Ceska Pozice

Odešel Reaganův poradce, jehož strategie zničila Sovětský svaz

William P. Clark byl jedním z nejméně doceněných, leč nejvýznamnějších hrdinů studené války, píše Roman Joch.

Ze svých známých měl bývalý americký republikánský prezident Ronald Reagan (vlevo) nejdůvěrnější vztah s Billem Clarkem, který v letech 1982 až 1983 byl v čele Rady národní bezpečnosti. foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto commons.wikimedia.orgČeská pozice

Ze svých známých měl bývalý americký republikánský prezident Ronald Reagan (vlevo) nejdůvěrnější vztah s Billem Clarkem, který v letech 1982 až 1983 byl v čele Rady národní bezpečnosti.

William P. (Bill) Clark, který zemřel 10. srpna v nedožitých 82 letech, byl jedním z nejvíce nedoceněných, leč nejvýznamnějších hrdinů studené války. V klíčovém období 1982 až 1983, kdy Rada národní bezpečnosti pod jeho vedením připravila strategii pro americké vítězství ve studené válce a pro porážku Sovětského svazu (SSSR), byl poradcem tehdejšího republikánského prezidenta Ronalda Reagana pro otázky národní bezpečnosti.

Clark patřil k původnímu Reaganovu týmu, kdy byl Reagan ve druhé polovině šedesátých a v první polovině sedmdesátých let 20. století guvernérem Kalifornie – stejně jako pozdější Reaganův ministr obrany Caspar Weinberger či ministr spravedlnosti Edwin Meese. Poté Clark v sedmdesátých letech působil jako soudce Nejvyššího soudu Kalifornie a v roce 1981 přijel s Reaganem do Washingtonu.

Nejdříve byl Clark náměstkem ministra zahraniční (měl na ministerstvu zastupovat, jak Reagan žertoval, zájmy USA, neboť profesionální zaměstnanci zastupují zájmy zemí a regionů, v jejichž oddělení slouží). Následně byl již zmíněným poradcem pro otázky národní bezpečnosti.

Po zbytek Reaganova prvního prezidentského období do února 1985 byl Clark ministrem vnitra. Ten nemá v USA na starosti policii jako u nás (to má v USA ministerstvo spravedlnosti), ale správu federálně vlastněných území (analogií tohoto ministerstva je v České republice ministerstvo životního prostředí. Pak se Clark vrátil do Kalifornie na svůj ranč.

Možná jediný přítel

Ronald Reagan vždy působil přátelsky, optimisticky, ale přitom byl velmi rezervovaný – nikoho kromě manželky Nancy si nechtěl pustit blíž k sobě. Skutečné přátele neměl, možná s jedinou výjimkou, jíž byl Bill Clark. Ze svých známých právě s ním měl Reagan nejdůvěrnější vztah a Clark byl nejblíže tomu, co by bylo možné nazvat přítel.

Ronald Reagan skutečné přátele neměl. Možná s jedinou výjimkou, jíž byl Bill Clark.

Clark patřil ke skupině katolíků, jako byl Reaganův první poradce pro otázky národní bezpečnosti Richard Allen nebo šéf CIA William Casey, jejichž světový názor se formoval v době, kdy katolická církev byla v USA solidní antikomunistickou institucí.

(Ve čtyřicátých a padesátých letech se žertovalo, že hochy z prestižních protestantských univerzit Harvard a Yale, výkvět amerických WASPs bílých anglosaských protestantů, kteří pracovali na ministerstvu zahraničí a dalších prestižních ministerstvech – vyšetřovali, zda nejsou kryptokomunisté a zrádcové právě hoši z katolických univerzit Georgetown a Fordham, kteří pracovali v FBI.)

Není proto divu, že lidé jako Allen, Casey a Clark nepřijeli do Washingtonu proto, aby USA se Sovětským svazem koexistovaly, nýbrž aby jej zničily.

Rozhodovací direktivy

Clark během svého působení v Radě národní bezpečnosti od ledna 1982 do října 1983 do ní přivedl tým mladých odhodlaných lidí, kteří pod jeho vedením zformulovali strategii porážky SSSR a amerického vítězství ve studené válce. Tuto strategii pak Reagan schválil a podepsal ve formě National Security Decision Directives (Rozhodovacích direktiv pro oblast národní bezpečnosti, NSDD), z nichž nejdůležitější byly:

Součásti direktivy NSDD-75

Politika USA vůči Sovětskému svazu bude sestávat ze tří prvků

Konkrétní americké úkoly

Při uplatňování této trojí strategie musejí USA dát Moskvě jasně najevo, že nepřijatelné chování bude mít za následek náklady, jež převáží jakékoli zisky…

Vojenská strategie

Hospodářská politika

Politické kroky

Americká politika musí mít ideologickou údernost, která jasně potvrdí nadřazenost amerických a západních hodnot osobní důstojnosti a svobody, svobodného tisku, svobodných odborů, svobodného podnikání a politické demokracie nad represivními rysy sovětského komunismu. Musíme znovu vyhodnotit a podstatně posílit americké nástroje politického působení včetně:

USA by měly:

Třetí svět

Sovětské impérium

Východní Evropa

Tuto strategii pak Reaganova vláda v letech 1983až 1989 prováděla – a zbytek je historií.

Odpočívej v pokoji!

Clark se sice v roce 1985 vrátil na svůj ranč, ale svému příteli Reaganovi v Bílém domě nadále příležitostně radil. Na jaře 1988 Clark při startu svého malého letadla na ranči havaroval. Když ležel zraněný v havarovaném letadle a neměl sílu se z něho dostat, než vybuchne palivová nádrž, povzdechl si: „Bože, prosím, pomoz mi!“ Náhodou šel kolem manažer jeho ranče s křestním jménem Jésus (v Mexiku velice rozšířeným), který ho z letadla včas vyprostil.

Clark z vděčnosti za to, že mu Bůh dopřál ještě žít (25 let, jak se ukázalo), nechal na svém ranči vybudovat nádhernou kapli, která slouží veřejnosti. V ní se s ním rozloučili jeho známí i přátelé, kteří mu popřáli odpočinek v pokoji. Totéž mu můžeme popřát i my, desítky milionů nyní svobodných obyvatel „východní“ Evropy, jak se jí za studené války říkalo.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.