Nejlepší zbraní proti covidu a virovým onemocněním je vlastní imunita

Vlastní imunita se musí pěstovat a posilovat zdravým životem. I tolik vzývané očkování je jen podpůrným prostředkem.

Ve finále to bude vaše tělo, které s virem bude muset svést boj. Proč někdo onemocnění přejde a jiný skončí na několik týdnů na intenzivním oddělení, se s jistotou stále neví. Podstatnou roli v tom však sehraje vaše imunita. foto:  Petr Topič, MAFRA

Ve finále to bude vaše tělo, které s virem bude muset svést boj. Proč někdo...

Jako hlas volajícího na poušti mi přišel článek Víta Štěpánka Nechte nás se hýbat, prosím. Konečně někdo rozumně oponuje vší té mediální masáži ve stylu „zůstaňte doma a vděčně se dívejte, jak udatně pro vaše dobro vláda pracuje do roztrhání těla“. Nechci snižovat vážnost situace, ale nabádání k pasivitě a zřeknutí se odpovědnosti za vlastní osud napáchá dlouhodobé psychické, sociální i ekonomické škody.

Nejlepší zbraní proti covidu i dalším virovým onemocněním je vlastní imunita. Ta se však musí pěstovat a posilovat zdravým životním stylem. K tomu patří kromě jiného fyzická aktivita, námaha, cvičení, sportování. I tolik vzývané očkování je jen podpůrným prostředkem, jenž má ochránit starší spoluobčany a pacienty s chronickými potížemi.

Bude-li očkování u zdravých jedinců dlouhodobě nahrazovat posilování vlastní imunity, je to špatně. Nebo chceme každoročně očkovat u nás deset milionů a celosvětové osm miliard lidí s tím, že tím je problém vyřešen? Pravda, pro farmaceutické firmy a na ně napojené podnikatelské subjekty je to byznys, jaký tady už dlouho nebyl.

Sedm postřehů

Představitelé etiky vznešeného lidství Annie Dillardová a Charles Sherrington (1857–1952) tvrdí, že příroda není ani dobrá, ani zlá, jen naprosto bezcitná. Lev v savaně napadá nejslabší kusy ze stáda antilop, stejně jako covid-19 útočí na nejzranitelnější z lidského společenství. Matce Přírodě na utrpení nezáleží. Teprve s člověkem vstupuje do světa altruismus, svoboda volby a schopnost jednat pro dobro bližního i přírody. Zdá se, že soucitem trpí jedině člověk, který bezcitnost přírody pozoruje.

Je dobré, že se snažíme chránit nemocné a oslabené, ať očkováním, nebo dočasným omezením kontaktů a aktivit. Jenže se to zvrhává do opačného extrému – nedělejte nic, zůstaňte všichni doma, stát se o vás postará. Má to devastující účinky na ekonomiku, zadluženost nás všech, na vzdělávací systém na všech úrovních.

Je tedy dobré, že se snažíme chránit nemocné a oslabené, ať očkováním, nebo dočasným omezením kontaktů a aktivit. Jenže se to zvrhává do opačného extrému – nedělejte nic, zůstaňte všichni doma, stát se o vás postará. Má to devastující účinky na ekonomiku, zadluženost nás všech, na vzdělávací systém na všech úrovních. Především to však ničí vědomí spoluodpovědnosti za vlastní osud. Utíkáme od Matky Přírody k pečujícímu a štědře rozdávajícímu Otci Státu. Že to není dlouhodobě udržitelné, trápí jen nemnohé.

Argentinský sociolog Mariano Grondona kdysi studoval, proč jeho země, tak bohatá na přírodní zdroje, stále patří mezi rozvojové. Vytvořil typologii kultur rezistentních (uzavřených) a kultur otevřených vůči ekonomickému rozvoji a prosperitě. Některé jeho postřehy jsou inspirativní i pro náš současný boj s pandemií:

  • V otevřených kulturách je bohatství přijímáno jako produkt lidské iniciativy a úsilí, v uzavřených kulturách je třeba o získání (a přerozdělení) bohatství bojovat.
  • Otevřená kultura podporuje spoření a investice ve prospěch budoucích generací, uzavřená kultura preferuje přerozdělení a spotřebu ve prospěch současné generace.
  • Odlišný názor je v otevřené kultuře vnímán jako zdroj inspirace a hledání pravdy, v uzavřené kultuře je to přestupek ohrožující řád.
  • Vzdělání v otevřené kultuře podporuje zvídavost a tvořivost, v uzavřené kultuře podporuje zakonzervování daného stavu.
  • Příslušníci otevřené kultury se orientují na budoucnost, jež je chápána jako něco ovlivnitelného, představitelé uzavřené kultury se zaměřují na minulost a podléhají fatalismu.
  • V otevřené kultuře je svět scénou pro aktivitu a úspěch, v uzavřené kultuře je realita ovládána silami, které jsou mimo lidskou kontrolu.
  • V otevřené kultuře představuje život to, co jedinec dělá, v uzavřené kultuře to, co se mu přihodilo.

Za komunistické totality jsme byli i my typicky uzavřenou kulturou, uplynulých 30 let se snažíme o budování otevřené kultury, respektive otevřené společnosti. Zdá se však, že naše úsilí může ohrozit, či dokonce zmařit nikoliv komunistická ideologie, ale naše nároková mentalita vyžadující dokonalou péči o vlastní bezpečí a ochranu, nejlépe bez vlastního přičinění.

Starost o sebe

Slovy Víta Štěpánka: „Společnost dospěla do tak degenerativní fáze, že chtít po občanech nějakou vlastní aktivitu (třeba aby dbali o své zdraví) je krajně nepopulární a hlasy ve volbách to nepřinese.“ Lékař Jiří Maďar zveřejnil na sociálních sítích pro laika překvapivou, až šokující informaci – u hospitalizací v nemocnici nyní nad rámec standardních úhrad od zdravotních pojišťoven hradí stát za pacienta s covidem na intenzivním lůžku zhruba 65 tisíc korun a na standardním lůžku zhruba 15 tisíc korun navíc.

Nijak nezpochybňuje platby u intenzivních lůžek, ale u standardních nemají manažeři nemocnic „ekonomicky“ důvod snižovat počet hospitalizovaných. V současnosti je přibližně 5500 lidí hospitalizovaných s covidem, z toho asi 1100 na intenzivní péči. „Pokud by se zvýšila částka za pacienty na intenzivní péči a zrušily platby navíc za standardní lůžka, čísla hospitalizovaných by klesla minimálně na polovinu,“ tvrdí Maďar.

Covidu a jeho následných mutací se nikdy nezbavíme. Můžeme se bránit tím, že budeme vyvíjet vakcíny a léky, ale také se budeme muset sami o sebe starat, abychom měli co nejsilnější imunitu.

Pokud má pravdu, je to čítankový příklad jedné z charakteristik uzavřené (a tedy z dlouhodobého hlediska k chudobě odsouzené) společnosti – v uzavřených kulturách je třeba o získání a přerozdělení bohatství bojovat na úkor ostatních. Podle systému PES jsme byli nejméně dva týdny ve čtvrtém stupni, což by zachránilo tisíce podnikatelů a živnostníků a všichni bychom se mohli svobodněji hýbat.

Premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Jan Blatný se však odmítali vlastním systémem řídit, zrušení podmínky restrikcí se prý bude řídit jen podle toho, jak dojde ke snižování hospitalizovaných v nemocnici. Pokud však nedojde ke zrušení platby za standardní lůžka (jak navrhuje Maďar), je to v přímém rozporu s ekonomickým zájmem manažerů nemocnic. Takže ke snižování hospitalizovaných v nemocnici může dojít za velmi dlouho.

To pak ale nechcípne PES, nýbrž desetitisíce živností a živobytí našich spoluobčanů, kteří jsou v tom nevinně. Lékař Martin Tolar z USA otevřeně říká: „Covidu a jeho následných mutací se nikdy nezbavíme. Můžeme se bránit tím, že budeme vyvíjet vakcíny a léky, ale také se budeme muset sami o sebe starat, abychom měli co nejsilnější imunitu.“ Takže, nechte nás dýchat, hýbat se a posilovat svoji imunitu, prosím.