Ceska Pozice

Nízkouhlíkový zákon: Proč naši politici nehájí české ekonomické zájmy?

Parlament se většinou hlasů usnesl, že Senát má do zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice doplnit návrh na zabránění čínským a ruským firmám ve výstavbě dukovanské elektrárny, čímž tento zákon znehodnotí přílepek.

Energetický chaos. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Energetický chaos.

Někteří odborníci dlouho volali po uzákonění Státní energetické koncepce, protože jsme ji sice měli, ale nikdo nebyl povinen ji naplňovat. Teď máme zákon o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice, který se na ni alespoň odvolává. V diskusi, která jeho přijetí předcházela, padaly kromě konstruktivních připomínek zejména protiruské a protičínské argumenty.

Parlament se následně po dlouhých sporech většinou hlasů usnesl, že Senát má do zákona doplnit návrh na zabránění čínským a ruským firmám ve výstavbě dukovanské elektrárny. Tím však tento zákon znehodnotí přílepek, který do něj nepatří.

Dar z nebes

Českou společnost dlouhodobě masírují informace o nepřátelských aktivitách ruských a čínských zpravodajských služeb na našem území, jako by ty jiných zemí o nic podobného neusilovaly. Ideologickou diskusi doprovází řada smyšlených i zcela falešných a lživých argumentů, mimo jiné, zda se výběrem partnera pro výstavbu pátého bloku Jaderné elektrárny Dukovany rozhodujeme, chceme-li patřit „na východ, nebo na západ“, a zúčastnili se jí některé osobnosti, jichž si vážím.

Pro rusofoby přišla „aféra Vrbětice“ od Bezpečnostní informační služby jako dar z nebes. Chtěl bych uvěřit „jediné verzi“ vyšetřování – podezření z účasti agentů ruské vojenské zpravodajské služby –, ale něco v ní skřípe. Tato aféra skončí ostudou jako aféra s ricinem, ale pro naši jadernou energetiku a průmysl bude pozdě.

Chci zůstat doma ve střední Evropě, ani se nechci stát obětí studenoválečnické atmosféry a nenávisti vůči Rusku a Číně. Pro některé spoluobčany však začínají dějiny v roce 1968, dále do historie nevidí, navíc si mnozí i 30 let po odchodu sovětské armády zjednodušují dějiny, aby to vyhovovalo jejich vidění světa. Pro rusofoby přišla „aféra Vrbětice“ od Bezpečnostní informační služby jako dar z nebes.

Chtěl bych uvěřit „jediné verzi“ vyšetřování – podezření z účasti agentů ruské vojenské zpravodajské služby –, ale něco v ní skřípe. Tato aféra skončí ostudou jako aféra s ricinem, ale pro naši jadernou energetiku a průmysl bude pozdě. I únik informací do médií byl načasovaný v době, kdy ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO) oznámil, že bezpečnostní dotazník k Dukovanům hodlá zaslat i Rosatomu. To opět vyvolává otázku: Kdo řídí tento stát? Rosatom je vyřazen, zase jednou nezvítězil zdravý rozum.

Ani jako subdodavatelé

Kdyby byla otevřená a čestná soutěž, možná by Číňani i Rusové prohráli a byli vyřazeni, ale byli vyřazeni před soutěží, tudíž se zdá, že se někdo obával možnosti jejich vítězství, a proto to zařídil jinak. O kolik by asi vyhrál Rosatom? O koňskou délku, o dvě? V objemu spoluúčasti českého průmyslu určitě, v ceně o 20, nebo i 30 miliard korun nižší? To se kvůli zmíněnému „zákonu“ nedozvíme. Svět se zato dozvěděl, že příliš neoplýváme smyslem pro fair play.

Zahraniční firma ve vlastnictví šejků bude mít u nás pro soutěž v tendru dveře otevřené, ale české podniky, které jsou majetkem či s majetkovou účastí ruských subjektů, nebudou mít povoleno se jí zúčastnit ani jako subdodavatelé

Zákon „obohacený“ Senátem může mít i pikantní důsledek – zahraniční firma ve vlastnictví šejků podezřelých z podpory Islámského státu bude mít u nás pro soutěž v tendru dveře otevřené, ale české podniky, které jsou majetkem či s majetkovou účastí ruských subjektů, například Škoda JS či Arako, nebudou mít povoleno se jí zúčastnit ani jako subdodavatelé, přestože dodávají komponenty na výstavbu a poskytují služby jaderným elektrárnám v zahraničí.

Mám přátele v USA i v Rusku. Mám je rád a nedívám se na ně přes mnohdy nepěknou politiku jejich vlád. Ty budou vždy upřednostňovat své velmocenské zájmy. Zájmům velmocí bych ale nerad obětoval Českou republiku. Máme přece své zájmy. Proč naši politici nehájí české ekonomické zájmy?

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.