Riziko obnovitelných zdrojů energie: žádní ptáci, stromy ani příroda

Německá okurková hysterie a německé, respektive italské stop atomovým elektrárnám jsou honem na čarodějnice, čirá iracionalita.

Ve znamení obnovitelných, alternativních zdrojů energie přijdou obrovská území o svou přirozenou tvář. Kam oko dohlédne, všude samé větrné farmy, solární panely, přepráškované monokultury řepky, plantáže palem olejných, které zabírají místo deštných pral | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ve znamení obnovitelných, alternativních zdrojů energie přijdou obrovská území o svou přirozenou tvář. Kam oko dohlédne, všude samé větrné farmy, solární panely, přepráškované monokultury řepky, plantáže palem olejných, které zabírají místo deštných pral | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Ve znamení obnovitelných, alternativních zdrojů energie přijdou obrovská území o svou přirozenou tvář. Kam oko dohlédne, všude samé větrné farmy, solární panely, přepráškované monokultury řepky, plantáže palem olejných, které zabírají místo deštných pral

Okurky už tu jednou byly. Měli jsme to štěstí. Jednou už o nich byla řeč. Vzpomínáte? Evropská unie pronikla do obecného povědomí Středoevropanů prostřednictvím zakřivení okurek. To se stalo organickou součástí obecného diskurzu i veřejného folklóru. Nejčastější asociací pojící se k Evropské unii nebyl dlouho José Manuel Barroso ani kapitál, duchovní hodnoty či volný pohyb zboží, nýbrž právě ono jisté zakřivení. To, že Brusel předepisuje a diktuje dokonce i úhel zakřivení okurek.

Okurky znovu útočí. A ani jejich druhý útok není o nic méně absurdní. V Německu propukla průjmová epidemie. Může za ni zmutovaná střevní bakterie. Několik nakažených konzumovalo krátce předtím, než ulehlo na lůžko, salátové okurky. A už jsme měli viníka. Šiřitelem epidemie jsou okurky, konkrétně španělské. Do podvědomí se vkrádala španělská chřipka – snad právě proto španělské…

Nevinné španělské okurky

Jak se později ukázalo, španělské okurky jsou nevinné, o jiných ani nemluvě. Jenomže na paniku nejsou žádná antibiotika, a proto se kvůli okurkové hysterii zastavil obchod se zeleninou v celé Evropě, a škoda dosahuje několika set milionů eur. Poté, co vyšlo najevo, že okurky jsou v procesu rozpoutaném bakterií EHEC nevinné a čisté jako padlý sníh, spočinula na lavici obžalovaných jedna düsseldorfská restaurace. Okurkovou hysterii vystřídala restaurační panika, načež následovaly klíčky. Dospěli jsme do bodu, kdy už je jistá pouze smrt.

Počet obětí epidemie se pohybuje okolo čtyřiceti, dalším zhruba šesti stům nakaženým selhali ledvin, a proto jsou odkázaní na soustavnou dialýzu. Naprosto originální příběh. Toto nikdo nečekal. Nikoho ani nenapadlo, že epidemiologická bomba nevybuchne někde v Bangladéši nebo v černé Africe, v dalekých zemích postižených tsunami či povodněmi, nýbrž v neuvěřitelně pedantské Germánii s rozvinutým systémem zdravotnictví. Ani by si nikdo nepomyslel, že viníkem bude zrovna koliformní, odvěká spolunájemnice střevní mikroflóry, ze které se zničehonic stane nekontrolovatelná bestie.

Německo kvůli okurkové hysterii nejdřív přivedlo na mizinu trhu se zeleninou, načež se kvůli fukušimské atomové panice se stejnou vervou pustilo do jaderných elektráren

Vše, co se stalo, nutí k zamyšlení. Události upozorňují na meze lidského vědění, na křehkou povahu naší nadvlády nad přírodou, i na to, co naopak jakžtakž víme. Díky moderním technologickým postupům se podařilo během pouhých několika týdnů přečíst kompletní genom zmutované bakterie. Nepřítel je tedy dán.

Detektivové tvrdí, že při vyšetřování zločinů hraje velkou roli přesný popis osoby. Až na minulých dvě stě let se lidstvo protloukalo každodenní realitou, aniž by mělo nejmenší ponětí o nositelích infekčních onemocnění. Fotografie nositele, viníka, však ještě není psychologickým popisem. Ani nahrávky pravidelně se opakujících masakrů ve školách neprozrazují nic o tom, proč a jak se z malého laskavého andílka jednoho dne stane psychopatický zabiják.

Hon na čarodějnice

Nikdo neví, proč a jak zmutovala tato zabijácká bakterie. Nikdo neví, proč se jí nakazili právě ti, kdo se jí nakazili, ani to, jak se nákaza šíří. Dnes už lze spíš přijmout nevědomost, nikoli jako před několika týdny, kdy si různé hypotézy libovaly v roli jistoty. A stejně času bylo třeba, abychom jasně viděli, jak velké škody dokážou napáchat předsudky vydávající se za znalost.

Svět je čím dál rychlejší. Procesy, které kdysi trvaly několik století, se před námi odehrávají během několika týdnů. Určité paradigma nebo předsudek kdysi vydržely několik století, dnes však činí poločas rozpadu sotva dva týdny.

Hon na čarodějnice – hon na okurky. V Evropě byly víc než půl tisíciletí z různých epidemií obviňované čarodějnice. Vypukla-li cholera, rozhořely se hranice. Mylné hypotézy, předsudky, bludy, pověry a mánie se staly součástí života mas. Čarodějnice průjmové epidemie, španělští pěstitelé okurek, byly zničeny jen existenciálně a na svou rehabilitaci nemusely čekat až do osvícenství, jim způsobená škoda však ukazuje, že hypotéza je nebezpečný podnik.

Okurková hypotéza byla popřena během dvou týdnů. Dnes už je jasné, že to, co vypadalo jako hypotéza, byl ve skutečnosti předsudek. Zakládají se snad populární hypotézy naší doby na pevnějších základech? Vyjde o změně klimatu za několik let najevo, že šlo o pouhý předsudek? Hon na čarodějnice, okurková hysterie, atomová panika.

Neuvážená rozhodnutí

Německo kvůli okurkové hysterii nejdřív přivedlo na mizinu trhu se zeleninou, načež se kvůli fukušimské atomové panice se stejnou vervou pustilo do jaderných elektráren. V pozadí tohoto kroku není ani ekologická citlivost, ani reálný odhad rizika. Německá okurková hysterie a německé, respektive italské stop atomovým elektrárnám jsou honem na čarodějnice, čirá iracionalita.

Hlavním nepřítelem už není jedovatý plyn či saze, ale produkt spalování, jenž byl kdysi považován za čistý – oxid uhličitý

Kvůli tomu, že v zemi, která je seizmicky extrémně rizikovou oblastí, zaplavila jednu atomovou elektrárnu vlna tsunami, přece nejsou německé atomové elektrárny o nic nebezpečnější. Zvláštní. Stroj společnosti Air France na lince číslo 447 se 1. června 2009 zřítil do Atlantiku s 216 cestujícími a dvanácti členy posádky na palubě, navzdory tomu v důsledku této katastrofy nikoho nenapadlo volat, že bychom měli začít uzavírat letiště. Neuvážená rozhodnutí mi vždy nahánějí strach.

Úspěch? Ve znamení ochrany životního prostředí se nám podařilo skoncovat s jedním alternativním zdrojem energií – s jediným reálným konkurentem fosilního zdroje energie. Teď si můžeme začít lámat hlavu, čím tento zdroj nahradit. Zpátky k uhlí, zpátky k plynu? Začínáme slýchat o tepelných elektrárnách druhé generace, jenže tepelná elektrárna může být moderní nanejvýš dle starých kritérií ochrany životního prostředí.

Krásný zelený svět

Podle ochrany životního prostředí, v jejímž centru je klima, už není hlavním nepřítelem jedovatý plyn či saze, ale produkt spalování, jenž byl kdysi považován za čistý – oxid uhličitý. Ať se kouř filtruje, jak chce, jakmile obsahuje oxid uhličitý, je všechno špatně. Anebo až tak ne? Tepelná elektrárna, která se postaví místo jaderné, už je snad alternativní? A jsou alternativní zdroje energie skutečně alternativní, anebo jsou to spíš takové nebezpečné klíčky?

O skutečném riziku zdrojů energie zvaných obnovitelné a alternativní nikdo nemluví. Například o zvukovém a vizuálním znečištění způsobeném větrnými farmami a jejich vlivu na ptactvo. Hlavním problémem je, že zdroje alternativní energie jsou vzhledem k atomu či fosilnímu zdroji energie mnohem náročnější, co se týče prostoru.

Ve znamení obnovitelných, alternativních zdrojů energie přijdou obrovská území o svou přirozenou tvář. Kam oko dohlédne, všude samé větrné farmy, solární panely, přepráškované monokultury řepky, plantáže palem olejných, které zabírají místo deštných pralesů. Ptáci, stromy, příroda? Nikde nic. Tak toto chcete? Toto je váš cíl? Krásný zelený svět.