k zájmům, obavám a názorům hlavních spojenců USA v regionu –Izraele a Saúdské ArábieI kdyby měl tisíckrát pravdu o neškodnosti záměrů íránských ajatolláhů (což vůbec není, mírně řečeno, samozřejmé), je vždy problematické, nezohlední-li mocnost názory, zájmy a obavy svých tradičních spojenců. Jak Izrael, tak Saúdská Arábie proti této dohodě ostře vystupovaly a vystupují, neboť režim ajatolláhů v Islámské republice považují za mnohem nebezpečnější, než si o něm myslí Obama.
V zahraniční politice nikdy nezískáte nové přátele špatným, drsným či přehlíživým chováním k těm dosavadním. Nikdo nikdy si v ní nepolepšil tím, že se ke svým nepřátelům choval lépe než ke svým přátelům. Je pošetilou iluzí, že z nepřátel lze učinit přátele tím, že ty dosavadní přehlížíme, ponížíme, urazíme nebo zavrhneme. A nelze se zbavit dojmu, že Obama založil svou zahraniční politiku (a to nejen vůči Blízkému východu) právě na tomto postoji.

5. Nebude se možné divit, pokud Izrael a Saúdská Arábie toto chování vyhodnotí tak, že USA už nejsou za prezidenta Baracka Husseina Obamy ve své politice vůči Blízkému východu spojeneckou, ale neutrální zemí. Co z toho vyplývá?

Shrnuto, tento „deal“ Západu a Islámské republiky ajatolláhů

Skutečně je to tak dobrý „deal“?

zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.