Ceska Pozice

Osobní zkušenost s očkováním: Perfektní práce v nebezpečném prostředí

Václav Makrlík je na základě průběhu vakcinace v očkovacím centru písecké nemocnice přesvědčen, že několik tisíc zdravotníků udělalo a dělá nesmírně moc pro celý desetimilionový národ.

Vakcinace ruským Sputnikem v Maďarsku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vakcinace ruským Sputnikem v Maďarsku. | foto: AP Photo
Vakcinace ruským Sputnikem v Maďarsku.

Já a moje manželka patříme do věkové kategorie sedmdesátníků. Na očkování proti covidu-19 jsme se zaregistrovali u svého obvodního praktického lékaře v Protivíně, neboť zná nejlépe náš zdravotní stav, a máme to k němu podstatně blíže než do Písku. Začátkem března, kdy média informovala, že do očkování se zapojují na Ostravsku a v některých dalších krajích i obvodní praktičtí lékaři, jsme se dotázali v protivínské ordinaci, kdy se bude očkovat i tam. Bylo nám sděleno, že snad někdy v dubnu.

Krátce nato propukla aféra okolo vakcíny AstraZeneca a všechny velké členské státy Evropské unie jí přestaly očkovat, neboť prý působí srážlivost krve. Evropská léková agentura (EMA) vzápětí tuto informaci popřela, nicméně v EU se snížila důvěra v tuto vakcínu. V českých médiích se objevila informace o nedostatku vakcín, Česko si údajně objednalo jen 80 procent možných dodávek, a zároveň byli občané vyzváni, aby se obraceli s žádostí o vakcinaci na očkovací centra. Proto jsme se rozhodli to učinit.

Jen chlad dezinfekce

Manželka se v pondělí 22. března telefonicky spojila s očkovacím centrem písecké nemocnice („očkem“). Byla velmi mile překvapena, když jí muž, možná lékař, bez problému klidným a laskavým hlasem přidělil termín očkování – pro nás oba ve čtvrtek 25. března v 16 hodin. Cestou do Písku jsme se obávali, zda jsme zaregistrovaní, neboť jsme žádost podali pouze telefonicky. Zneklidněli jsme ještě víc, když jsme před „očkem“ spatřili hlouček lidí. Budeme asi muset čekat, neboť jsme dorazili o půl hodiny dříve, abychom vakcinaci „neprošvihli“.

Stačil jsem jen odložit bundu a povytáhnout svetr, když jsem ucítil chlad dezinfekce na rameni. Očekával jsem bolestivější vpich, ale nic.

V duchu jsem se rozčiloval, proč nejsou v parčíku před „očkem“ lavičky na sezení, detektivku jsem měl v kapse bundy. Posadil jsem se na nízkou zídku a manželka vyběhla ke vchodu do „očka“, kde stáli lidé. Ještě než jsem detektivku vytáhl z kapsy, manželka na mne mávala, abych šel dál. Když jsem ke vchodu dorazil, měla ji již v práci sestra zdravotnice a vyplňovala s ní očkovací formulář. Na mne se vrhl hasič se seznamem objednaných – a na seznamu mě měl.

Taktak mě stačil odškrtnout a už jsem seděl vedle sestry zdravotnice, která se mnou klidným a milým hlasem bez jakékoliv nervozity vyplnila formulář. To trvalo dvě až tři minuty a už mě nasměrovala do vedlejší místnosti ke stolku lékařky. Ta se mnou během několika minut probrala na základě dotazníku zdravotní stav a poté jsem vstoupil do další místnosti, kde mě okamžitě vtáhla za paraván další zdravotní sestra. Stačil jsem jen odložit bundu a povytáhnout svetr, když jsem ucítil chlad dezinfekce na rameni. Očekával jsem bolestivější vpich, ale nic.

Poděkování

„Můžete se obléci a nezapomeňte tu svou hezkou hůlku.“ Její rukojeť ve tvaru psí hlavičky se líbí obzvlášť dámám. V čekárně, kde jsme měli čtvrt hodiny odpočívat, bylo několik lidí. Asi po pěti minutách jsme byli vyzváni, abychom uvolnili místo dalším, což jsme učinili, neboť jsme žádné zdravotní potíže nepociťovali. U vchodu stále působila registrační sestra a její hasičský pomocník. Chtěl jsem někomu vyjádřit dík za perfektně zorganizovanou a odvedenou práci v nebezpečném prostředí.

„Víte, občas píši pro krajské týdeníky a o vás bych rád napsal.“ „Jen napište,“ zněla odpověď. Tím plním daný slib. Ale cítím, že je to velmi málo za to, co pro nás dělají tito obětaví lidé – zdravotníci a hasiči.

„Víte, občas píši pro krajské týdeníky a o vás bych rád napsal.“ „Jen napište,“ zněla odpověď. Tím plním daný slib. Ale cítím, že je to velmi málo za to, co pro nás dělají tito obětaví lidé – zdravotníci a hasiči. Viry jsou neuvěřitelně zákeřný nepřítel a boj s pandemii je totéž jako světová válka, možná horší. A jako ve všech válkách největší tíhu nesou a největší oběti přinášejí vojáci v první linii. Ti nahoře, na ministerstvech a dalších institucích, sedí v kancelářích, pobírají platy a rozdělují si odměny.

Přitom nedokázali vytvořit s předstihem strategii boje s pandemií a zajistit nezbytné organizační a materiální zabezpečení. Pokud chce premiér Andrej Babiš proti tomuto marasmu řídící sféry něco udělat, nestačí vyměnit jen ministry, ale i náměstky, ředitele sekcí a odborů odpovědných za boj s pandemií. Doufám, že nemluvím jen za sebe a že se k mému poděkování připojí další lidé. Několik tisíc zdravotníků v první linii udělalo a dělá nesmírně moc pro celý desetimilionový národ.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.