Optimální vyústění kauzy nesympatických manželů Petra a Jany Nečasových!

Autor oprávnene poukazuje na dôležitý rozmer vyústenia celého prípadu - nutnosť cizelovania argumentov a protiargumentov.

Je ovšem třeba zmínit, že v této kauze rozhodující roli hrála soudkyně Judr. Helena Králová, bývalá členka KSČ, tedy nepochybně osoba s vytříbeným justičním vkusem!

Takovéto novinářské eskapády jsou naprosto zbytečné a k ničemu. K čemu by mělo být oznámení, že někdo byl nepravomocně odsouzen? Aby kdokoliv mohl být odsouzen, musela by mu být soudem prokázána vina bez možnosti dalšího odvolání. Nepravomocné odsouzení vinu neprokazuje a člověk takto nepravomocně odsouzený je podle Listiny základních práv a svobod n e v i n e n . Tedy, nemělo by se o tom vůbec psát a zejména ne spekulovat. Obé je jen ke škodě , protože nic neprokazuje. Novinářské hyeny by v takových věcech měli mít omezenu svobodu slova, protože jí zhusta zneužívají.

Celý případ zadržení na úřadu vlády je úspěšný puč, dosud není obecně známo, kdo za ním stál....

Slaboch Nečas měl využít ochranky a pravomoci nechat zatknout Šlachtu i s Ištvánem a obžalovat je ze zneužití pravomoci ke státnímu převratu. To by obstálo i u mezinárodních soudů.

Šlachta s Ištvánem dělali jen svou práci. Nic jiného. je však nutno pravdivě pojmenovat nastalé skutečnosti. Podle mne je to čl. 5 ústavy, který říká : "Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů."

Pravidla oné "volné soutěže" nejsou nikde stanovena a tak si kdokoliv může v souvislosti s tímto článkem ústavy dělat co chce. Zejména dehonestovat a ostouzet jinak nevinné lidi. Nejhorší na celé věci je skutečnost, že není nikde stanoveno, kde taková volná soutěž nesmí probíhat. A tak ona probíhá neustále a nepřetržitě i na půdě moci zákonodárné a výkonné a paralyzuje tak práci poslanecké sněmovny, senátu i vlády. Čl. 5 se tak stává výzvou k protistátní činnosti zejména proto, že probíhá systémem catch as catch can a to nemá se skutečnou, byť i zastupitelskou demokracií pranic společného.

A ještě něco. Zmíněný článek 5 dnešní ústavy není v podstatě ničím jiným než obdobou čl. 4 ústavy minulé, kterýzakotvoval vedoucí úlohu KSČ. Dnes zakotvuje vedoucí úlohu všech politických stran, což je v podstatě totéž, ikdyž jinak řečeno.

Srovnávat vedoucí úlohu jedné strany s vedoucí úlohou všech stran, demonstruje myšlenkovou zmatenost a naprosté nepochopení demokratického uspořádání společnosti!

Ale tak to není! Srovnání neomezenéí moci politických stran s vedoucí úlohou KSČ je zcela na místě, protože naše demokracie se skutečně zvrhla v diktaturu politických stran. Je to jen demokracie předstíraná, reálně v rukou politických stran. Politici mají v rukou moc soudní, výkonnou i zákonodárnou a tomu se říká totalita. Politikům podléhá kromě policie a kontrolních úřadů včetně nejvyššího i justice a zákonodárvci. To je náš současný stav, který na označení "demokracie" nemá vůbec nárok. V této pseudodemokracii se volby změnily jen ve rvačku o přímý přístup k odírání občanů prostřednictvím rozkrádání státu.

To je jen příklad názorů odvěkých českých radikálů, kterým nebylo a není nikdy nic recht! A stále vymýšleli to pravé ořechové, to opravdu, ale opravdu demokratické a s těmito záměry stále a zákonitě padali a padají na nos!

Ona existuje totiž i jiná cesta, která ovšem není pro líné, netrpělivé a malověrné. Totiž osvědčený systém postupně budovat a hlavně vylepšovat i v našich podmínkách. Dělat, jak Němci trefně říkají, Hausaufgaben, neboli dělat domácí úkoly. Ale to je halt velice namáhavé!

Češi se v dějinách často považovali o něco chytřejší, než ti ostatní a dopadlo to pak v častých případech tak, jak to dopadlo! A pak se vždy hledaly příčiny a důvody u jiných, osvědčený to český přístup!