Nový systém uvolňování restriktivních opatření jde správným směrem

Lidem za novým systémem uvolňování patří dík, že jej vytvořili a prosadili. Je mnohem humánnější než předchozí strategie. Klíčové bude, zda politici unesou odpovědnost a s přihlédnutím k letošním volbám novou koncepci nepotopí dřív, než dostaneme koronavirus na lopatky.

Josef Veselka 12.5.2021
Turisté navštívili při rozvolnění Pražský hrad. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Turisté navštívili při rozvolnění Pražský hrad. | foto:  Petr Topič, MAFRA
Turisté navštívili při rozvolnění Pražský hrad.

Za uplynulý rok jsme vystřídali několik strategií boje s koronavirem a zcela přirozeně jsme se při tomto prvním setkání s neznámým nepřítelem dopustili řady chyb. Vzpomeňme na jaro a léto loňského roku a nezodpovědné výroky „apoštolů“ ověnčených tituly před i za jménem, kteří svými bludy znejistěli celou zemi. Dodnes jsme od nich neslyšeli omluvu za výrazy „rouškofób“, „infodemie“ nebo za popis covidu coby chřipky.

Na věci samotné by to sice nic nezměnilo, ale aspoň by se kultivoval veřejný prostor a upozornilo, že hlouposti by se beztrestně kázat neměly. Od fáze počátků pandemie jsme se na podzim posunuli do sofistikovanějšího období, v němž ministerstvo zdravotnictví pod tlakem znepokojivých čísel začalo spolupracovat s větším počtem expertů na danou problematiku, a následně zveřejnilo protiepidemický systém známý pod zkratkou PES.

Alarmující důsledky

Bez ohledu na jeho veřejné zesměšňování a kritiku se stal strukturovaným skeletem boje s koronavirem, jemuž navíc dodal jistou předvídatelnost. Tu však vláda poměrně brzy ukončila předvánočním rozvolněním. V situaci, kdy měla opatření zpřísnit, je uvolnila, což znamenalo konec jak protiepidemického systému, tak účinného boje s pandemií. Tisíce mrtvých v následujících třech měsících jsou toho dokladem. V lednu začala převládat britská mutace, na niž PES koncipován nebyl.

Jeho hodnota se sice uváděla, ale nikdo se jí neřídil. Pak přišel nový ministr zdravotnictví se strategií šesti balíčků postupného uvolňování restriktivních opatření a hned poté se stal terčem několika mediálních, a dokonce právních útoků. Nevím, co jejich autoři zamýšlejí, ale sám za sebe, a předpokládám, že i za velkou část odborné veřejnosti, musím novou vládní strategii jednoznačně podpořit.

V uplynulých měsících byli vládní představitelé přesvědčeni, že pandemii zvládáme, je-li zdravotnický systém schopný aspoň trochu efektivně pracovat, a především přijímat potřebný počet pacientů do nemocnic. Jinými slovy to znamenalo, že dokud špitály nepřetékaly covidními pacienty, váhalo se s dalšími restrikcemi, jež veřejnost nevítala. Bylo by zajímavé vědět, kdo byl autorem tohoto neblahého konceptu, ale jeho důsledky byly a stále jsou alarmující.

Systém kroků, v nichž uvolnění následuje poté, co bylo dosaženo určitého poklesu v incidenci (počtu případů za časovou jednotku na počet obyvatel), je racionální a kopíruje strategii v Německu. V současné medicíně se bez ohledu na obory vytváří takzvaná stratifikační schémata, která říkají, jak nemocného léčit, pokud jeho choroba dosáhne určitého stupně. Tento univerzální princip udržoval jak někdejší PES, tak současný systém balíčků.

Praktický rozdíl v jejich použití by však měl být zásadní. V uplynulých měsících byli totiž vládní představitelé přesvědčeni, že pandemii zvládáme, je-li zdravotnický systém schopný aspoň trochu efektivně pracovat, a především přijímat potřebný počet pacientů do nemocnic. Jinými slovy to znamenalo, že dokud špitály nepřetékaly covidními pacienty, váhalo se s dalšími restrikcemi, jež veřejnost nevítala.

Bylo by zajímavé vědět, kdo byl autorem tohoto neblahého konceptu, ale jeho důsledky byly a stále jsou alarmující. Vždyť nemocnice dokonce v určitou dobu vyhlašovaly stav, v němž se oficiálně nebyly schopné adekvátně starat o pacienty, a ministr zdravotnictví zakázal plánovanou péči. Zdravotnictví se ocitlo na hraně fungování a tisíce zákroků či vyšetření se neuskutečnily. Že to v zájmu zdraví naší populace být nemůže, dá zdravý rozum.

Radikální potlačení pandemie

Z hlediska pandemie vedla tato strategie k celospolečenskému promořování a následnému obětování jejích nejslabších členů, kteří na covid zemřeli. O jejich počtech jsme však téměř neslyšeli a vláda se donekonečna zaklínala kritériem volné kapacity nemocnic coby hlavním vodítkem intenzity a načasování restriktivních opatření. Druhou obětí uvedené strategie se staly děti, jimž jsme téměř na rok odepřeli školní docházku a sportovní aktivity.

Novým systémem vláda dává najevo, že už nechce nechat promořovat své obyvatelstvo, ale jejím cílem je radikální potlačení pandemie a snížení množství viru ve společnosti. Zveřejnila cíle, jichž máme postupně dosáhnout, aby povolila další uvolnění. Veřejnost by tuto změnu měla přivítat a celá politická scéna ji podpořit.

V systému propracovaného a celospolečensky fungujícího lobbismu řídícího významné kroky naší země neměla tato slabá skupina dostatečnou podporu v hájení svých zájmů. Nyní se vláda pod tlakem čísel charakterizujících její neúčinný boj s pandemií vydala správným směrem. Je to sice pozdě, ale jednoznačně dobře.

Dává tím najevo, že už nechce nechat promořovat své obyvatelstvo, ale jejím cílem je radikální potlačení pandemie a snížení množství viru ve společnosti. Zveřejnila cíle, jichž máme postupně dosáhnout, aby povolila další uvolnění. Veřejnost by tuto změnu měla přivítat a celá politická scéna ji podpořit.Že budou někteří experti kritizovat či připomínkovat detaily nové koncepce, lze očekávat, ale její význam to nesníží.

Lidem, kteří za novým systémem stojí, patří dík, že ho vytvořili a následně i prosadili. Nesporně je mnohem humánnější než předchozí strategie. Klíčové však bude, zda politici unesou břímě zodpovědnosti své profese a s přihlédnutím k letošnímu volebnímu roku novou koncepci nepotopí dříve, než její pomocí dostaneme koronavirus na lopatky.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.