Ceska Pozice

Neumíme pokorně přijmout smrt. Štěstím může být i zemřít včas

Koronavirová pandemie poukazuje na současné problémy spojené se stárnutím, smrtí, agresivitou či sexuální orientací. Otázku, zda je liberální demokracie schopná je vyřešit, ať si odpoví každý sám.

Liberální demokracie. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Liberální demokracie. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Liberální demokracie.

Zdá se, že se morálka české společnosti v důsledku covidu-19, obzvlášť za jeho druhé vlny, začala zhoršovat. Na nárůst agresivity si dokonce v České televizi stěžoval její redaktor a moderátor Václav Moravec. Negativní postoje však nevznikají ze dne na den, přináší je vývoj společnosti. Převládající společenské vědomí vytvářejí postupně například politici, média, případně celebrity výroky, jako je „každý se musí postarat o sebe“ či „neohlížej se na nikoho“, jež ovlivnily mezilidské vztahy a rozdělily společnost.

Kam může vést agresivita v politice, ukazuje americká liberální demokracie, Ukrajina, Sýrie, Irák, Libye, Hongkong či Bělorusko. U nás stoupenci hnutí Milion chvilek pro demokracii tvrdí, že občané mají právo bouřit se i proti demokraticky zvolené vládě, a podporují je nejen opoziční politici, ale i média. Kdo ví, jak proběhnou parlamentní volby letos v říjnu za globální situace ovlivněné koronavirovou pandemií i vývojem v USA?

Někteří politici požadují po hlavě státu, aby společnost sjednocovala. Ježíš však v Evangeliu svatého Lukáše doznává: „Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Budou rozděleni otec proti synu, a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ Je pošetilé požadovat sjednocení politických subjektů či sympatizantů a odpůrců vlády.

Přirozená součást života

Vulgarita ovládla kulturu, především zábavu. Zdá se, že Česká televize je vytunelovaná finančně i myšlenkově. Postrádá inteligentní, decentní zábavu, proto ji o vánočních svátcích a na Silvestra hledala v prvorepublikových a protektorátních filmech. V pořadu Partička televizní stanice Prima zase převládají gagy hraničící často s oplzlostí, jež vyvolávají bouřlivý smích. Kdyby snad diváci nereagovali, sedí v jejich čele rozesmávač, který svůj pokyn „teď se musíte smát“, zdůrazňuje mlácením do stolu.

Společenské vztahy neformují pouze ty vlastnické. Minimálně od konce druhé světové války je ze společenského povědomí vytěsňovaná smrt, přičemž o tomto problému se začalo otevřeně hovořit až v době koronavirové pandemie. Moderní člověk se smrti bojí, bál se jí však i v minulosti. „Zemřít, spát, snad i snít. V tom je právě ten háček, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem. To je to, co bídě s nouzí dává sto let žít,“ říká Shakespearův Hamlet.

Ještě v 19. století naši předkové považovali smrt za přirozenou součást života, což jim usnadňovala víra. Se smrtí se setkávali běžně, protože nebyly nemocnice ani ústavy pro seniory. Umíralo se doma v přítomnosti všech členů domácnosti včetně dětí. Lidé věděli, jak se v této mezní situaci chovat.

Ještě v 19. století naši předkové považovali smrt za přirozenou součást života, což jim usnadňovala víra: „Kdo ve mně věří, nezemře na věky“, „Ještě dnes budeš se mnou v ráji“.Se smrtí se setkávali běžně, protože nebyly nemocnice ani ústavy pro seniory. Umíralo se doma v přítomnosti všech členů domácnosti včetně dětí. Lidé věděli, jak se v této mezní situaci chovat. Já však bohužel nikoli.

Když nám v polovině osmdesátých let 20. století volali z nemocnice, že máme přijít navštívit tchýni, šel jsem tam sám v domnění, že jde o standardní návštěvu. Její lůžko bylo oddělené závěsem od vedlejšího a tchýně, kterou jsem miloval více než svou matku, ležela bez hnutí. Vedle ní ležící mi řekla, že stále volá vnučku Aničku. Stál jsem v šoku a ta dobrá žena mi poradila, abych jí přikryl ramena. Nevěděl jsem, co mám dělat, neboť to bylo, jak jsem se později dozvěděl, kómatové umírání, a já na tuto mezní situaci nebyl připraven.

Česká televize informovala o prvních očkováních proti covidu-19, přičemž ukázala 92letou babičku upoutanou na lůžko, která se mu s vyhaslým zrakem podrobovala. V té chvíli mě napadla kacířská myšlenka: neumíme pokorně přijmout smrt. To je možná největší umění, a vlastně vyvrcholení života. Štěstím může být i zemřít včas.

Pomůže koronavirová pandemie?

Vytěsňujeme nejen smrt, ale i stárnutí. To je příčina neúcty ke stáří. Mladý člověk si nepřipouští, že jednou bude starý. Patřím ke generaci, jejíž mládí vrcholilo na konci padesátých a v šedesátých letech 20. století. Nevěřili jsme, že například Elvis Presley, Karel Gott, Eva Pilarová či Beatles mohou zestárnout nebo dokonce zemřít. Nebyli jsme schopní pochopit stejně jako dnešní mládež, že zestárneme, že nebudeme věčně mladí a krásní a že to postupuje rychleji, než si myslíme. Může k pochopení a vyrovnání se s tím pomoci koronavirová pandemie?

Vytěsňujeme nejen smrt, ale i stárnutí. To je příčina neúcty ke stáří. Mladý člověk si nepřipouští, že jednou bude starý. Může k pochopení a vyrovnání se s tím pomoci koronavirová pandemie?

Festival Prague Pride a průvod v jeho rámci se kvůli této pandemii loni nekonaly. Co je hrdého na sexuální odlišnosti? Obnažujícího exhibicionistu může zadržet policie, ale Prahou jich pochodují stovky, a nic se neděje. Jakmile pandemie pomine, festival se nepochybně obnoví. Sexuální orientace je ve společnosti, jež respektuje základní etické normy, intimní, soukromá záležitost. Ukazuje-li se na veřejnosti, jde o exhibicionismus, jenž dle sexuologů patří k sexuálním deviacím.

Bylo by možné jmenovat další společenské jevy, na které poukazuje koronavirová pandemie. Naše současné problémy spojené se stárnutím, smrtí, agresivitou či sexuální orientací jsou však stejně staré jako lidstvo samo, o čemž svědčí příběhy v Bibli. Otázku, zda je liberální demokracie, jejíž neoddělitelnou součástí je hédonismus, honba za požitky a konzum, schopná zmíněné problémy vyřešit, ať si odpoví každý sám. V minulosti mi jeden člověk z Orientu řekl: „U vás se lehce žije, ale těžko umírá.“

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.