Proruská klaka v europarlamentu

Euronacionalisté, kteří dle průzkumů mají v květnových volbách do Evropského parlamentu uspět, nejsou jen europotížisté, kteří chtějí dělat rozruch a rozložit stávající elity a evropský projekt reformovat. Jsou to i síly ochotné představovat Putinovu pátou kolonu v Evropské unii.

Roman Joch 5.5.2014

Marine Le Penová a její Národní fronta jsou v zahraniční politice unisono proruští – a schvalují ruskou agresi vůči Ukrajině. foto: Reuters

Marine Le Penová a její Národní fronta jsou v zahraniční politice unisono proruští – a schvalují ruskou agresi vůči Ukrajině.

Podle průzkumů mají v nadcházejících květnových volbách do Evropského parlamentu (EP) výrazně uspět euroskeptické, radikálně nacionalistické strany. Pokud se tak stane, elity v Evropské unii si za to budou moci samy.

Pod elitami rozumím evropské socialisty (SD), evropské lidovce (EPP) a evropské liberály (ALDE). Tím, že v europarlamentu uzavřely komplot, vytěsnily politické soupeření a střet a všechno řešily „konsenzem“, vlastně znemožnily existenci seriózní opozice. Měly permanentní vládu v Evropském parlamentu; v „opozici“ byli jen radikálové z levice, xenofobní pravice nebo ti zelení. Přičemž radikálové z levice a zelení byli přizváni do establishmentu…

Nebezpečím takovéto rigidity, v níž neexistuje solidní, odpovědná opozice, je to, že voličům jednoho dne dojde trpělivost a budou volit jedinou funkční opozici, která se nabízí: v tomto případě nacionalistické euroskeptiky.

Proč jsme nemohli mít jedno volební období v Evropském parlamentu středolevou většinu a taky středolevou Evropskou komisi? S tím, že lidovci (křesťanští demokraté) a konzervativci by byli v opozici?

Aby pak po příštích volbách existovala středopravá většina v EP a rovněž středopravá Komise, přičemž socialisté a radikálnější levice by byli v opozici. To by si Evropané mohli vybrat, co vlastně preferují, jakou Evropu chtějí.

Ale ať už doposud volili levici, střed, nebo pravici, bylo to jedno, neboť všechny tyto proudy mají v europarlamentu mocenský kartel, „konsenzus“. Takže ti, kdo chtějí změnu, budou ji hledat u xenofobů a euroskeptiků. A euroelity sklidí, co zasely.

Proruský blok

Malér však je, že euronacionalisté, kteří dle průzkumů mají v květnových volbách uspět, nejsou jen europotížisté, kteří chtějí v EP dělat rozruch a rozložit stávající elity a evropský projekt reformovat (což by byla zodpovědná alternativní evropská politika). Jsou to i síly ochotné představovat proruský blok v Evropské unii, Putinovu pátou kolonu v europarlamentu.

Marine Le Penová a její Národní fronta ve Francii, Nigel Farage a UKIP ve Velké Británii, posthaiderovci v Rakousku, Jobbik v Maďarsku, Ataka v Bulharsku, Zlatý úsvit v Řecku, ale bohužel i (k mému zklamání) Geert Wilders v Nizozemsku či Vlámský zájem v Belgii jsou v zahraniční politice unisono proruští – a schvalují ruskou agresi vůči Ukrajině.

Všichni výše zmiňovaní více nenávidí sjednocenou Evropu, než milují evropské národy. Proto jsou ochotni dělat pátou kolonu pro eurasijské impérium, jež mnohé evropské národy přímo ohrožuje. Tito nacionalisté mají pozoruhodné sympatie k eurasijskému supranacionalismu, ale malou náklonnost k nacionalismům malých evropských národů z východní Evropy.

Snad bude výsledek eurovoleb budíčkem pro euroelity a konečně svůj monopolní kartel nad evropskou politikou ztratí a do evropské politiky se vrátí… no ano, skutečná politika založená na konkurenci, střetu a jasné solidní vládě, jakož i jasné solidní opozici.

Ať my Evropané máme svobodu volby. Svobodu volby reálnou, nikoli „svobodu volby“ mezi zkaženými věčnými vládci „evropského konsenzu“ na straně jedné a blázny a extremisty na straně druhé. Již žádné velké koalice v Evropském parlamentu, ale jasný střet levice s pravicí je přesně to, co evropská politika potřebuje.