Pádná odpověď soudružky Semelové

Proměnili se už komunisté ve své totalitní prapodstatě? Jsou už normální součástí spektra běžných demokratických politických stran?

foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ČTKČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Brabce / Před týdnem zazněla v České televizi v rámci pořadu Tečka páteční noci z televizní obrazovky píseň Sieg heil baby, ve čtvrtek zase měli diváci možnost vyposlechnout si během televizní diskusní platformy Hyde park pozoruhodnou adoraci komunistické totality a jejích zvěrstev.

Zatímco v prvním případě šlo o pomatené vystoupení výtvarníka Václava Stratila, který na svůj věk a postavení jako docent Fakulty výtvarného umění v Brně předvedl opravdu hodně pokleslou formu vlastní prezentace, čtvrteční televizní vystoupení mělo v rámci veřejného prostoru (potažmo zábavy) docela jiné znaménko. Autorkou výroků obhajujících komunistické vraždy z padesátých let a okupaci Československa komunistickými armádami Varšavské smlouvy v roce 1968 totiž byla jedna ze zdejších zákonodárců – poslankyně za KSČM Marta Semelová.

Stará známá pedagožka

I když je tato dáma už hodně dlouhou dobu známá svými extrémními názory takřka „stalinistického“ střihu (a dokonce jako učitelka základní školy v Modřanech svými pedagogickými výkony ohromovala nejen rodiče svých svěřenců, ale i školní inspekci, čímž si vysloužila trestní stíhání za porušení zákona o „propagaci hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka), je na její vystoupení v Hyde parku možné pohlížet v daleko širším kontextu. A to i přesto, že poslankyně za KSČM pravděpodobně znovu porušila už zmíněný zákon, a navíc by se v souvislosti s jejím vystoupením mohlo začít uvažovat o tom, jestli by i doba komunismu neměla znát podobnou právní terminologii, jako je takzvaná „osvětimská lež“.

Nemělo by se po vystoupení Semelové začít uvažovat o tom, jestli by i doba komunismu neměla znát podobnou právní terminologii, jako je takzvaná „osvětimská lež“?I když toho víme o komunismu a komunistech už docela hodně, opět se ukázalo, že bezprostřední konfrontace s fantasmagorickými představami o předlistopadovém světě má v rámci veřejného prostoru stále svoji vypovídací hodnotu – nejsou to totiž před veřejností tutlané výstřelky ze stranického mecheche komunistických funkcionářů ani rozjařené pokřikování během mítinku třeba k příležitosti svátku práce.

A nejen to: vystoupení poslankyně Semelové je možné chápat jako relevantní příspěvek do diskuse zapředené v poslední době, kdy si řada politiků a komentátorů lámala hlavu nad tím, jestli se komunisté už náhodou dostatečně ve své totalitní prapodstatě neproměnili a nejsou už dnes vlastně normální součástí spektra běžných demokratických politických stran.

Zkrátka, zda by komunisté neměli jako mluvčí jisté části společnosti prostě normálně spolu s jinými usednout do vládních lavic. Což se týká hlavně sociální demokracie a koketování některých jejích protagonistů s komunisty s vidinou nějaké užší spolupráce v boji o moc. Třeba už jen tím, jak jim nadbíhají, co se týče požadavku rozlišování naší minulosti na „měkkou“ a „tvrdou“ totalitu či okouzlením z toho, jakými že to byli komunisté velkými sociálními novátory a že u nás zavedli třeba očkování...

Marta Semelová jim všem dala vcelku pádnou odpověď.

Ani stín studu a pokory

Svojí arogancí a neomaleností vůči obětem komunismu v podobě mrtvých, mučených či vězněných zcela jednoznačně o sobě a své straně či komunistické ideologii sdělila to, co už je podle některých tvrzení dávno pryč na smetišti dějin – že v mysli komunistů se ani po pětadvaceti letech od pádu jejich totality nic nezměnilo. A to ani po tak velkorysém a vpravdě naivním pokusu je nějakým způsobem nenásilně zušlechtit a dát jim šanci se lidsky vnitřně obrodit – tím, že nebyli postaveni podobně jako nacistická NSDAP mimo zákon.

Potvrzuje se přesvědčení, že komunisté jsou především nebezpeční demagogové, kteří jen netrpělivě čekají, až jim nějaký trouba uvěří a oni zase získají mocVystoupením komunistky Semelové se vlastně potvrdilo jen to, čím komunisté, potažmo jejich ideologie byli, jsou a pořád pravděpodobně budou: lidmi plnými tupé zloby a nenávisti bez jakékoli stopy osobní sebereflexe, studu a pokory. Díky Martě Semelové se prostě ukazují jako lidé, kteří nechtějí za žádnou cenu komunikovat se svým okolím, a tedy z podstaty prožívat otevřené demokratické prostředí svých spoluobčanů. A to i přes to, že si valná většina národa už jejich zločiny dostatečně uvědomuje. Opět tak potvrzují jenom přesvědčení dlouhé řady lidí, že komunisté jsou především nebezpeční demagogové, kteří jen netrpělivě čekají na to, až jim nějaký trouba uvěří a oni konečně zase získají moc.

Komunisté – jak se dalo z vystoupení Marty Semelové vyčíst – prostě nejsou žádní sociální miliusové, jak se nám všem snaží už přes dvacet let vnutit. Kdyby jimi totiž byli, už tenkrát před těmi víc než padesáti lety by svoji sociální empatii dostatečně projevili a nevěšeli by jen kvůli odlišnému názoru nevinné lidi a své spoluobčany.

Pokud totiž člověk takovou komunistku v podobě Marty Semelové poslouchá, jak je plná ochoty pomoci lidem s nízkými příjmy, mladým rodinám či matkám samoživitelkám, a přitom nehne ani brvou, když se mluví o tom, že její předchůdci popravili bezbrannou ženu Miladu Horákovou, a nad něčím tak strašidelným neprojeví ani náznak osobní účasti či lítosti nad utrpením ženy, navíc kolegyně – političky, musí každému nutně přeběhnout mráz po zádech...

Cermans Karl, Karl, nepřeháníš? 12:41 16.2.2014

Počet příspěvků: 42, poslední 28.4.2014 12:54 Zobrazuji posledních 42 příspěvků.