Nepodmíněný základní příjem v Namibii: Devět skvělých dopadů

Nepodmíněný základní příjem je částka, kterou dostává každý občan daného státu, aniž by musel splňovat nějaké podmínky. Ze zprávy hodnotící namibijský pilotní projekt vyplývá, že si jej mohou dovolit i podstatně chudší země než ty Evropské unie a že může zlepšit ekonomickou situaci mnoha států.

Všeobecný základní příjem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Všeobecný základní příjem. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Všeobecný základní příjem.

Důvodů celoroční kampaně za nepodmíněný základní příjem je několik, hlavním naplnění práva na důstojný život. Ukousli si organizátoři příliš velké sousto? Nikoli, protože v řadě zemí byl již nepodmíněný základní příjem úspěšně vyzkoušen. V České republice je zatím povědomí o této kampani za nepodmíněný základní příjem, natož o jejím celosvětovém rozšíření, malé.

Nepodmíněný základní příjem je finanční částka, kterou dostává každý občan daného státu, aniž by musel splňovat nějaké podmínky. A Namibie ukazuje, že si jej mohou dovolit i podstatně chudší země než členské státy Evropské unie. K pochopení současných poměrů v Namibii a její snahy o zavedení základního příjmu je však třeba si stručně připomenout její historii.

Oblast Otjivero-Omitara

Na území dnešní Namibie původně žily kmeny Sanů, později i Khoinů a Bantuů. Od 15. století se zde začali objevovat Evropané – Portugalci, Angličané či Holanďané. Od 19. století sem zamířili i němečtí kupci a v roce 1884 se stalo německou kolonií s názvem Jihozápadní Afrika. V průběhu první světové války území okupovala Jihoafrická unie, dnešní Jihoafrická republika (JAR), a ve dvacátých letech 20. století přešlo pod správu Společnosti národů a od roku 1945 Organizace spojených národů.

V lednu 2008 byl v namibijské oblasti Otjivero-Omitara zahájen pilotní projekt, který navrhla a uskutečnila Namibijská koalice základního příjmu založená v roce 2004. V jeho rámci obyvatelé mladší 60 let bez ohledu na sociální a ekonomické postavení dostávali od ledna 2008 do března 2012 základní příjem 80 namibijských dolarů měsíčně (4,5 dolaru) bez jakýchkoli podmínek.

Navzdory odporu OSN v roce 1949 JAR opět anektovala Jihozápadní Afriku, a přestože byla několikrát vyzvaná, aby okupaci ukončila, neuposlechla. OSN jí dokonce odebrala mandát. V roce 1968 se země přejmenovala na Namibii a Lidová organizace Jihozápadní Afriky zahájila osvobozeneckou partyzánskou válku proti apartheidu JAR. Po dlouhých mezinárodních jednáních pak byly v roce 1989 vypsány svobodné volby, ve kterých zvítězila. V roce 1990 Namibie získala samostatnost, navzdory tomu stále závisí na JAR.

V minulosti v JAR existoval přerozdělovací systém, díky němuž se vyplácelo mužům nad 65 a ženám nad 60 let měsíčně 600 randů, zhruba 37 dolarů, a v současnosti se snaží zavést nepodmíněný základní příjem. Namibie je chudší a součástí spolupráce obou států a celní unie je i inspirace. V Namibii nyní žije 50 až 60 procent obyvatel v chudobě s jedním až dvěma dolary na den.

V době, kdy byl v namibijské oblasti Otjivero-Omitara vyplácen nepodmíněný základní příjem, klesla v ní chudoba o 39 procent, čímž se v podstatě vyrovnala JAR. V lednu 2008 zde byl zahájen pilotní projekt, který navrhla a uskutečnila Namibijská koalice základního příjmu založená v roce 2004. V jeho rámci obyvatelé mladší 60 let bez ohledu na sociální a ekonomické postavení dostávali od ledna 2008 do března 2012 základní příjem 80 namibijských dolarů měsíčně (4,5 dolaru) bez jakýchkoli podmínek.

Zvýšení mzdy a rodinného zisku

Zpráva hodnotící tento pilotní projekt ukázala, že nepodmíněný základní příjem měl skvělé dopady. Za prvé, místní komunita si sama zřídila výbor, který obyvatelům radil, jak si získanými penězi zkvalitnit život. Nepodmíněný základní příjem tedy může pomoci mobilitě občanů i posílit pozici komunity. Za druhé, díky nepodmíněnému základnímu příjmu klesla podvýživa dětí v oblasti Otjivero-Omitara o 25 procent.

Za třetí, od zavedení nepodmíněného základního příjmu se většině lidí zvýšila mzda a rodinný zisk i rozšířila samostatná výdělečná činnost, což je v rozporu s tvrzením kritiků, že nepodmíněný základní příjem vede k lenosti a závislosti. Za čtvrté, více lidí je nyní schopných se zapojit do produktivních činností a nepodmíněný základní příjem podpořil místní hospodářský růst – díky němu bylo v oblasti Otjivero-Omitara založeno několik malých podniků.

Od zavedení nepodmíněného základního příjmu se většině lidí zvýšila mzda a rodinný zisk i rozšířila samostatná výdělečná činnost, což je v rozporu s tvrzením kritiků, že nepodmíněný základní příjem vede k lenosti a závislosti

Za páté, do školy začalo chodit více dětí a lepší finanční situace jí umožnila nakoupit učební pomůcky. Podle ředitelky školy před zavedením nepodmíněného základního příjmu předčasně končilo školní docházku 30 až 40 procent dětí, do července 2008 však pouze pět procent. Za šesté, nepodmíněný základní příjem podpořil léčbu lidí s HIV/AIDS. Pilotní projekt totiž umožnil přístup k vládním organizacím a navíc přispěl na výživu.

Za sedmé, od zavedení nepodmíněného základního příjmu obyvatelé mnohem více využívají místní zdravotní kliniku. Nyní platí čtyři namibijské dolary za návštěvu, čímž se její příjem zvýšil pětkrát. Za osmé, kriminalita související s chudobou, například nelegální lov či krádeže, klesla o více než 20 procent. Za deváté, mladým lidem pomohl nepodmíněný základní příjem postavit se na vlastní nohy. Mladé ženy byly osvobozeny od prostituce.

Uvedená pozitiva vycházející ze zprávy o pilotním projektu ukazují, že nepodmíněný základní příjem má potenciál zlepšit ekonomickou situaci mnoha států. Navíc se natolik osvědčil, že v současnosti existuje snaha rozšířit jej na celou Namibii. Zatím však není dost politické vůle, což by se díky informačním a diskusním kampaním za nepodmíněný základní příjem mohlo změnit.