Tak takhle pracuje profesionální dezinformátor. Do svého textu umístí pár vějiček, na které nachytá čtenáře a mimo jejich pozornost nám podsune pár propagandistických hesel podle zadání objednatele. V článku k obdobné příležitosti, který se však týkal Koněvova pomníku (https://ceskapozice.lidovky.cz/forum/vandalstvi-na-sose-marsala-koneva-muze-zasahnout-i-americke-pomniky.A190902_163224_pozice-forum_lube), pan Schneider loni v září ječel (jak s oblibou říkává jeden z jeho stálých zákazníků) cosi o neschopném starostovi, jehož jméno budiž zapomenuto, protože nedokázal a prý ani nechtěl pomník ochránit. Nejspíš ho měl podle autora omotat žiletkovým drátem, jak to v té době dělali na Hradě. Nyní se zdá být pan Schneider již klidný a věnuje se nekritickému uctívání Winstona Churchilla. Ponechme stranou, že je z toho na hony cítit původem sovětská nevraživost vůči státníkovi, který se netajil tím, že komunismus a komunisty považuje za zlo, a který spojenectví se Stalinem veřejně označil za

Pokračování:

Odstavec s názvem „ Kudla do zad spojenci“ je v textu pana Schneidra klíčový z hlediska infiltrace putinovské propagandy. Ta ani 75 let po válce nedokáže připustit, že osvobození východní a střední Evropy Stalin chápal jako realizaci staré ruské imperiální politiky. Spojencům to muselo být jasné, avšak v situaci, kdy SSSR nesl prakticky veškerou tíhu bojů proti nacistickému Německu, neměli možnost a nejspíš ani zájem tomu zabránit. K obratu v chápání povahy Stalinovy politiky došlo nejpozději poté, co nechal vykrvácet Varšavu. Spojenci a zejména prozíravý W.Ch. se museli začít chystat na variantu, že Stalin nezastaví Rudou armádu na dohodnuté linii a bude chtít „osvobodit“ i západní Evropu. Takže žádná „kudla do zad“, ale realistické vyhodnocení dosavadního vývoje. Mezi narychlo připravovanými plány hrála Operace Unthinkable roli jakési fantazie, kterou velení britské armády odmítlo. Pro účelové výklady historie se však nyní hodí.

Pokračování:

Zřejmě doslovně opsaná z ruské propagandistické příručky je pasáž, týkající se účasti SSSR v Japonské válce. Za jidášský groš je tu pan Schneider ochoten zapomenout, že do této války šel Stalin s příslibem Spojenců z Teheránu, že SSSR znovu získá kontrolu nad jižním Sachalinem a Kurilami, kterou carské Rusko ztratilo po prohrané válce v r. 1905. Týden před kapitulací Japonska v srpnu 1945 vyhlásil tedy Japonsku válku a zabral Sachalin a celé Kurily. Japonci byli z ostrovů v následujících dvou letech vystěhováni a Sovětský svaz celé Kurily oficiálně označil za nedílnou součást svého území. Takže opět realizace staré ruské imperiální politiky. Na Dálném východě se přitom potvrdila oprávněnost obav W.Ch. ze Stalinovy nenasytnosti. Válečná loupež, které se tam dopustil, nebyla dosud vyřešena a nejspíš byla i vzorem Putinovi při anexi Krymu.

Děkuji za krásný příklad normalizační reakce - slovník je dost typický, a argumenty chybí. Zejména ty, které by umožnily srovnání. Jde třeba o nenasytné plány některých amerických a britských kruhů na ruské nerostné bohatství, jejich intervence na ruské území. Komické je blouznění o ruské loupeži na Dálném východě, aniž byste zmínil aktivity Západu tamtéž (nebo to byly nezištné humanitární aktivity, či vývoz demokracie?). Já jsem pouze doplnil to, o čem byste nikdy nemluvil, jako správný desinformátor.

Já zase děkuji za reakci, která umožňuje vhled do vašeho způsobu komunikace. Je to už dávno, co jsem četl dětskou knížku o robotovi, se kterým se kamarádily děti. On nedokázal rozklíčovat smysl jejich sdělení, tak reagoval na slova, která v nich rozpoznal, a reagoval naučenými sentencemi, které měl v paměti s těmi slovy svázány. V knížce to vedlo k různým dětsky veselým příhodám. U obstarožního profesionála to však vede nanejvýš k pousmání útrpnému.

Já jsem upozornil na to, že do textu, který se tváří, že je o poškození pomníku W.Ch., jste vcelku nepozorovaně propašoval (minimálně) dvě pasáže z putinovských propagandistických příruček a pokusil se ukázat, co se za nimi skrývá. Snad i vy jste si musel všimnout, že ty dva odstavečky neměly být vyčerpávající studií o konci II.WW, jejímž byste byl recenzentem. Přesto vám to nedá a přidáte ještě dvě další pasáže ze stejného zdroje. Jako pouťový prodavač, který se nesmí vrátit domů, dokud neprodá všechna štěstíčka, a kterému jsme prokoukli, ja

Pokračování:

Jako pouťový prodavač, který se nesmí vrátit domů, dokud neprodá všechna štěstíčka, a kterému jsme prokoukli, jaký šmejd se v těch obálkách skrývá. Tak vytáhne další sadu a opět se snaží.

Již před časem jsem na Hlídacím psu zaregistroval, že už nejste schopen normální debaty. Chápu, že psaní na zakázku a poměry v kolaborantské diaspoře, to se na jednom podepíše. Ale že až takhle ...

Churcill vedle Koněva? Jeho partnerem byl Stalin, ale jeho pomník jsme zbourali již za komunistů. Koněv byl jen Stalinův voják, Churchill byl i státník a spisovatel světového formátu. Tvořil dějiny. Byl proti Mnichovu. Jeho plán invaze na Balkánu mohl přinést demokratickou Evropu včetně východní. Rasistický a dokonce otrokářský byl i starý Řím na němž stojí naše západní civilizace. Sochy nebourat, jsou i připomínkou, jak jsme se polepšili, aby se to neopakovalo včetně chyb vytesaných osobností. Jak jinak se poučit z historie?

Get Instant Support If Hp Printer Keep Going Offline in Windows 10. Our Expert will help Getting Hp Printer Offline to Online | PRINTER CHAT SUPPORT 24 × 7.

https://www.hpprinterconnect.com/why-my-hp-printer-offline/

Srovnávat památníky Churchila a Koněva NA NAŠEM území může pouze "méněinteligent". Churchil náš stát nikdy neokupoval.

Každý "skorointeligent" po přečtení textu ví, že se jedná o pomníky obecně, nezáleží na to, kde stojí - jde o ty osobnosti jako takové.

A Koněv náš stát snad okupoval?

Už se na to radši vybodni.... Tušíš, že byl i rok 1968?

A to nás v 68. jako okupoval Koněv? Přivydělával si k důchodu?

Asi tě to překvapí ale ano. A možná to najdeš na wiki a někdo ti to přečte. Připravoval to zde on.

Rok 1968 jste už vymazal z paměti?

Pan Schneider mnoho ví. A je dobře, že co ví napíše. Nicméně mi jeho článek připomněl ono: "To je tópše, to je taky tópše". Není pochyb, že Britanie a ostatní kolonialisté nenechali za sebou jen skvělé stopy (třeba z hlediska Londýna), ale také hromady mrtvol, stejně jako Jósif Vissarionovič. My jsme na tom neměli nikdy podíl, mohli jsme jen sledovat, do čeho nás zase navezou (například tolerancí příprav Hitlera na druhou světovou). Zbytečně vzniklému neštěstí napomohli, z vítězství se radovali. Aby se připravoval další malér. My si musíme vždy zachovat chladnou hlavu. Jako si ji zachoval Beneš.

Beneš si zachoval chladnou hlavu? Možná až moc chladnou, což mělo za následek tragédie pro československé občany. Jako vrchní velitel ozbrojené moci podle ústavy z roku 1920 zklamal, když nenařídil vojenskou obranu svěřené země proti Hitlerovi. Namísto toho zbaběle uprchl do Velké Británie a nechal Československo napospas Němcům. V roce 1946 po volbách jmenoval Gottwalda předsedou vlády, ikdyž podle textu platné ústavy n e m u s e l . Podobně v únoru 1948 nemusel přijímat demisi ministrů, ale podle textu ústavy m o h l Gottwalda bez udání důvodů odvolat z funkce a jmenovat premiérem kohokoliv jiného, např. Jana Masaryka. To vše text ústavy dovoloval. Tomuto vlastizrádnému jednání říkáte "chladná hlava"? Takováto "chladná hlava nás stála utrpení od roku 1938 až do roku 1989.

Zcela souhlas, pane Čechu! Beneš je, podle mého názoru, nejtragičtější postavou československých dějin! Na podzim 1938 by odstoupení Sudet Německu muselo být bývalo schváleno československým parlamentem, což se nestalo a bylo proto protiústavní! Mnichov pak byl základnim kamenem všech následujících katastrof v našich dějinách!

Protiústavních činů v našich nedávných dějinách bylo více. nesmíme zapomínat na protiústavní rozbití československého státu v roce 1992, kdy Václav Klaus a Vladimír Mečiar v zásadním rozporu s tehdy platným ústavním zákonem č. 327/1991sb. dohodou stát rozbili.

A nemáš pocit, že tu byl ještě i nějaký parlament? A opravdu si myslíš, že řešení podobné bývalé SFRJ by bylo lepší?

Opravdu si myslím, že společný československý stát byl mnohem lepším řešením zejména pro jeho občany. Tedy pro nadpoloviční většinu občanů. Srovnávat československý stát se SFRJ není vůbec na místě, ikdyž některé styčné body by se asi našly. Ale o tom přece řeč není. Vyjadřoval jsem se k "chladné hlavě" Edvarda Beneše a jeho vlastizrádným činům, s nimiž srovnávám vlastizrádný čin Václava Klause (nebyl jediným vlastizrádným činem) a Vladimíra Mečiara. V roce 1992 došlo k bezprecedentnímu porušení ústavního zákona č. 327/1991 sb., který hned v čl.1, odst.2 říká " O návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky lze rozhodnout jen referendem." Jen referendem, to znamená nijak jinak, ani dohodou klause s Mečiarem, ani rozhodnutím parlamentu. Jen referendem. Tento základní požadavek zmíněného ústavního zákona nebyl naplněn a tím byl celý ústavní zákon zcela pošlapán a znectěn. o tom je zde řeč. Zda by to bylo či nebylo lepší řešení by

rozhodli sami občané přímo svou nadpoloviční, demokratickou většinou. Nelze totiž tolerovat dění, kdy na jedné straně ústavní zákon předepisuje jak se věci mají dělat a na straně druhé tolerovat protiústavní činnost nejvyšších představitelů státu. A už vůbec ne v situaci, kdy je neustále deklarováno, že jsme právním státem.

Zopakuji: Nebylo to rozhodnutím (domluvou) oněch dvou, ale odsouhlasením parlamentu, byť neústavním. A je dobré si uvědomit, že VĚTŠINA Slováků samostatný stát chtěla. To se popřít nedá.

Parlament (politické strany) vycházel z dohody těch dvou. Žádný z jeho členů neměl od občanů mandát k takovémuto rozhodování, protože v žádném programu těchto stran nebyla před volbami ani zmínka o rozhodování o rozbití společného státu. O tom, zda v ě t š i n a Slováků něco chtěla či nechtěla mohlo rozhodnout zase jen referendum. Žádný jiný institut totiž o vůli v ě t š i n y nemůže v opravdu demokraticklém státě nejen rozhodovat, ale ani vypovídat. Popřít se to dá jednoduše, Vůli většiny Slováků, ale ani Čechů či Moravanů nikdo neznal. Novinářské a politické žvanění o vůli většiny k čemukoliv vůbec nic nevypovídá. jsou to jen nicnevypovídající kecy. Nepopírám, že část Slováků (lépe řečeno Žiliňáků a Bánskobystričáků) a nebo Čechů (lépe řečeno Pražáků) rozdělení státu chtěla. Tyto skupiny obyvatel však rozhodně netvoří většinu. Vůli většiny dokáže odhalit pouze a jen referendum a nebo jiné všeobčanské hlasování o jakékoliv věci.

Bylo by dobré zjistit si, od kdy jsou referenda uzákoněna. Drtivá většina Čechů o nějakém rozdělování státu ani nepřemýšlela a většina tehdy žijících byla proti.

Celou dobu tady nic jiného netvrdím. Všechno vychází z toho, co je to skutečná demokracie. Demos kratos - vláda občanů. Lépe řečeno vláda jejich většinové vůle. Jakákoliv většinová vůle se však nedá zjistit jinak než referendem a nebo jiným všeobčanským hlasováním. Ve skutečně demokratických státech, které jsou mimochodem na světě jen dva je tato většinová vůle, zjištěná referendem,ústavou prohlášena za obecně závaznou. To od doby, kdy bylo před více než 200 lety založeno Švýcarsko a jeho vysoce efektivní a funkční politický a společenský systém zastupitelské demokracie. V této, pro nás dosti vzdálené době, kdy se mezi sebou prali a hádali na území dnešního Švýcarska tam žijící Italové, Němci, Francouzi a Rétorománci se pár chytrých lidí rozhodlo, že takovému soužití učiní konec. Vzali za základ teze Velké francouzské revoluce a návrhy a myšlenky George Washingtona a vytvořili zcela nový společenský systém, který zavedli. Nekecali a

nežvanili o něm a netvrdili že "to přece nemůže fungovat, chybí nám k tomu Švýcaři" a pod. Prostě systém zavedli. Vytvořili tím občanský stát, kde občanskost a občanství povýšili na národnost a národovectví. Za nedlouhý čas fungování tohoto systému švýcarští občané zjistili, že se jedná o systém vysoce funkční a přinášející nikoliv jen, ale většinou samé výhody a v z a l i j e j z a s v ů j. A tady a jen tady existuje funkční politický systém, který je hoden následování. Systém opravdové zastupitelské demokracie, kde si občané vládnou přímo sami a kde politické strany nejsou obdařeny absolutní mocí. Mocí nad občany samými, tak jak je tomu ve všech státech na světě s jedinou výjimkou a to Lichtenštejnska.

To sice pravda je, ale v naší bývalé republice to bylo malinko jinak. Třeba již jen územně. Podkarpatská rus (nebo zakarpatská Ukrajina? - v tom si nejsem jistý), Slovenský štát, protektorát a věčná slovenská touha po samostatnosti a nezávislosti, podporovaná populisty z pseudodemokratických stran. A, bohužel, vůbec nepomohla obrovská jazyková příbuznost. Existuje Čech, který by nerozuměl Slovákovi bez tlumočníka a naopak?

Takoví Češi existují a vyskytují se zejména v Praze. Na Slovensku si nejsem tak jistý. Jinak vše, co jste jmenoval bylo a je řízeno nikoliv slovenskými či českými občany, ale jejich t.zv. zástupci.. Protektorát u nás vytvořili Němci za vydatné pomoci českých kolaborantů a vlastizrádce Edvarda Beneše. Slovenský štát vytvořili slovenští nacionalisté ve spolupráci s fašistickým klérem jichž dozajista nebyla většina. Slovenské touze po samostatnosti se moc nedivím. Oni totiž Slováci nikdy v dějinách svůj stát neměli, vždy pod někoho patřili. Teď si to zkoušejí sami a já jim to přeji. To ovšem neznamená, že souhlasím s protiústavním rozbitím společného československého státu

Ovšem předtím jsem četl něco o referendu Opravdu mám pocit, že taký institut u nás tehdy ještě neexistoval. Ale vem to čert.