Řešení sporu o velvyslance: Livia Klausová se chce věnovat vnoučatům

Manželka exprezidenta by mohla prohlásit, že o post velvyslankyně neusiluje, navrhuje Roman Joch.

Roman Joch 29.4.2013

foto: © ČTKČeská pozice

Českou republikou už delší dobu hýbe „válka institucí“ – prezidenta Miloše Zemana a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga – o jmenování velvyslanců. Dle Ústavy velvyslance jmenuje prezident se souhlasem vlády. Je tedy nutný souhlas obou institucí. Prezident nemůže jmenovat velvyslancem nikoho, s nímž by nesouhlasila vláda, a velvyslancem se nemůže stát nikdo, s nímž by nesouhlasil prezident. Obě instituce mají vůči té druhé právo veta a žádná není s to prosadit svou proti vůli té druhé.

Stejně jako není možné, aby se někdo stal velvyslancem proti vůli prezidenta, jenž ho jmenuje, není ani možné, aby se někdo stal velvyslancem proti vůli vlády, jež zahraniční politiku země určuje, a ministra zahraničí, který je nadřízeným všech velvyslanců.

Mezinárodní ostuda

Velvyslanec není zaměstnancem Kanceláře prezidenta republiky, nýbrž ministerstva zahraničních věcí, od nějž pobírá plat a dostává instrukce. A když někdo jako zaměstnavatel nějakého adepta na zaměstnání nechce, je absurdní, aby mu byl vnucován.

Z toho vyplývá, že mezi prezidentem a vládou, prezidentem a ministrem zahraničí, pokud jde o jmenování velvyslanců, je nasnadě kompromis a dohoda. Pokud nenastanou, zbývá jen jedno řešení – budeme bez velvyslanců. Naše ambasády budou zpravovat chargé d’affaires. Jenže pokud to bude trvat dlouho, bude to považované – po právu – za urážku zemí, v nichž velvyslance mít nebudeme, do nichž je nevyšleme. A reakce se dostaví zanedlouho:

„To vám nestojíme ani za to, abyste k nám vyslali plnohodnotného velvyslance? Pak nám možná ani vy za to nestojíte a svého velvyslance od vás stáhneme… A vaše vnitropolitické problémy nás nezajímají…“

To představuje mezinárodní ostudu pro Českou republiku – a nejen v jedné zemi. Elegantní – velice elegantní – řešení tohoto problému však existuje.

Role pro dámu

Upřímně řečeno – a při vší úctě k paní Livii Kalusové –, být manželkou exprezidenta (expremiéra, exministra...) není pro post velvyslankyně dostatečnou kvalifikací. Není to nic osobního. V případě paní Klausové je to stejně absurdní, jako by to bylo v případě paní Dagmar Havlové, kdyby ji někdo navrhl na velvyslankyni jen proto, že byla manželkou v zahraničí velmi oblíbeného Václava Havla. A stejně absurdní by to bylo i tehdy, kdyby poté, co prezidentu Zemanovi skončí mandát, někdo okamžitě navrhl jeho manželku – paní Ivanu – za velvyslankyni kdekoli.

Z vnitropolitické šlamastyky a zahraničněpolitické ostudy může Česko elegantně vyprostit Livia Klausová

Paní Klausová je dáma, která se těší úctě obyvatel České republiky, byla a je dobrou ekonomkou – odborníci a zasvěcení vědí, že vždy byla lepší a schopnější ekonomkou než její manžel – a je u občanů mnohem populárnější než její manžel. Aby se však stala velvyslankyní jen proto, že její manžel byl kdysi prezidentem, je nevhodné, nepatřičné a trapné. Vůči ní i České republice.

Livia Klausová – ona a jen ona sama – může Česko z této vnitropolitické šlamastyky a zahraničněpolitické ostudy elegantně vyprostit. Mohla by velkoryse, s úsměvem na tváři a šarmantně na tiskové konferenci prohlásit, že ten post velvyslankyně na Slovensku nechce, vůbec o něj neusiluje, a diví se, jak taková bizarní myšlenka mohla vůbec někoho napadnout. K této službě občanské odpovědnosti bychom ji měli všichni vybízet, povzbuzovat a vlastně ji od ní očekávat.

Důvod je jasný: Chce se více věnovat svým vnoučatům.

Počet příspěvků: 17, poslední 12.5.2013 01:29 Zobrazuji posledních 17 příspěvků.