Ceska Pozice

Není bojkot genetické modifikace rostlin pouhou iluzí?

Nové zemědělství je technickým prostředkem k náhradě obhospodařované půdy, ekologické spáse přírody a k blahobytu lidstva.

Janos Sebeök 31.10.2012
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Čas od času se dozvídáme, že se kdesi v naší milé vlasti dostalo do úrodné půdy geneticky modifikované, anebo, jak se říká, geneticky manipulované osivo. Řešením potom bývá pluh. Špatnou, hříšnou setbu – někdy za doprovodu patřičného mediálního humbuku, jindy naopak tajně – vyorají.

V Maďarsku je genetická modifikace zakázaná a politická reprezentace se s velkou dávkou sebevědomí zavázala, že ji bude bojkotovat. Něco jako bioetické krédo, vyznání víry této vlády. Lze ho však považovat i za strategické rozhodnutí poplatné současnému naladění. Celý svět je naladěn proti atomové energii a genetické manipulaci. Mnozí jsou svatosvatě přesvědčeni, že atomová energie a genetická manipulace jsou na zem seslané, ztělesněné zlo, temná síla, proti níž je naší svatou povinností bojovat.

„Merkelovské“ rozhodnutí

Svatá válka zahájená po Fukušimě zelenými proti atomové energii vedla až k tomu, že německá kancléřka Angela Merkelová vyvěsila bílou vlajku: dobře, když tolik chcete, ať je z Německa bezjaderná zóna. Maďarská vláda oproti tomu podpořila jadernou elektrárnu v Paksi, a místo případného uzavření ohlásila její budoucí rozšíření.

Přistoupí-li na genetickou modifikaci Čína, je otázkou, zda bude, či nebude ve století žluto-rudé velmoci bojkot genetické modifikace výhodou

V případě genetické modifikace se však zrodilo „merkelovské“ rozhodnutí. Z politického hlediska se verdikty „merkelovského“ typu v každém případě vyplácejí, a také biologicky čisté maďarské zemědělství je z tržního hlediska pro Maďarsko výhodou. Dnes.

Otázkou není, zda tyto tržní vztahy budou platit i dlouhodobě, nebo se v honbě za svým snem o geneticky čistém zemědělství Maďarsko i celá Evropa uzavřou do rezervace čiré utopie. Otázkou je, zda bojkot genetické modifikace není z dlouhodobé perspektivy iluzí. Jak víme, nás se krize netýká… Přistoupí-li na genetickou modifikaci Čína, je otázkou, zda bude, či nebude ve století žluto-rudé velmoci bojkot genetické modifikace výhodou.

Mluvit by se mělo o všem

K tomu, abychom našli nějakou odpověď, by bylo třeba problém normálně, bez emocí projednat. A právě to není možné. Existují totiž neuralgická témata, která z partnerského jednání apriorně vylučují střízlivý rozum. K jednacímu stolu mohou zasednout jen hysterie a podezřívavost. Lze se snad divit, že nejsou schopné se na čemkoli dohodnout?

Připomíná to neutěšený nekončený spor stvoření versus evoluce, lékařská věda versus přírodní léčitelství. S normálním člověkem jsem se však v konferenčním sále nesetkal ani po zaznění slova parapsychologie, jen samé vzteklé štěkání, posedlí doktrináři. A stejnou démonickou mocí vládnou i výrazy atomová energie a genetická manipulace, o klonování lidí ani nemluvě.

Mluvit by se však mělo o všem, pokud nechceme, aby nás věci jednou nečekaně přepadly. Vypovídat se je třeba nejen z velkých historických traumat. Dialog a analýza jsou třeba rovněž v souvislosti s tématy, která újmu nezpůsobila. A v zájmu co největší efektivity by bylo záhodné z dialogu vyloučit ty, kdo se v celé věci nejvíc angažují. Například k tématu genetické modifikace by se měla ozvat šedá zóna mezi Monsantem a zelenými. Já sám nejsem ani agent Monsanta, ani zelený, proto bych se k tématu genetické modifikace rád vyjádřil. Třeba to bude zajímavé jako názor nezúčastněného.

Je třeba ukončit minulost

Úplně nejdřív bychom se měli rozhodnout, zda je genetická modifikace apoteózou, konečným naplněním starého zemědělství, nebo naopak začátkem zemědělství nového. V mých snech nové zemědělství za přispění syntetické biologie odlehčuje biotopům okupovaným už téměř pět tisíc let zemědělstvím, které je využívá ke svým účelům. V mých snech je nové zemědělství technickým prostředkem k náhradě obhospodařované půdy, ekologické spáse přírody a k blahobytu lidstva.

Oproti tomu genetická manipulace činí tradiční zemědělství podle všeho ještě efektivnější, a někdy i škodlivější. Z tohoto hlediska genetická modifikace stále jen živí minulost, a nikoli žádoucí budoucnost. Jako důsledné ukončení minulosti stejně jako jejím prostřednictvím ji lze odmítnout jen na citovém základě. A ona slavná minulost, o které mluvím, není nic jiného než šlechtění rostlin a chov zvířat.

Genetická manipulace činí tradiční zemědělství ještě efektivnější. Z tohoto hlediska stále živí minulost, a nikoli žádoucí budoucnost.

Na rozdíl od některých amerických neoprotestantských sborů už římskokatolická církev není zastáncem stvoření. Poučena neblahým osudem Giordana Bruna i z důsledků prvního velkého vykonstruovaného procesu s Galileem nechce vystupovat proti velkým společenským dohodám přírodních věd. Evidentní rozpor mezi stvořením a evolucí řeší „dekonkretizací“ bible.

Jde o takovou katolickou dekonstrukci. Bůh tvoří s pomocí evoluce. Evoluce je jako štětec Pánaboha, jímž kreslí druhy. Je-li však prostředkem „sebevyjádření“ Boha evoluce, pak ten, kdo si hraje na evoluci, hraje si na Boha přinejmenším stejně jako ten, kdo manipuluje geny nebo klonuje.

Lidstvo přibité na kříž problémů

Ten nejdrsnější zásah do přírody se už odehrál. Ve chvíli, kdy se člověk stal samostatnou selektivní silou a vytvořil na zemi podmínky pro nástup nové geologické epochy – antropocentrismu –, už si hrál na Boha. A hraje si na něho dodnes. Možná že právě tato hra na evoluci, přivlastnění si štětce Boha Stvořitele je oním hříchem, o kterém se v jisté scéně z Ráje zmiňuje i Písmo svaté. Že by snad oním poznáním, jež ukončilo rajské stavy, byla znalost zemědělství a chov zvířat? Vědění zemědělského, nikoli ontologického nebo teologického rázu? Koho to až dosud napadlo?

Že by snad oním poznáním, jež ukončilo rajské stavy, byla znalost zemědělství a chov zvířat?

Smrt vyměřil Bůh člověku za trest jako jeden z komponentů existence po vyhnání z Ráje. Všimněme si, že smrtelnost a zemědělství vznikly – v biblickém pojetí – současně, nicméně smrtelnost líčí Písmo svaté jako ránu boží, zatímco zemědělství spíše jako feudální právo. Rána a odškodnění. Bůh člověka ztrestal smrtí za neposlušnost, a tím, že mu dal zemi do užívání, mu nahradil ráj. To ovšem odporuje onomu provokativnímu, modernímu výkladu, podle nějž by uloupeným poznáním mohla být právě znalost zemědělství.

Chceme-li se rozhodnout, kam až můžeme zajít na své cestě neustálých zásahů do přírody, nechají nás na holičkách i ta nejsvatější písma. Nikdo nás do ničeho nezasvětí. „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ tázal se Ježíš na kříži, na prahu vlastní smrti. Lidstvo je přibité na kříž problémů, bez naděje na okamžitou spásu, zato ve stavu opuštěnosti. A nemůže utéct před rozhodnutím.

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.