Psát nové zákony pro umělou inteligenci je škodlivý nesmysl

Strašit a bát se bylo a je chytlavé, proto se dnes mluví zejména o regulaci a zákonných pravidlech pro umělou inteligenci. Evropská komise se je rozhodla sepsat a dočkáme se jich koncem letošního března.

Jan Klesla 19.2.2021

Karel Čapek jako robot. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Karel Čapek jako robot.

Tak jim říkej třeba roboti, procedil prý Josef Čapek (1887–1945) mezi zuby, v nichž držel štětce. Bratr Karel ho dle legendy už prý trochu nudil, a především rušil při malování s problémem, jak pojmenovat umělé lidi ve své nové hře. Původní z latiny odvozené slovo „laboři“ mu nesedělo. Nápad staršího sourozence se slovanskou robotou se ujal světově, společně s hrou, která měla slavnostní premiéru v Národním divadle 25. ledna 1921. Je to tedy teprve sto let od chvíle, kdy člověk poprvé slyšel slovo robot a slyšel ho česky.

Za první robotické století se mnoho změnilo. O chytrých strojích dnes uvažujeme spíše jako o umělé inteligenci (AI) než umělých živých bytostech a jako robota si představíme spíš jen mechanickou paži montující automobil. Na druhou stranu původní Čapkova zápletka se zničením lidstva se opakuje pořád dokola, pohříchu zpravidla ochuzená o původní pozitivní konec.

Násobení diskriminace žen či menšin

Strašit a bát se bylo a je chytlavé, proto se není co divit, že se dnes mluví především o regulaci a zákonných pravidlech pro AI. Evropská komise se je dokonce rozhodla sepsat a dočkáme se jich koncem letošního března. Do dalšího století robotů tak pro ně budeme mít zákony. Jen chybějí ti roboti. Co jsou skutečně dnes roboti, a je-li třeba pro ně víc předpisů, je vidět třeba na nejlepších projektech ze soutěže Robothon. Na tu mimochodem naváže v pražském Švandově divadle hra k oslavě výročí napsaná tentokrát už počítačem.

Pravidel a zákonů máme už dnes dost, podnikatelé by asi řekli, že příliš. A většina z nich na roboty a umělé mozky sice přímo nepamatuje, navzdory tomu na ně dopadá, především v oblastech, jako je medicína. Bojíme se, že budou algoritmy násobit diskriminaci žen či menšin.

První místo vyhrála AI aplikace bojující s fake news. Medicína na mor dnešního světa – dezinformace –, již mimochodem v americkém Kongresu sliboval šéf Facebooku a kterou v Česku vyvíjí tým kolem 16letého studenta Matyáše Boháčka. Další byla třeba pomoc seniorům nebo učitelům s výukou matematiky. Ocenění ale získal i další student Matěj Krček, jehož umělá inteligence má asistovat lidem s Alzheimerovou chorobou. Překvapivě nikdo nechtěl ovládnout a zničit svět nebo aspoň pořádně diskriminovat a zneužívat lidi.

Ale počkat, to jsou medicínské aplikace, neměly by se podřídit speciálním pravidlům a povolením? Neměly by se nově regulovat? Neměly. Pravidel a zákonů máme už dnes dost, podnikatelé by asi řekli, že příliš. A většina z nich na roboty a umělé mozky sice přímo nepamatuje, navzdory tomu na ně dopadá, především v oblastech, jako je medicína. Bojíme se, že budou algoritmy násobit diskriminaci žen či menšin.

Na to ale máme Chartu základních práv Evropské unie, která platí pro každého, proto ji před lety neochotně podepisoval český prezident. Stejně přes ni a další zákony neprojde třeba sledování lidí či přímo špiclování, jak se děje v Číně. Ano, je třeba si říct, kdo bude odpovídat za chyby, vady a škody, na to ale máme dávno směrnici, kterou je třeba upravit, na což se také EU chystá, dřív ale prý musíme zregulovat to nebezpečné AI, abychom mu mohli věřit.

Střízlivost a trpělivost

Realitou je, že namísto robota dnes nákup do domácího lockdownu přiveze bývalý pilot, herec či houslista. A i kdyby začala fungovat samořiditelná auta, potřebujeme opravit zákon o silničním provozu, ne psát nový. A co když budou muset rozhodnout dilema, jestli přejedou školku, nebo obětují svého řidiče? Takzvané dilema tramvaje se ve skutečnosti nikdy neodehrálo, a jak naznačuje název, jde o myšlenkový experiment dokonce starší než Čapkovo R. U. R.

Do druhého století robotů si proto přejme trošku střízlivosti a trpělivosti, problémy se mají řešit, až nastanou, základních pravidel máme dost. Namísto toho potřebujeme konečně toho Robota model T.

Jenže opravy a revize zákonů nevynesou palcové titulky, televizní rozhovory či politické body jako strašení a sliby nových a tvrdých evropských nařízení, které všechny ochrání. Pokud se přidržíme automobilového světa – psát dnes všeobjímající celoevropské nařízení o AI je, jako kdyby se v roce 1908 úřady rozhodly, že namísto základního pravidla přednosti zprava vypíšou podrobné emisní a bezpečnostní předpisy, jež musí splňovat nový Ford T.

Konstruktéři by se museli vrátit k výkresům a revoluce v přepravě by se odložila minimálně o několik let, jestli by k ní vůbec došlo. Někdo by mohl namítnout, že bychom dnes neměli takové problémy s emisemi – to ale zavání sovětskou logikou: není člověk, není problém. Pravděpodobně by se prosadily jiné automobilky než Ford, třeba z Evropy, kde by podobný nesmysl nevznikl.

Dnes hrozí, že evropské AI firmy utečou do USA nebo alespoň do Británie, jež dostane úžasný rozvodový dárek – nejlepší mozky z EU, umělé i lidské. Do druhého století robotů si proto přejme trošku střízlivosti a trpělivosti, problémy se mají řešit, až nastanou, základních pravidel máme dost. Namísto toho potřebujeme konečně toho Robota model T.