Palestinský stát vzniknout může. Bude-li Izraeli zaručena bezpečnost.

Až se Palestinci začnou ve svém většinově arabském státě chovat slušně k židovské menšině, měla by z něj být stažena izraelská vojska.

Roman Joch 25.2.2014
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

KOMENTÁŘ Romana Jocha / Události v oblasti mezi Středozemním mořem na západě a řekou Jordán a Mrtvým mořem na východě směřují k tomu, co lze nazvat „dvoustátním řešením“. Na tomto území zřejmě vznikne demokratický židovský stát Izrael a arabský palestinský stát. Zdá se však, že tak jednoduché to nebude.

Především by součástí palestinského státu mělo být i pásmo Gazy a podstatná část takzvaného Západního břehu Jordánu. Jenže v pásmu Gazy vládne Hamás a na Západním břehu Fatah, a tyto dvě palestinské politické strany se právě „nemusejí“. Takže de iure sice může existovat jeden palestinský stát, ale de facto se dvěma různými vládami.

Navíc předtím, než vznikne palestinský stát, je nutná dohoda o jeho definitivních hranicích, které však nebudou kopírovat ty z roku 1967 do třetí – šestidenní – třetí arabsko-izraelské války, jež byly v podstatě jen linií příměří z roku 1949 po první arabsko-izraelské válce, a nejsou nijak dogmaticky dané. Mnoho izraelských osad na Západním břehu Jordánu tam zůstane a bude součástí Izraele.

Předtím, než vznikne palestinský stát, je nutná dohoda o jeho definitivních hranicích, které však nebudou kopírovat ty z roku 1967

Je možné, že se k palestinskému státu na oplátku připojí část území Izraele před rokem 1967. Jeruzalém bude hlavním městem jak izraelského, tak (východní Jeruzalém) palestinského státu. Staré město Jeruzalém – uvnitř hradeb – bude mít zvláštní status.

Bezpečnostní záruky

Palestinský stát by už dávno existoval, kdyby se v minulosti Palestinci a Arabové obecně smířili s židovským státem Izrael. To však neučinili ani v roce 1949, ani 1967, ani 1973, tedy po první, třetí a páté arabsko-izraelské válce. Pokaždé oni napadli Izrael a pokaždé prohráli. Díky tomu Izrael obsadil i území, na nichž měl být původně palestinský stát. Ten může vzniknout, ale Izrael musí na oplátku za vydání svých území, čímž se něčeho vzdá, získat realistické bezpečnostní záruky:

  • Nový palestinský stát musí být demilitarizovaný.
  • V údolí řeky Jordánu, tedy na východní hranici nového palestinského státu, musí zůstat zachovaná izraelská vojenská přítomnost (vzhledem k současnému dění v Sýrii i proto, že nelze naprosto vyloučit destabilizaci Jordánska).
  • Na nejvyšších bodech Západního břehu musejí zůstat izraelské základny protivzdušné obrany (což je v zájmu ochrany i Palestinců na Západním břehu).
  • Pokud jde o návrat Palestinců z táborů v zahraničí, vrátí se na palestinská území, nikoli do státu Izrael, který už má významnou arabskou menšinu s izraelským občanstvím.

To jsou minimální požadavky Izraele, a pokud je Palestinci splní, může vzniknout i palestinský stát.

Žádné přesidlování

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nedávno prohlásil, že nebude stahovat židovské osadníky z území, jež budou palestinská. To je mimořádný obrat. V minulosti Izrael vždy z území, jež předal Arabům (Sinaj Egyptu, pásmo Gazy Palestincům), židovské osadníky stáhl, někdy i násilím.

Nyní dle premiéra Netanjahua některé osady na Západním břehu zůstanou součástí Izraele, a toto území nebude vydané Palestincům – dostanou za ně jiné. A také říká, že z území, jež je ochotný vydat Palestincům, nebude židovské osadníky stahovat – ať se sami rozhodnou, zda na něm chtějí zůstat, anebo se přestěhovat do Izraele.

Proč by měli být židovští osadníci přesidlovaní? Ať se sami rozhodnou, zda chtějí žít v izraelském, nebo palestinském státě.

Proč by Židé nemohli žít v Palestině, na území palestinského státu? Vždyť v Izraeli žije hodně Arabů, občanů izraelského státu – tvoří 20 procent jeho populace a v mnoha izraelských městech, například v Nazaretu, mají většinu. Proč by v palestinském státě nemohli žít i Židé, pokud budou chtít? Proč by měli být židovští osadníci přesidlovaní? Ať se sami rozhodnou, zda chtějí žít v izraelském, nebo palestinském státě. A pokud se rozhodnou pro palestinský stát, ten jim musí zajistit bezpečnost.

Ať se Palestinci ukážou…

To je další důvod, proč by i po formálním vyhlášení palestinského státu na něm nikoli několik roků, ale desetiletí měla zůstat přítomná izraelská armáda – zejména kvůli bezpečnosti všech, i židovských obyvatel na palestinském území. (Má to i historický precedens – spojenecké jednotky zůstaly na území Německa či Japonska několik desetiletí po skončení druhé světové války a předání plné suverenity německému či japonskému státu.)

Ať Palestinci ukážou – a celý svět vidí –, jak se dokážou chovat k židovské menšině ve svém většinově arabském státě. A až poté, co se k ní budou chovat slušně, by se mělo uvažovat o případném stažení izraelských vojsk z palestinského státu.